ECLI:CZ:NSS:2004:6.A.561.2002
sp. zn. 6 A 561/2002 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Milana Kamlacha, v právní věci
žalobců a) V.H., . b) A.Š., a c) M. H., jako právních nástupců původního žalobce S.H., proti
žalované České správě sociálního zabezpečením, se sídlem v Praze, Křížová 25, o žalobě
proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 6. 2000, č. j. xxx,
takto:
I. Žaloba se zamítá .
II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) napadeným rozhodnutím
zamítla žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 39/2000 Sb.
(dále jen „zákon“). Své rozhodnutí odůvodnila tím, že nárok na poskytnutí jednorázové
peněžní částky mu nevznikl, neboť na účastníky zahraničního hnutí se zákon nevztahuje.
V podané žalobě (původně „opravném prostředku“) žalobce namítl, že nebyl
pouze účastníkem zahraničního hnutí v SSSR, ale sloužil v Rudé armádě a později byl
na vlastní žádost přeložen k I. čs. armádnímu sboru, kde byl zařazen jako kočí štábu.
Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce nabyl vlastnosti účastníka
národního boje za osvobození, na něž se zákon nevztahuje, a proto jeho žádost zamítla.
Rovněž navrhla, aby soud napadené rozhodnutí jako věcně správné a zákonu odpovídající
potvrdil.
Protože žalobce dne 28. 9. 2000 zemřel, vstoupili do řízení v souladu s §6 odst. 2
zákona jako žalobci osoby uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Ti v replice a posléze v podání
ze dne 10. 4. 2003 uvedli, že na zemřelého S. H. jako účastníka zahraničního hnutí se vztahuje
zákon č. 261/2001 Sb. a proto, že žádají o přehodnocení jednorázové peněžní částky.
Ze správního spisu vyplynulo:
Ve spise je kromě jiného založena žádost S. H. jako příslušníka československé
zahraniční armády o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona. K žádosti
je přiložena kopie osvědčení ze dne 6. 5. 1989, č. j. 305 852/1988, vydaného Federálním
ministerstvem národní obrany podle §8 zákona č. 255/1946 Sb., ze kterého vyplývá, že S. H.
byl účastníkem národního boje za osvobození jako účastník zahraničního hnutí v době od 22.
října 1944 do 5. května 1945. Ve spise je dále založen dopis Ministerstva obrany adresovaný
žalované, ve kterém je vysvětleno, že S. H. nesplňoval podmínku §2 odst. 2 zákona č.
255/1946 Sb., neboť se neúčastnil bojů v polním útvaru, a proto mu bylo vydáno potvrzení
jako účastníku zahraničního hnutí. K dopisu je přiloženo potvrzení, ve kterém Ministerstvo
obrany potvrzuje, že S. H. konal vojenskou službu v čs. armádě v zahraničí od 22. října 1944
do 5. května 1945 u štábu 1. čs. národního pluku jako kočí a dne 18. 4. 1946 byl
demobilizován. V potvrzení se dále uvádí, že je vydáno jako doplněk k vydanému osvědčení
ze dne 6. 5. 1989, č. j. 305 852/1988 a to proto, že nejsou naplněny podmínky §2 odst. 2
zákona č. 255/1946 Sb. a osvědčení v této kategorii nelze vydat.
V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle §132 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.) z vrchních soudů. Podle uvedeného
ustanovení ve věcech neskončených vrchními soudy, u nichž byla dána přede dnem účinnosti
s. ř. s. jejich věcná příslušnost, dokončí řízení zahájená před těmito soudy Nejvyšší správní
soud. Řízení o žalobách podaných podle části páté, hlavy druhé o. s. ř. ve znění účinném
do 31. 12. 2002 se dokončí podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s. ř. s.
Žaloba není důvodná.
Žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podal žalobce podle §1 odst. 1
zákona.
Podle tohoto ustanovení se zákon vtahuje na občany České republiky, kteří splňují
podmínky uvedené v §1 odst. 1 bodě 1 písm. a) a b) a §2 odst. 1 bodech 1 až 3 zákona
č. 255/1946 Sb., a bylo jim o tom vydáno podle §8 citovaného zákona osvědčení,
nebo mají-li doklad, který osvědčení nahrazuje.
Z výše uvedeného je zřejmé, že pro vznik nároku na poskytnutí jednorázové peněžní
částky je třeba současného splnění tří předpokladů – žádající osoba musí být občanem České
republiky, musí splňovat podmínky uvedené v zákoně č. 255/1946 Sb. a o splnění
těchto podmínek jí musí být vydáno osvědčení.
Jak je patrné ze správního spisu, byl S. H. prezentován do čs. zahraniční armády v R.
22. 10. 1944. Vzhledem k datu prezentace nemohlo v jeho případě jít o příslušníka čs. armády
v zahraničí, ale pouze o osobu která konala vojenskou službu v čs. armádě v zahraničí. To
ovšem za předpokladu, že se zúčastnil bojů v polním útvaru nebo byl usmrcen nebo těžce
raněn. Usmrcen nebyl, těžce raněn rovněž ne (alespoň to netvrdil) a jak vyplynulo z dopisu
Ministerstva obrany ze dne 14. 4. 2000 a z potvrzení jim vydaného, bojů v polním útvaru se
nezúčastnil. Z tohoto důvodu mu také nebylo v této kategorii vydáno osvědčení, které je
hmotně právní podmínkou vzniku nároku. To znamená, že S. H. předpoklady pro vznik
nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky nesplnil a žalovaná nepochybila, když jeho
žádost zamítla.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žaloba není
důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci v řízení úspěšní
nebyli, proto právo na náhradu nákladů řízení nemají Úspěšná žalovaná náklady řízení
neuplatňovala, ostatně jí žádné nad rámec úřední činnosti nevznikly, proto jí soud právo
na náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. května 2004
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu