ECLI:CZ:NSS:2004:6.A.81.2001
sp. zn. 6 A 81/2001 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: M., a. s., zastoupen Mgr. Radkem Pokorným, advokátem, se sídlem Praha 1,
Karolíny Světlé 301/8, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Praha 1, Letenská
15, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2001, č. j. 16/47099/2001/891,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného č. j. 16/47099/2001/891 ze dne 9. 7. 2001 se zr uš uj e
pro nezákonnost a věc se vr ac í žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povi ne n zaplatit žalobci, k rukám jeho právního zástupce,
na nákladech řízení částku 4650 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobou podanou v zákonné lhůtě u Vrchního soudu v Praze se žalobce (v době jejího
podání podnikající pod obchodní firmou „J. m., a. s.“) domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného
č. j. 16/47099/2001/891 ze dne 9. 7. 2001, kterým bylo rozhodnuto o žalobcově odvolání proti
předchozímu rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích č. j. 3391/01 -
2700/10 ze dne 23. 4. 2001, kterým byla žalobci uložena pokuta za porušení cenových
předpisů ve výši 12 713 137 Kč. Žalovaný o tomto odvolání rozhodl tak, že jej odmítl a
napadené rozhodnutí potvrdil.
Žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného, neboť ten dle jeho
názoru vycházel v rozporu s §5 odst. 4 a §15 odst. 2 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb.,
o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenách“), a s částí I. oddílu C
výměru žalovaného č. 01/98, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami,
z právního názoru, že z formulace cenových pravidel vyplývá, že pokud u mléka
při konkrétním odběru není zjištěno, že nesplňuje parametry stanovené normou, je takové
mléko třeba považovat za mléko normě vyhovující; přitom to má dle žalovaného platit
i v případech, kdy hodnocení znaků kvality mléka probíhá namátkově, jak stanoví smlouva,
jíž měl žalobce se svými dodavateli mléka uzavřenou. Žalovaný tedy dle názoru žalobce
použil nesprávně extenzívního výkladu cenových předpisů. Tyto předpisy totiž dle žalobce
stanovily pouze minimální cenu za mléko určité kvality, ale nikoli způsob, jakým má být
kvalita v dodavatelsko-odběratelských vztazích hodnocena. Žalovaný tak svým výkladem
vylučuje možnost namátkového hodnocení kvality mléka, k jejímuž vyloučení právní předpisy
neposkytují oporu. Domněnka použitá žalovaným, podle níž se mléko považuje za vyhovující,
i když u něj nebyla provedena kontrola kvality, je navíc dle žalobce v rozporu s obecnou
povinností žalovaného zjistit přesně a úplně skutečný stav věci. Právě o tuto domněnku
žalovaný opřel závěr o tom, že žalobce cenové předpisy porušil. Z toho pak žalobce dovozuje
i nesprávné stanovení jeho údajného neoprávněného majetkového prospěchu pro určení výše
pokuty. Ten se vyčíslí podle §8 odst. 2 vyhlášky č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon
o cenách, jako rozdíl mezi souhrnem cen, které měly být minimálně účtovány, a souhrnem
cen skutečně zaplacených. Musí se tak jednat o částky vyčíslitelné a objektivně ověřitelné,
a nikoli o částky hypotetické.
Ze shora uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby napadené rozhodnutí žalovaného
bylo zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobce rovněž navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí žalovaného.
O tomto návrhu rozhodl ještě dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2002 Vrchní soud v Praze
usnesením č. j. 6A 81/2001 – 22 ze dne 5. 10. 2001 tak, že vykonatelnost napadeného
rozhodnutí žalovaného odložil.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě setrval na svém závěru, podle něhož žalobce
jemu vytýkaným jednáním cenové předpisy porušil, přitom žalobcovy námitky odmítl.
Podle žalovaného regulaci minimální cenou nepodléhá mléko, u kterého bylo pozitivně
zjištěno, že normou stanovené parametry nemá. Takové zjišťování je prováděno
dle žalovaného dvakrát až třikrát měsíčně. Ostatní dodávané mléko v ostatních dnech,
kdy rozbor nebyl prováděn, považuje žalovaný za mléko, které odpovídá normě. Žalovaný
vychází z toho, že smluvní obchodní vztahy mezi žalobcem a jeho dodavateli mléka jsou
založeny na dodávkách takového mléka, které normě odpovídá. Proto takové mléko,
které bylo dodáváno ve dnech, kdy jeho rozbor nebyl prováděn, bylo mlékem, které normě
odpovídalo. Podle žalovaného není možno z cenových předpisů dovodit, že by bylo možné
hodnotit výsledky prověřování kvality mléka na základě průměrů s výjimkou znaků, u kterých
je takový postup určen normou; takové průměrování je však připuštěno pouze v případě
mikroorganismů a somatických buněk. Z téhož důvodu žalovaný odmítá i žalobcovu námitku
do výše vyčísleného majetkového prospěchu.
Žalovaný na základě těchto skutečností navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta.
V replice podané k vyjádření žalovaného setrval žalobce na svých námitkách
obsažených v žalobě.
Pokud jde o příslušnost soudů k rozhodování v této věci, žaloba byla podána
k Vrchnímu soudu v Praze podle právního stavu účinného do 31. 12. 2002. Dnem 1. 1. 2003
nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), jímž se mimo jiné
řídí postup soudů, účastníků řízení a dalších osob ve správním soudnictví. Podle tohoto
zákona se postupuje i ve věcech správního soudnictví, v nichž byla podána žaloba podle části
páté hlavy druhé občanského soudního řádu, o níž soud nerozhodl do 31. 12. 2002. V souladu
s ustanovením §132 s. ř. s. tak tuto právní věc, v níž byla do 31. 12. 2002 dána věcná
příslušnost Vrchního soudu v Praze, převzal a v řízení o ní pokračoval Nejvyšší správní soud,
který ji podle §130 odst. 1 s. ř. s. dokončil podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu
prvního s. ř. s., a to bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem soudu podle §51 s. ř. s.
nevyjádřil žádný z účastníků řízení svůj nesouhlas.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že správní orgán I. stupně,
jímž bylo Finanční ředitelství v Českých Budějovicích, prováděl v období od září 1999 do
července 2000 u žalobce cenovou kontrolu, zda v letech 1998 a 1999 dodržoval úředně
stanovené minimální ceny při nákupu syrového kravského mléka. Na základě výsledku této
kontroly dospěl správní orgán I. stupně k závěru, že žalobce ve zkoumaném období porušil §
15 odst. 2 písm. a) zákona o cenách, a to tím, že kupoval syrové kravské mléko za ceny nižší
než minimální podle §5 odst. 4 téhož zákona stanovené rozhodnutím žalovaného – výměrem
č. 01/98 a č. 01/99 ve znění č. 05/99. Správní orgán zjistil, že žalobce měl v kupních
smlouvách uzavíraných s prodávajícími dohodnutou kupní cenu tak, že tato cena bude vždy
vycházet ze základní minimální ceny stanovené pro I. třídu jakosti při obsahu tuku 36 g/l a
bílkovin 3,2 % hmotnostních s tím, že příplatky a srážky uplatnění k základní ceně budou
dohodnuty v dodatcích ke kupní smlouvě. Srážky za nedodržení obsahu tuku, obsahu
bílkovin, kyselosti, obsahu inhibičních látek, psychotrofních organismů, termorezistentních
organismů, koliformních bakterií, sporotvorních anaerobních bakterií a kysací schopnosti,
jež byly stanoveny normou ČSN 570529, byly uplatňovány vždy z dodávky mléka
uskutečněné za celý kalendářní měsíc. Zjistil-li žalobce nedodržení některého ze stanovených
znaků byť jen u jedné denní dodávky realizované v příslušném kalendářním měsíci, byla
sjednaná srážka uplatněna na celou příslušnou měsíční dodávku, a to i tehdy, pokud ostatní
dodávky stanoveným požadavkům vyhovovaly. Veškeré dodávky uskutečněné v takovém
kalendářním měsíci tak byly považovány za dodávky, na které se úředně stanovená minimální
cena nevztahovala. Správní orgán z toho dovodil, že žalobce uplatnil srážku z ceny i v případě
mléka, u kterého bylo na základě odebraných vzorků prokázáno dodržení podmínky tučnosti,
minimálního obsahu bílkovin, stanoveného rozsahu kyselosti, negativního obsahu inhibičních
látek, stanoveného počtu psychotrofních a termorezistentních organismů, stanoveného
rozsahu koliformních a sporotvorných anaerobních bakterií a stanovené kysací schopnosti.
Správní orgán rovněž dovodil neoprávněné snížení ceny na základě množstevní srážky,
dopravní srážky a srážky za nedodržení smyslových znaků. Jelikož dle cenových předpisů
je možno kupovat mléko za cenu nižší než stanovenou minimální pouze v případě takové
dodávky, která podmínky, za nichž platí stanovená minimální cena, nesplňuje, vyčíslil pak
správní orgán I. stupně neoprávněný majetkový prospěch žalobce; učinil tak v případech
jednotlivých parametrů vždy podle pravidla, že objem mléka v daném měsíci, pro
který minimální cena neplatí, je součtem množství mléka, pro které bylo zjištěno nedodržení
stanovených parametrů, a množství mléka nakoupeného žalobcem v dalších dnech
až do následujícího odběru, kterým bylo prokázáno dodržení stanovených parametrů. Pokud
jde o vypočtení žalobcova neoprávněného majetkového prospěchu za uplatňování množstevní
srážky při průměrné měsíční dodávce z jednoho místa, za náhradu dopravních nákladů
a nedodržení smyslových znaků, tyto srážky byly dle správního orgánu I. stupně uplatňovány
zcela neoprávněně a jim se tak rovnal neoprávněný majetkový prospěch žalobce. Posléze
správní orgán I. stupně tento svůj závěr korigoval; takto zjištěná částka byla s ohledem
na délku kontrolovaného období podle §17 odst. 4 zákona o cenách snížena o částku
odpovídající období od ledna 1998 do května 1998. Správní orgán I. stupně tedy dne
23. 4. 2001 vydal rozhodnutí č. j. 3391/01 - 2700/10, kterým žalobci za porušení §15 odst.
2 písm. a) zákona o cenách udělil pokutu ve výši 12 713 137 Kč. Toto rozhodnutí napadl
žalobce odvoláním, které v zásadě odůvodnil týmiž námitkami, o které nyní opírá svoji
žalobu; žalobce zejména namítal, že výklad správního orgánu I. stupně ohledně zjišťování
podmínek pro uplatnění minimální ceny při nákupu mléka nemá oporu v právních předpisech.
Žalovaný však nyní napadeným rozhodnutím žalobcovo odvolání zamítl a předchozí
rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že srážky
z minimální ceny lze obecně uplatňovat jen u mléka, které neodpovídá hlediskům stanoveným
regulačním pravidlem pro mléko podléhající cenové regulaci, přitom postup správního orgánu
I. stupně nebyl nesprávným. Naopak dle názoru žalovaného nezahrnul správní orgán I. stupně
do vyčísleného majetkového prospěchu žalobce některé srážky, které do něj zahrnout mohl,
a vycházel z hypotéz pro žalobce příznivějších. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne
13. 7. 2001 a žalobcem bylo včas napadeno podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2002
žalobou u soudu.
Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal rozhodnutí žalovaného v rozsahu žalobcem
uplatněných žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
Podle §5 odst. 4 zákona o cenách (ve znění účinném v době rozhodování žalovaného, tj. ve
znění z. č. 141/2001 Sb.) minimální cenou je cena, kterou není přípustné snížit. Ustanovení §
15 odst. 2 písm. a) zákona o cenách stanoví, že kupující poruší cenové předpisy, jestliže
kupuje za cenu nižší než minimální nebo pevnou úředně stanovenou cenu podle §5 téhož
zákona, nejde-li o koupi ve lhůtě uvedené v §7 odst. 1 téhož zákona. Ustanovení §17 odst. 1
zákona o cenách pak stanoví, že pokud cenové kontrolní orgány zjistí, že došlo k porušení
cenových předpisů podle §15, uloží prodávajícímu nebo kupujícímu pokutu ve výši
neoprávněně získaného majetkového prospěchu za období, v němž byl získán, nejdéle však za
tři roky zpět ode dne zjištění (písm. a/), nebo do výše 1 000 000 Kč, nelze-li neoprávněně
získaný majetkový prospěch vyčíslit, nebo jestliže neoprávněně získaný majetkový prospěch
nevznikl (písm. b/). Vyhláška č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon o cenách, pak v §8
odst. 2 stanoví, že neoprávněně získaný majetkový prospěch kupujícího se pro určení výše
pokuty v případě uvedeném v §15 odst. 2 písm. a) zákona o cenách vyčíslí jako rozdíl mezi
souhrnem cen, které měly být minimálně účtovány podle rozhodnutí na základě §5 odst. 3 a 4
zákona o cenách, nebo které by odpovídaly podmínkám regulace cen, a souhrnem cen
skutečně zaplacených prodávajícímu. Podle odd. C položky 1 rozhodnutí žalovaného
(cenového výměru) č. 01/98 je minimální cena stanovená pro nákup mléka kravského
syrového I. jakostní třídy při 3,6 % tučnosti ČSN 57 0529 stanovena ve výši 7,50 Kč za
1 litr. Podle odd. C položky 1 rozhodnutí žalovaného (cenového výměru) č. 01/99 je pak za
týchž kvalitativních podmínek tato cena stanovena ve výši 7,80 Kč za 1 litr. Výměrem č.
05/99 byly kvalitativní podmínky syrového kravského mléka vyplývající z výměru č. 01/99
s účinností od 1. 4. 1999 doplněny o minimální obsah bílkovin na hodnotu 32 g/l a cena
stanovena ve výši 7,20 Kč za 1 litr, výměrem č. 06/99 byla pak s účinností od 15. 4. 1999
vypuštěna zvláštní kvalitativní podmínka minimálního obsahu bílkovin při zachování ceny
stanovené výměrem č. 05/99 a následně pak výměrem č. 08/99 byla s účinností od 15. 7. 1999
stanovena cena 7,80 Kč za 1 litr. Takto stanovené ceny nezahrnovaly dopravní náklady. Jiné
podmínky, a to zejména podmínky týkající se způsobu kontroly, zda mléko kritéria pro
uplatnění minimální ceny splňuje a regulace tak má být aplikována, z právních předpisů
účinných v době cenové kontroly nevyplývaly.
Nejvyšší správní soud nejprve předesílá, že pro konstataci závěru, zda žalobce porušil
cenové předpisy nákupem mléka za cenu nedosahující stanovené minimální ceny či nikoli,
a tím i pro konstataci, zda se v tomto případě správního deliktu spočívajícího v porušení
cenových předpisů dopustil či nikoli, nemůže být rozhodné, jakým způsobem si žalobce
své dodavatelsko odběratelské vztahy upravil ve smlouvách, na základě kterých pak mléko
od svých dodavatelů nakupoval. Takto uzavřené smlouvy totiž mohou mít dopad toliko
do vzájemných obligačních práv žalobce a jeho dodavatelů, avšak toliko tam, kam nezasahuje
legální regulace. Tyto smlouvy tedy mohou být uzavírány na základě principu smluvní
volnosti, avšak nemohou obsahovat takové podmínky, které by byly v rozporu s těmi
podmínkami vzájemného obchodu žalobce a jeho dodavatelů, které jsou pro ně závazné,
neboť vyplývají z cenové regulace. To je ostatně základním smyslem cenové regulace.
Nejvyšší správní soud i při vědomí toho, že cenová regulace, s níž měl žalobce dle žalovaného
jednat v rozporu, se vztahuje k 1 litru dodaného mléka, aniž by přitom každý jednotlivý litr
mohl být z hlediska splnění parametrů stanovených regulací také skutečně prověřen,
tak dovozuje, že při posuzování této právní věci není jakéhokoli důvodu zkoumat vzájemná
obchodní ujednání žalobce a jeho dodavatelů; zkoumání skutkového stavu je tedy třeba
zaměřit výhradně na skutečnost, zda žalobce ve skutečnosti nakoupil mléko, a pokud ano,
kdy se tak stalo a v jakém množství, a zda je měl v těchto konkrétních případech nakoupit
za podmínek vyplývajících z cenové regulace. Pokud tak měl učinit, je následně nezbytné
zkoumat, zda je skutečně nakoupil za takto stanovených podmínek. Pokud opřely správní
orgány obou stupňů svá rozhodnutí o skutečnost, že žalobce mléko, které podléhalo regulaci,
nakoupil za jiných než stanovených cenových podmínek, pak je třeba zabývat se tím, zda má
toto jejich tvrzené zjištění oporu ve spisech a zda z tohoto zjištění byly vyvozeny správné
právní závěry, a to jak ohledně naplnění skutkové podstaty správního deliktu, tak z hlediska
sankce, jíž žalovaný napadeným rozhodnutím žalobci uložil.
Mezi žalobcem a žalovaným není sporu o tom, že žalobcovy celkové měsíční odběry mléka
tvořily jak dodávky mléka, které splňovalo podmínky cenové regulace a mělo být tedy
nakupováno za minimální cenu stanovenou žalovaným, tak dodávky mléka, které tyto
podmínky nesplňovalo a mohlo tak být nakupováno za podmínek, které cenová regulace
neupravuje. Spornými nejsou ani údaje vyplývající z evidence odběrů, jež sloužila
žalovanému jako podklad k odhalení tvrzeného porušení zákona ze strany žalobce. Spornou
mezi oběma účastníky konečně není ani skutečnost, že žalobce na základě byť jen jednoho
měsíčního odběru, při němž bylo zjištěno nesplnění podmínek, při nichž měla být cenová
regulace uplatněna, nastolil domněnku nesplnění těchto podmínek i ohledně všech ostatních
odběrů uskutečněných v příslušném kalendářním měsíci. Mezi žalobcem a žalovaným
je toliko spor o to, zda žalovaný mohl svůj závěr o žalobcově porušení pravidel cenové
regulace opřít o domněnku splnění podmínek, při nichž měla být cenová regulace uplatněna,
na všechny dodávky, u nichž nebyl pozitivně zjištěn opak, tj. ve skutečnosti o domněnku,
která je ve vztahu k ujednání, jež si žalobce se svými dodavateli pro kvalitu mléka
odebraného za celý kalendářní měsíc smluvil, ve vztahu kontradiktorním.
Při řešení této otázky, pro posouzení případu klíčové, musí Nejvyšší správní soud nutně vyjít
již ze samotných zásad, na nichž je postaveno správní řízení, a zvláště pak oblast správního
trestání. Jednou ze zásad, jejímž prizmatem je pak třeba interpretovat příslušná ustanovení
jednotlivých právních předpisů, jimiž je takové řízení ovládáno, je zásada materiální pravdy.
Jejím konkrétním výrazem je povinnost správního orgánu zjistit v rámci každé fáze správního
řízení přesně a úplně skutečný stav věci a k tomu si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí,
jak vyplývá z §32 odst. 1 správního řádu. Je-li správní řízení vedeno na principu inkvizičním,
jehož podstata je založena na aktivní roli správního orgánu při shromažďování důkazů, o
které jedině lze jeho rozhodnutí opřít, pak Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá, než
odmítnout takový přístup žalovaného, při němž naplnění skutkové podstaty správního deliktu,
jehož se měl žalobce dopustit, bylo opřeno zčásti o důkazy (žalobcem samým ostatně
nezpochybňované), že jednotlivé dodávky tvořilo mléko, které kritériím regulace vyhovovalo,
a zčásti toliko o domněnku splnění takových kritérií. Nevyplývá-li z dispozice právní normy,
kterou žalovaný aplikoval, aprobace použití takové domněnky, ať již například ve formě
striktně opačné, než kterou použil žalobce (tj. že lze výsledky jednoho odběru, při němž by
bylo zjištěno splnění podmínek pro aplikaci cenové regulace, zobecnit na větší počet takových
odběrů), nebo ve formě povinnosti kupujícího prokázat v jednotlivých případech nesplnění
podmínek pro aplikaci cenové regulace (tj. domněnky odběrů splňujících kritéria regulace,
neprokáže-li kupující správnímu orgánu opak), pak žalovanému nepřísluší zjištěný skutkový
stav povyšovat o domněnky, jež ve spise oporu nemají, a o takový soubor podkladů pak opřít
svůj závěr o porušení právní povinnosti žalobcem. Domněnku žalovaného, že mléko, které
žalobce odebíral v období, kdy jeho parametry z pohledů splnění kritérií pro aplikaci cenové
regulace nebyly zjišťovány, bylo mlékem, které tyto parametry splňovalo, nelze považovat za
notorietu, která by jinak povahu vyvratitelné domněnky měla, a bylo by tak možné z její
existence a správnosti vycházet, pokud by nebyl prokázán opak. Za důkaz porušení právní
povinnosti žalobcem tak za tohoto stavu mohou sloužit výhradně skutečnosti ověřitelné a
skutkově doložitelné, které jsou však také fakticky ověřeny a doloženy. Břemeno v tomto
směru přitom spočívá na žalovaném. Ten však v oblasti správního trestání za situace, kdy
právní domněnku, jak výše rozvedeno, cenové předpisy nestanovily, použil tzv. skutkové
domněnky („praesumptiones hominis seu“) jako poznatku o skutečnostech, které podle
zkušenosti obecně získané lze považovat za pravdivé, není-li z tohoto pravidla prokázána
výjimka, aniž by ji učinil předmětem dokazování. V takovém postupu Nejvyšší správní soud
shledává nezákonnost. Vyložil-li si totiž žalovaný §15 odst. 2 písm. a) zákona o cenách
takovým způsobem, že z hlediska prokázání porušení pravidel cenové regulace může za
absence právní domněnky téhož smyslu použít tuto skutkovou domněnku, aniž by skutečnosti
v ní obsažené učinil předmětem svého dokazování, pak právní otázku, jež byla pro rozhodnutí
věci klíčovou, posoudil nesprávně. Nesprávným posouzením právní otázky je totiž omyl
správního orgánu při aplikaci právní normy na zjištěný skutkový stav, přitom o mylnou
aplikaci právní normy se jedná nejen tehdy, pokud správní orgán na zjištěný skutkový stav
použije jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo jinou právní normu (jiné
konkrétní pravidlo) jinak správně použitého právní předpisu, než kterou měl za daného
skutkového stavu správně použít, ale také tehdy, pokud správní orgán aplikuje sice správný
právní předpis (správnou právní normu), ale dopustí se nesprávnosti při jejím výkladu. Právě
posledně uvedeným způsobem postupoval žalovaný a jeho rozhodnutí tak nelze než shledat
nezákonným.
Cenové podmínky jednotlivých odběrů mléka, jimiž měl žalobce pravidla vyplývající
ze stanovené regulace porušit, žalovaný ve vztahu k naplnění skutkové podstaty obsažené
v §15 odst. 2 písm. a) zákona o cenách nijak nespecifikuje. Z rozhodnutí žalovaného zřetelně
nevyplývá, jakými konkrétními odběry, tj. od jakého prodávajícího, kdy a v jakém rozsahu,
se žalobce správního deliktu spočívajícího v nákupu za ceny nižší než minimální dopustil.
To je specifikováno toliko ve vztahu k uložené pokutě, když žalovaný aplikoval pravidlo,
podle něhož objem mléka v daném měsíci, na který se regulace nevztahovala, byl dán
součtem množství mléka, pro které bylo zjištěno nedodržení stanovených parametrů,
a množství mléka nakoupeného žalobcem v dalších dnech až do následujícího odběru, kterým
bylo prokázáno dodržení stanovených parametrů, přitom mléko dodané nad rámec těchto
dodávek bylo považováno za mléko podmínky regulace splňující. I kdyby však tuto
specifikaci žalovaného použitou při úvahách o výši neoprávněného majetkového prospěchu,
jenž měl žalobce získat, Nejvyšší správní soud považoval za dostatečnou také ve vztahu
k samotnému vymezení spáchaného správního deliktu, nelze přehlédnout, že tato specifikace
je založena z podstatné míry na domněnkách, jež svoji oporu ve spisovém materiálu
nenalézají. Tak závažný zásah do subjektivní sféry žalobcovy, jaký správní potrestání
bezesporu představuje, nelze na takových domněnkách založit.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že žalovaný jím užitou právní kvalifikaci,
jak ve vztahu k naplnění skutkové podstaty porušení cenového předpisu, jež bylo žalobci
vytknuto, tak co do pokuty za takové protiprávní jednání, opřel o skutkový stav, který
ve skutečnosti nezjišťoval, neboť jeho řádné zjištění substituoval skutkovou domněnkou,
k jejímuž použití ovšem nebyl oprávněn. Vycházel-li žalovaný z právního názoru, že z takové
skutkové domněnky vyjít může, aniž by skutečnosti v ní obsažené učinil předmětem svého
dokazování, pak právní otázku splnění podmínek pro konstataci porušení §15 odst. 2 písm. a)
zákona o cenách posoudil nesprávně.
Ze shora uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí žalovaného
pro nezákonnost podle §78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému podle §78 odst. 4
s. ř. s. k dalšímu řízení.
Pro další řízení před žalovaným Nejvyšší správní soud nad rámec shora uvedeného dodává,
že napadené rozhodnutí by jinak stěží mohlo obstát z hlediska splnění nároků na řádné
odůvodnění výše pokuty. Z napadeného rozhodnutí, a dokonce ani z kontrolních protokolů,
jež byly kontrolním orgánem pořízeny, nevyplývá, jakým způsobem správní orgány dospěly
ke konkrétním údajům o objemu odběru mléka, jež mělo podléhat regulaci, které se staly
základem pro výpočet údajně získaného neoprávněného majetkového prospěchu žalobce.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci, který měl
ve věci úspěch, bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v částce 4650 Kč - zaplacení
soudního poplatku v částce 1000 Kč a odměna právnímu zástupci v částce 3650 Kč (odměna
3500 Kč podle §11 vyhl. č. 484/2000 Sb. a náhrada hotových výdajů 2 x 75 Kč podle §13
odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Žalovanému právo na náhradu
nákladů nenáleží.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2004
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu