ECLI:CZ:NSS:2004:6.A.94.2000
sp. zn. 6 A 94/2000 – 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce V.S., proti
žalovanému Ministerstvu obrany, Tychonova 1, Praha, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 13. 6. 2000, č. j. 45/3-3022/2000-3071,
takto:
I. Rozhodnutí Ministerstva obrany ze dne 13. 6. 2000, č. j. 45/3-3022/2000-3071
se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku
1000 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 18. 7. 2000 se žalobce domáhá přezkoumání shora uvedeného
rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2000
č. j. 45/3-1986/2000-3071.
Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí žalovaného je zmatečné, neboť ruší již
doručené rozhodnutí a nařizuje jeho vrácení žalovanému, dále mění ve výroku odůvodnění,
nevyhovuje odvolání a potvrzuje napadené rozhodnutí. Dle žalobce správní řád nezná institut
zrušení rozhodnutí a jeho vrácení orgánu, který jej vydal. Obnova řízení nařízena nebyla,
ani jiné přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. Dále žalobce uvádí, že sám žalovaný
nemá jasno v problematice reatestací podle RMO č. 015/1990. Dle žalobce je sporné, zda se
reatestace týkají pouze důstojníků působících ve vojenském obranném zpravodajství, nebo
i vojáků, kteří v této složce armády působili již dříve. Napadené rozhodnutí považuje žalobce
za zmatečné a nespravedlivé, vydané na základě špatného posouzení, jak po stránce skutkové,
tak po stránce právní. Žalobce proto navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil
rozhodujícímu orgánu zpět a vyslovil právní názor, že žalobce je osobou splňující podmínky
§165 odst. 8 zák. č. 221/1999 Sb.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že při opětovném prověřování údajů o průběhu
služby vojáka z povolání v osobním spise žalobce bylo zjištěno, že při zpracování podkladů
pro rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i pro rozhodnutí odvolacího orgánu došlo
k omylu, následkem kterého dospěly oba orgány k chybnému závěru. Bylo zjištěno,
že žalobce byl zařazen v bývalé vojenské kontrarozvědce, a to do 19. 6. 1990, resp.
do 30. 6. 1990. Dnem 16. 7. 1990 byl žalobce ustanoven do funkce starší důstojník pracoviště
operačních dozorčích Výzkumného spojovacího pracoviště 080 Západního vojenského
okruhu a tedy v době provádění reatestací podle RMO č. 015/1990 nebyl zařazen
ve vojenském obranném zpravodajství. Z toho důvodu vydal odvolací orgán nové rozhodnutí
o odvolání č.j. 45/3-3022/2000-3071 ze dne 13. 6. 2000, kterým bylo rozhodnutí o odvolání
č. j. 45/3-1986/2000-3071 ze dne 26. 5. 2000 (které do doby nového rozhodnutí o odvolání
nenabylo právní moci) zrušeno, a změněna část jeho odůvodnění.
Ze správního spisu vyplývá, že dne 6. 1. 2000 Vojenský úřad sociálního zabezpečení
v Praze zamítnul žádost žalobce ze dne 15. 11. 1999 o obnovu výplaty výsluhového příspěvku
s odůvodněním, že žalobce se sice podrobil dobrovolné reatestaci, nesplňuje však podmínky
RMO č. 015/1990, neboť v době dobrovolné reatestace podle RMO č. 015/1990 nabyl
zařazen na funkci ve Vojenském obranném zpravodajství. Proti tomuto rozhodnutí podal
žalobce dne 25. 1. 2000 odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 5. 2000, č. j. 45/3-
1986/2000-3071 tomuto odvolání vyhověl a odvoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc
vrátil Vojenskému úřadu sociálního zabezpečení k novému rozhodnutí. Dalším rozhodnutím
ze dne 13. 6. 2000, č.j. 45/3-3022/2000-3071 žalovaný své rozhodnutí ze dne 26. 5. 2000, č. j.
45/3-1986/2000-3071 zrušil (bod. č. 1 výroku), současně v odůvodnění zrušeného rozhodnutí
vypustil text druhého odstavce, který nahradil novým textem (bod. č. 2 výroku) a současně
odvolání žalobce nevyhověl a ostatní části napadeného rozhodnutí potvrdil (bod. č. 3 výroku).
Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 31. 12. 2002, proto byla podle
ustanovení §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen ,,s. ř. s.“), postoupena
Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé
dílu prvního s. ř. s. – tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu. Nejvyšší
správní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí a došel k závěru, že žaloba je důvodná.
Dle čl. 2 odst. 3 zák. č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky lze státní moc uplatňovat jen
v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
Pro organizaci a řízení o výsluhových náležitostech a jejich výplatě platí mimo zákona
č. 221/1999, o vojácích z povolání, ustanovení §9, §110 – 112 a §117 zák. č. 582/1991 Sb.,
o organizaci provádění sociálního zabezpečení (dle §142 odst. 4 zák. č. 221/1999 Sb.),
a zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád“). Žalovaný v řízení
o výsluhových náležitostech tedy musí při vydávání správního rozhodnutí postupovat
v souladu s těmito právními předpisy.
Dle §111 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
platného ke dni vydání rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2000, č. j. 45/3-1986/2000-3071
(dále jen „zákon č. 582/1991“) lze proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení
Ministerstva obrany o dávce podat písemně odvolání do 15 dnů u orgánu, který je vydal.
Orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání sám plně vyhovět; neučiní-li tak,
je povinen nejpozději do 30 dnů od podání odvolání předložit je orgánu příslušnému
k rozhodnutí o odvolání. Odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže nadřízený
služebnímu orgánu, který rozhodnutí vydal. Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání
bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání odvolání; pokud nelze
v této lhůtě o odvolání rozhodnout, musí být oprávněnému písemně sděleny důvody a doba,
během níž se o odvolání rozhodne.
Dle §3 odst. 1 správního řádu správní orgány postupují v řízení v souladu se zákony
a jinými právními předpisy. Dle §3 odst. 4 správního řádu rozhodnutí správních orgánů musí
vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Řízení je třeba vést tak, aby posilovalo důvěru
občanů ve správnost rozhodování, aby přijatá rozhodnutí byla přesvědčivá a vedla občany
a organizace k dobrovolnému plnění jejich povinností. Dle §46 správního řádu rozhodnutí
musí být v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, musí být vydáno orgánem
k tomu příslušným, vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci a obsahovat předepsané
náležitosti. Dle §47 odst. 2 správního řádu výrok obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením
ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto, popřípadě též rozhodnutí
o povinnosti nahradit náklady řízení. Žalovaný v záhlaví napadeného rozhodnutí uvádí,
že vydal rozhodnutí za použití §111 zákona č. 582/1991 Sb. Toto ustanovení, jež je podrobně
citováno výše, však správnímu orgánu neumožňuje poté, co ve věci rozhodnul, o téže věci
téhož účastníka znovu rozhodnout. Jestliže se tedy žalovaný ustanovením §111 cit. zákona
neřídil, ač na něj odkazuje, bylo jeho povinností uvést, podle kterého právního předpisu
postupoval a proč. Pokud tak neučinil, nelze jeho rozhodnutí přezkoumat.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí žalovaného
zrušil bez nařízení jednání dle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť dospěl k závěru,
že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Nejvyšší správní soud
se s ohledem na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí nezabýval námitkou žalobce
týkající se reatestací dle rozkazu ministra obrany 015/1990.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 věty první s. ř. s.,
podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl v tomto řízení úspěch, má tedy právo na náhradu
nákladů řízení. Ty jsou tvořeny částkou 1000 Kč za zaplacený soudní poplatek, soud proto
uložil žalovanému uhradit žalobci částku 1000 Kč v obvyklé lhůtě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2004
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu