ECLI:CZ:NSS:2004:6.AZS.22.2004
sp. zn. 6 Azs 22/2004 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: H. Y. zastoupen Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou, se sídlem Sofijská 890/31,
405 02 Děčín, adresa pro doručování: Masarykovo nám. 193/20, 405 01 Děčín, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, adresa pro
doručování: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, pošt. schr. 21/OAM,
170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 4262/VL - 10 - K03 - 2002
ze dne 5. 4. 2003, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2003, č. j. 30 Az 31/2003 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se ne při zná vá náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2003,
č. j. 30 Az 31/2003 - 24, byla zamítnuta žaloba žalobce (dále jen „stěžovatel“)
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2003, č. j. OAM - 4262/VL - 10 - K03 - 2002,
kterým stěžovateli nebyl udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění zákona č. 2/2002 Sb. (dále jen „zákon o azylu“), a kterým bylo rozhodnuto,
že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 uvedeného zákona.
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Uvádí v ní, že skutková podstata z níž správní
orgán v napadeném rozhodnutí vycházel nemá oporu ve spisech a soud, který o věci
rozhodoval, měl napadené rozhodnutí zrušit. Dále uvádí, že nesouhlasí s právním posouzením
věci krajským soudem a žádá, aby Nejvyšší správní soud jej přezkoumal z hlediska
jeho zákonnosti.
Ze správního a soudního spisu bylo zjištěno, že stěžovatel požádal dne 15. 9. 2002
o azyl v České republice. Jako důvody udělení azylu uvedl, že v Číně dluží velké množství
peněz, a proto přijel do České republiky si vydělat peníze. Žalovaný ve svém rozhodnutí,
kterým stěžovateli neudělil azyl, uvedl, že neshledal žádnou konkrétní skutečnost, která by jej
vedla k závěru, že stěžovatel byl ve vlasti pronásledován za uplatňování politických práv
a svobod ve smyslu §12 písm. a) zákona o azylu, či že má odůvodněný strach
z pronásledování z důvodů uvedených v §12 písm. b) uvedeného zákona. Má za prokázané,
že důvodem žádosti stěžovatele o udělení azylu jsou ekonomické problémy. Uvádí,
že nepříznivá hospodářská situace v Číně postihuje bez rozdílu značnou část obyvatelstva
země a její dopad na jednotlivce nelze označit za pronásledování ve smyslu zákona o azylu.
Žalovaný dále neshledal ani důvody pro udělení azylu podle §13 a §14 zákona o azylu.
Rozhodnutí žalovaného napadl stěžovatel žalobou ze dne 28. 5. 2003. Krajský soud
v Hradci Králové zamítl tuto žalobu rozsudkem ze dne 26. 11. 2003, č. j. 30 Az 31/2003 - 24.
V odůvodnění tohoto rozsudku uvádí, že jediným tvrzeným důvodem odchodu stěžovatele
ze země původu byla jeho osobní ekonomická situace, když v důsledku krachu
podnikatelských záměrů nebyl schopen splácet dluhy svým věřitelům. Žádné další důvody
svého odchodu přes výslovné dotazy neuváděl. Krajský soud tak dospěl k závěru,
že skutečným důvodem podání žádosti o udělení azylu byla pouze snaha stěžovatele vyřešit
legalizaci svého pobytu na území České republiky. Krajský soud dále neshledal
ani nezákonnost při rozhodování žalovaného o udělení azylu za účelem sloučení rodiny
podle §13 nebo humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. Stejně nebylo zjištěno
pochybení při rozhodnutí o překážce vycestování podle §91 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná,
přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Vzhledem k tvrzené nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší správní soud
uvádí, že zákon o azylu v §12 vyžaduje jako podmínku pro udělení azylu, že žadatel o azyl
je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, resp. má odůvodněný strach
z takového pronásledování či z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině. Pojem pronásledování je vymezen v §2 odst. 6
tohoto zákona tak, že jde o ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický
nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady
v tomto ustanovení určeného státu. Nejvyšší správní soud se shoduje s názorem žalovaného
a Krajského soudu v Hradci Králové, že stěžovatel uváděl v průběhu správního řízení
jen ekonomické důvody, které samy o sobě nejsou dostatečné pro udělení azylu podle §12
zákona o azylu. Nebyly také uvedeny žádné skutečnosti, které by svědčily o důvodnosti
udělení azylu podle §13 a §14 zákona o azylu. V žalobě ani v kasační stížnosti nejsou
uvedeny žádné konkrétní právní a skutkové důvody, pro které by bylo nezákonné rozhodnutí
žalovaného o překážkách vycestování podle §91 zákona o azylu.
Tvrzení stěžovatele v kasační stížnosti, že skutková podstata z níž správní orgán
v napadeném rozhodnutí vycházel nemá oporu ve spisech a soud, který o věci rozhodoval,
měl napadené rozhodnutí zrušit, není důvodem kasační stížnosti ve smyslu §103 odst. 1
písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Podle tohoto
ustanovení musí být tato vada dův odně vytýkána v řízení před krajským soudem a ten měl
pro tuto vadu napadeného rozhodnutí zrušit. Krajský soud však žalobu přezkoumával jen
v rozsahu žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.), proto musel být uvedený důvod formulován
ve formě žalobního bodu. Žalobní bod musí podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. obsahovat
skutkové a právní důvody, pro které žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné.
Stěžovatel však v žalobě žádné takové konkrétní důvody, které by se vztahovaly k vadám
řízení před správním orgánem, neuvedl. Uvedl jen ustanovení správního řádu, které bylo
podle jeho názoru porušeno a z hlediska skutkových důvodů odkázal na spisový materiál.
Takové tvrzení nelze považovat za žalobní bod ve smyslu výše uvedeného ustanovení
soudního řádu správního. Z tohoto důvodu ani krajský soud nemohl napadené rozhodnutí
z tohoto důvodu zrušit.
Nejvyššímu správnímu soudu tedy z výše uvedených důvodů nezbylo, než kasační
stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítnout.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra
se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne js ou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 22. dubna 2004
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu