ECLI:CZ:NSS:2004:7.A.25.2001
sp. zn. 7 A 25/2001 – 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobkyně: S. s. z., s. r. o., zastoupena Mgr. Gabrielou Hamákovou, advokátkou, se sídlem
Chelčického 280, 500 02 Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo školství,
mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 7, 118 12 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 27. 12. 2000, č. j. 32 293/2000 – 21,
takto:
I. Žaloba se odmítá a věc se postupuje žalovanému k vyřízení opravného
prostředku.
II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 27. 12. 2000, č. j. 32 293/2000 – 21, zamítlo Ministerstvo
školství, mládeže a tělovýchovy žádost F. š., s. r. o., se sídlem Č. 7, H., ze dne 24. 11. 2000, o
udělení souhlasu se zavedením nového studijního oboru „floristika“ na S. š., s. r. o., a s tím
související změnu zařazení této školy v síti škol, předškolních a školských zařízení a změnu
jejího názvu. Zakladatelem školy byla obchodní společnost F. š., s. r. o.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy odůvodnilo své rozhodnutí tím,
že nebyly ze strany žadatelky splněn y podmínky stanovené v §13b odst. 1 písm. i) zákona
č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, v tehdy účinném znění, zejména
nebyly předloženy schválené učební dokumenty odůvodňující zařazení nového oboru do sítě
škol. V odůvodnění rozhodnutí se dále konstatuje, že název školy rovněž nemohl být změněn,
neboť by nebyl v souladu s §6 vyhlášky č. 353/1991 Sb., o soukromých školách, neboť
v názvu soukromé školy má být vyjádřeno označení druhu a typu školy, popř. označení, které
charakterizuje obsah výchovně vzdělávací práce školy. Napadené rozhodnutí obsahuje
poučení, podle kterého se proti němu nelze odvolat.
Proti rozhodnutí podala Soukromá střední zahradnická škola managementu a obchodu,
s. r. o., žalobu k Vrchnímu soudu v Praze. Domáhá se v ní zrušení rozhodnutí a toho, aby jí
žalovaný nahradil náklady soudního řízení. V žalobě namítá nezákonnost rozhodnutí
žalovaného a nedostatečné zjištění a zhodnocení skutkového stavu.
V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla z Vrchního soudu
v Praze podle §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
podle něhož Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy, v nichž byla
přede dnem účinnosti s. ř. s. dána jejich věcná příslušnost, dokončí řízení zahájená
před těmito soudy. V předmětné věci bylo přede dnem 1. 1. 2003 zahájeno řízení u Vrchního
soudu v Praze a byla dána věcná příslušnost tohoto soudu, neboť obsahem ža loby byl návrh
na přezkoumání rozhodnutí ústředního orgánu státní správy, pro které byly podle §246
odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném
do 31. 12. 2002, věcně příslušné vrchní soudy. Jde-li o věci správního soudnictví,
pak se podle §130 odst. 1 s. ř. s. řízení podle části páté hlavy druhé o. s. ř. účinného
přede dnem nabytí účinnosti s. ř. s., v nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto
zákona, dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. (tedy podle
ustanovení o řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu).
Nejvyšší správní soud po posouzení podmínek soudního řízení dospěl k závěru,
že žaloba není přípustná.
Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby podle §65 odst. 1 s. ř. s.,
i přesto, že rozhodnutí bylo adresováno právnímu subjektu F. š., s. r. o., neboť v žalobě tvrdí,
že ona sama byla tímto rozhodnutím přímo zkrácena na svých právech.
Žaloba ve správním soudnictví je mimo jiné nepřípustná podle §68 písm. a) s. ř. s.
tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem,
připouští-li je zvláštní zákon. Tímto zvláštním zákonem v daném případě je zákon
č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění účinném k 27. 12. 2000
(tj. ke dni, kdy ministerstvo ve věci rozhodovalo). Řízení o zařazení škol do sítě škol,
předškolních zařízení a školských zařízení (dál jen „síť“), resp. změny v zařazení či vyřazení
ze sítě, včetně opravného prostředku proti prvostupňovému rozhodnutí orgánu státní správy
upravuje §13a a násl. tohoto zákona. Ustanovení §22 zákona stanoví, že obecné předpisy
o správním řízení se nevztahují na soukromé školy. Možnost podat opravný prostředek proti
rozhodnutí o zařazení do sítě upravuje §13b odst. 7 a 8 zákona. Tato ustanovení platí
i pro případ, kdy se rozhoduje v důsledku změn v údajích, které zřizovatel uvedl v žádosti
o zařazení do sítě. Podle §13b odst. 9 tohoto zákona, totiž dojde-li ke změnám v údajích
zaevidovaných v síti, je zřizovatel povinen oznámit to orgánu státní správy, který zařazuje
do sítě, a doložit příslušné doklady. Tento orgán pak rozhodne podle §13b odst. 3 zákona,
podle něhož je kromě jiného povinen v rozhodnutí poučit žalobce o možnosti podání
odvolání.
Podle 46 odst. 5 s. ř. s. podal-li navrhovatel návrh v soudním řízení správním proto,
že se řídil nesprávným poučením správního orgánu o tom, že proti jeho rozhodnutí není
přípustný opravný prostředek, soud z tohoto důvodu tento návrh odmítne a věc postoupí
k vyřízení opravného prostředku správnímu orgánu k tomu příslušnému. Byl-li návrh podán
včas u soudu, platí, že opravný prostředek byl podán včas. Včasnost se přitom posuzuje
vzhledem ke lhůtě pro podání návrhu k soudu, nikoli správnímu orgánu.
V daném případě šlo o rozhodnutí ústředního orgánu státní správy, proti kterému lze
podle §13b odst. 8 zákona č. 564/1990 Sb. do 15 dnů od doručení rozhodnutí podat rozklad,
o němž rozhodne vedoucí ústředního orgánu státní správy na základě návrhu jím ustavené
komise. Napadené rozhodnutí však obsahovalo vadné poučení, podle něhož se proti tomuto
rozhodnutí nelze odvolat. Poučení o odvolání zahrnuje i případné poučení o rozkladu, neboť
o rozkladu se rozhoduje též v odvolacím řízení v širším slova smyslu (srv. rubriku části čtvrté
oddílu prvního správního řádu). Z tohoto poučení vycházela i žalobkyně. Žalobkyni bylo
doručeno rozhodnutí žalovaného dne 10. 1. 2001. Podle §250b občanského soudního řádu
v tehdy platném znění mohla podat žalobu do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí
správního orgánu.
Jelikož byla žaloba doručena soudu dne 2. 3. 2001, byl návrh podán u soudu včas.
Podle §46 odst. 5 věta druhá s. ř. s. tedy platí, že rozklad byl podán včas.
Nejvyššímu správnímu soudu tedy nezbylo než žalobu odmítnout podle §46 odst. 5
s. ř. s. a věc postoupit žalovanému k vyřízení opravného prostředku (rozkladu).
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. května 2004
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu