ECLI:CZ:NSS:2004:7.A.33.2002
sp. zn. 7 A 33/2002 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Antonína Koukala v právní věci žalobce M. r. s.,
zastoupeného JUDr. Pavlem Příhodou, advokátem, se sídlem Merhautova 8, Brno, proti
žalovanému Ministerstvu zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2002, č. j. 45 828/01-7010,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2002, č. j. 45 828/01-7010 se z r u š u j e
a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 4650 Kč
k rukám zástupce žalobce a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobou podanou včas Vrchnímu soudu v Praze dne 18. 3. 2002 se žalobce domáhal
přezkoumání rozhodnutí žalovaného, kterým byla z rybářského revíru O. 3A vyjmuta vodní
nádrž Ž., z vodní nádrže Ž. se vytvořil rybářský revír O. 3B a potvrzeny hospodářské
ukazatele, nově vzniklý mimopstruhový revír se předává k užívání majiteli
vodohospodářského díla, kterým je obec Ž. a rybářský revír O. 3A se mění tak, že jeho
součástí není zmíněná vodní nádrž, stávající uživatel revíru předloží Krajskému úřadu Zlín
návrh na změnu dekretu a příslušných hospodářských ukazatelů tak, aby zbytek revíru byl
funkční, případně přiřazen k jinému revíru.
Žalobce v žalobě uvádí, že žalobou napadené rozhodnutí považuje za nezákonné, neboť
jím byl žalobce zkrácen na svých právech, uvedené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu
s ustanovením §46 správního řádu, žádná právní norma, ani zákon č. 410/2000 Sb., kterým
byl novelizován zákon č. 102/1963 o rybářství neobsahuje ustanovení, jež by umožňovalo
vyčlenit vodní nádrž ze stávajícího vodního revíru a to ani na základě žádosti vlastníka vodní
nádrže. Zákon sice umožňuje rozhodnout o vyhlášení rybářského revíru, avšak jen tehdy, kdy
příslušná vodní nádrž není součástí vodního revíru. Zákon o rybářství tak nenechává odnětí
oprávnění k výkonu rybářského práva na správním uvážení příslušného orgánu, ale stanoví
podmínky pro takový postup a to v ustanovení §8 odst. 3 zákona o rybářství, podle něhož lze
pověřit výkonem hospodaření jiný subjekt, neplní-li uživatel rybářského revíru závazné
ukazatele hospodaření, o takový případ se však nejedná. Žalobce namítá, že z ustanovení §8
odst. 2 zákona o rybářství jednoznačně plyne, že má-li o výkon rybářského práva v daném
revíru zájem více subjektů, pak, bez zřetele k tomu, že jeden z nich je vlastníkem nádrže,
musí být provedeno výběrové řízení.
Rybářské právo náleží bez výjimky státu, tedy i na revírech tvořených
vodohospodářským dílem ve vlastnictví jiného subjektu, z žalobou napadeného rozhodnutí
není zřejmé, jaké právní úpravy žalovaný použil, když rozhodl o vynětí rybníka z rybářského
revíru užívaného žalobcem a o začlenění tohoto vodního díla do revíru jiného, takové
oprávnění žalovanému zákon o rybářství nesvěřuje. Žalobce považuje rozhodnutí žalovaného
i důvody uvedené v napadeném rozhodnutí za logické, nikoliv však vycházející ze zákona,
nelze nahrazovat legislativní nedostatek extenzivním výkladem, pro tyto uvedené vady
navrhuje žalobce, aby soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Současně žalobce žádá o odložení vykonatelnosti rozhodnutí, neboť neprodleným výkonem
rozhodnutí hrozí žalobci vážná újma.
Žalovaný ve svém podrobném vyjádření k žalobě, podaném Vrchnímu soudu v Praze
dne 30. 5. 2002 uvedl, že umožňuje-li zákon o rybářství vodní plochy k rybářskému revíru
přiřazovat, tak i když není v zákoně výslovně uvedeno, že je oprávněn je vyjímat, může tak
učinit. Umožňuje-li zákon vytváření nových revírů, bylo by v rozporu s právní úpravou,
aby nebyl příslušný správní orgán v zájmu vlastníka oprávněn vodní plochy z existujících
revírů vyjímat a vytvářet revíry jiné. Názor žalobce, že pokud byla již vodní plocha zařazena
do rybářského revíru, není možno tento měnit ve prospěch vlastníka vodní plochy, je chybný.
Pokud vlastník vodního díla může požádat příslušný správní orgán o vyhlášení rybářského
revíru a splňuje veškeré zákonné podmínky včetně ustanovení §2 dst. 3 a §3 vyhlášky
Ministerstva zemědělství č. 296/2001 Sb., není důvodu, proč by takovému subjektu nemohl
být výkon rybářského práva přenechán. I když zákon o rybářství neobsahuje přímou formulaci
o vynětí vodní plochy z rybářského revíru, přesto, že na základě žádosti vlastníka vodní
plochy takovou možnost má, žalovaný je přesvědčen, že vyhoví-li takové žádosti vlastníka
vodní plochy o jejím zařazení do nového rybářského revíru, činí tak v souladu se zákonem.
K otázce zbytku rybí osádky, jež v lokalitě zůstala, uvedl žalovaný, že po uplynutí rybářské
sezony nevzniknou žádné mimořádné ztráty, ostatně strany mají možnost se dohodnout
na finančním vypořádání za zbytek rybí osádky, pokud žalobce prokáže jeho složení a uvádí,
že výkonem rozhodnutí nehrozí žalobci významná hospodářská újma.
Ze správního spisu žalovaného vyplynuly následující skutečnosti.
Rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 17. 9. 2001, č. j. ŽPZe/662/01/Kr
bylo oznámeno zahájení správního řízení ve věci vyhlášení rybářského revíru O. 3B
o přidělení výkonu rybářského práva vlastníka vodní nádrže obci Ž., s uvedením, že se bude
rozhodovat o vyčlenění vodní nádrže ze současného rybářského revíru O. 3A, který byl
žalovaným předán do užívání žalobce dekretem ze dne 7. 11. 2001, čj. 2433/27/00-2220,
s uvedením, že vyčleněním vodní nádrže Ž. bude vytvořen nový rybářský revír O. 3B, užívat
jej má zájem vlastník nádrže, obec Ž. Rozhodnutím o zahájení správního řízení byli účastníci
řízení upozorněni, že mohou nejpozději do 28. září 2001 uplatnit své připomínky, či náměty.
V rozhodnutí o zahájení správního řízení bylo rovněž uvedeno, že jej obdrží na doručenku
správnímu orgánu známí účastníci tohoto řízení – tedy M. r. s., S. 83, B., OÚ Ž., H. a M. r. s.,
místní organizace B. Doklady o doručení rozhodnutí těmto účastníkům nejsou součástí
správního spisu.
Podáním ze dne 3. 10. 2001 se vyjádřil žalobce k žádosti obce Ží. o vyčlenění vodní
nádrže Ž. z rybářského revíru O. 3A, uvedl, že oznámení o zahájení správního řízení mu bylo
doručeno dne 21. 9. 2001, poukázal na skutečnost, že oznámení nebylo doručeno zástupci
žalobce, ač předložil jeho plnou moc k zastupování, v takovém případě se o doručení nejedná
a proto nemohlo dojít ke zmeškání lhůty stanovené pro uplatnění námitek či připomínek.
V tomto podání žalobce uvedl, že právní norma, ani zákon č. 410/2000 Sb., kterým byl
novelizován zákon č. 102/1963 o rybářství neobsahuje ustanovení, jež by umožňovalo
vyčlenit vodní nádrž ze stávajícího vodního revíru a to ani na základě žádosti vlastníka vodní
nádrže. Zákon sice umožňuje rozhodnout o vyhlášení rybářského revíru, avšak jen tehdy, kdy
příslušná vodní nádrž není součástí vodního revíru. Zákon o rybářství tak nenechává odnětí
oprávnění k výkonu rybářského práva na správním uvážení příslušného orgánu, ale stanoví
podmínky pro takový postup a to v ustanovení §8 odst. 3 zákona o rybářství, podle něhož lze
pověřit výkonem hospodaření jiný subjekt, neplní-li uživatel rybářského revíru závazné
ukazatele hospodaření, o takový případ se však nejedná. Žalobce namítá, že z ustanovení §8
odst. 2 zákona o rybářství jednoznačně plyne, že má-li o výkon rybářského práva v daném
revíru zájem více subjektů, pak, bez zřetele k tomu, že jeden z nich je vlastníkem nádrže,
musí být provedeno výběrové řízení, uvedeným podáním vyjadřuje žalobce zájem o výkon
rybářského práva na uvedené lokalitě.
Dne 7. 11. 2001 bylo vydáno rozhodnutí Krajským úřadem Zlínského kraje, č. j.
ŽPZe/923/43/01/Kr, kterým se vyhlašuje rybářský revír O. 3B – vodní nádrž Ž., který je
vodou mimopstruhovou, výkon rybářského práva na tomto revíru se přenechává vlastníkovi
vodohospodářského díla, kterým je obec Ž. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání
v němž uvedl opakovaně, že zákon č. 102/1963 Sb. o rybářství neobsahuje ustanovení, jež by
umožňovalo vyčlenit vodní nádrž ze stávajícího vodního revíru a to ani na základě žádosti
vlastníka vodní nádrže. Zákon sice umožňuje rozhodnout o vyhlášení rybářského revíru,
avšak jen tehdy, kdy příslušná vodní nádrž není součástí vodního revíru. Zákon o rybářství tak
nenechává odnětí oprávnění k výkonu rybářského práva na správním uvážení příslušného
orgánu, ale stanoví podmínky pro takový postup a to v ustanovení §8 odst. 3 zákona o
rybářství, podle něhož ze pověřit výkonem hospodaření jiný subjekt, neplní-li uživatel
rybářského revíru závazné ukazatele hospodaření. Žalobce uvedl rovněž, že důvody, jež vedly
žalovaného k výroku v napadeném rozhodnutí, považuje za logické, nikoliv vycházející ze
zákona, nelze nahrazovat legislativní nedostatek extenzivním výkladem.
O odvolání žalobce rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak,
že z rybářského revíru O. 3A byla vyjmuta vodní nádrž Ž., z vodní nádrže Ž. se vytvořil
rybářský revír O. 3B a potvrzeny byly hospodářské ukazatele, nově vzniklý mimopstruhový
revír se předává k užívání majiteli vodohospodářského díla, kterým je obec Ž. a rybářský revír
O. 3A se mění tak, že jeho součástí není zmíněná vodní nádrž, a stávající uživatel revíru
předloží Krajskému úřadu Zlín návrh na změnu dekretu a příslušných hospodářských
ukazatelů tak, aby zbytek revíru byl funkční, případně přiřazen k jinému revíru.
V daném případě se jedná o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle ust. §132
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále s. ř. s.) z vrchních soudů. Podle uvedeného
ustanovení ve věcech neskončených vrchními soudy, u nichž byla dána přede dnem účinnosti
s. ř. s. věcná příslušnost, dokončí řízení zahájená před těmito soudy Nejvyšší správní soud.
Řízení o žalobách podaných podle části páté hlavy druhé zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř.,
ve znění účinném do 31. 12. 2002, o nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti s. ř. s.,
se dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. (ust. §130 odst. 1
s. ř. s.).
Protože žalobce označil obec Ží. jako osobu zúčastněnou na řízení, Nejvyšší správní
soud ji vyzval výzvou ze dne 12. 5. 2003, doručenou 20. 5. 2003, nechť ve lhůtě 2 týdnů
oznámí soudu, zda bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení s poučením, že neučiní-
li tak v uvedené lhůtě, nelze se později práv osoby zúčastněné na řízení domáhat. Obec Ž. ve
lhůtě stanovené neoznámila soudu tuto skutečnost, práva osoby zúčastněné na řízení jí tedy
nenáleží.
Soud přezkoumal rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru,
že žaloba je důvodná.
Úkolem soudu ve správním soudnictví je přezkoumávat zákonnost napadeného
rozhodnutí, tedy posoudit soulad napadeného správního rozhodnutí se zákonem, popř.
prováděcími právními předpisy vydanými v mezích zákonného zmocnění. Úkolem soudu
není nahradit správní orgán v jeho odborné kompetenci. Úkolem soudu je posoudit, zda se
správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem,
resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový stav a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo
o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem a rovněž
přezkoumat, zda se odvolací orgán vypořádal vyčerpávajícím způsobem s tvrzením žalobce,
obsaženými v opravném prostředku.
Cíle rybářství, jako odvětví zemědělské výroby se dle ustanovení §1 zákona o rybářství
dosahuje dvěma způsoby: plánovitým hospodařením na rybnících, nebo plánovitým výkonem
rybářského práva v tekoucích vodách. Rybářské právo je definováno zákonem jako oprávnění
a povinnost plánovitě chovat, chránit a lovit ryby a jiné vodní živočichy v tekoucích vodách,
kam mj. spadají i některé rybníky, ulovené ryby a vodní živočichy si přivlastňovat, k tomuto
náleží i oprávnění užívat v nezbytné míře i pobřežní pozemky.
Podle ustanovení §6 odst. 4) zákona č. 102/1963 Sb. o rybářství patří rybářské právo
státu; lze je vykonávat jen vy rybářských revírech, ustanovení §7 citovaného zákona upravuje
pojem rybářský revír, ten je tvořen z vod, v nichž náleží státu rybářské právo. Na žádost
vlastníka vodohospodářského díla nebo jiné uzavřené vodní plochy může orgán kraje
v přenesené působnosti vyhlásit rybářský revír a stanovit hospodářské ukazatele. Rybářské
revíry jsou vodní celky umožňující řádný a plánovitý výkon rybářského práva, zejména život
původních rybích společenstev a trvalý chov vhodných druhů ryb.
Z žádného ustanovení zákona nelze dovodit, že rybářské právo, jež náleží státu, by bylo
spojeno s vlastnictvím pozemku, na němž se vodní dílo nachází.
Je tedy skutečností, že je-li pozemek se samostatným parcelním číslem, který tvoří
koryto vodního toku začleněného do rybářského revíru podle §7 zákona č. 102/1963 Sb.,
o rybářství, např. vydán oprávněné osobě v restituci, např. podle zákona č. 229/1991 Sb.,
nebo je-li vlastnické právo k němu převedeno v procesu privatizace na jinou právnickou
nebo fyzickou osobu, nemění to nic na existenci rybářského práva státu podle §6 odst. 1
zákona o rybářství, ani na oprávněních, plynoucích z dříve přenechaného výkonu rybářského
práva podle §8 zákona o rybářství.
Připouští-li zákon o rybářství, že může na žádost vlastníka vodohospodářského díla
příslušný správní orgán vyhlásit rybářský revír, tedy rozhoduje-li o přenechání výkonu
rybářského práva, pak je rozhodováno o právech a povinnostech v oblasti státní správy
ve smyslu §1 odst. 1 správního řádu (zák. č. 71/1967 Sb.) a kromě dodržení zákonných
podmínek plynoucích ze zvláštní úpravy zákona o rybářství, musí být zachován i obecný
právní předpis upravující správní řízení.
Podle ustanovení §8 odst. 1 zákona o rybářství rybářské právo obdrží také fyzické nebo
právnické osoby působící v České republice, jsou-li vlastníky vodohospodářského díla (např.
tůně, nádrže, rybníky), dále jezer, propadlin a podobně, pokud o ně požádají.
Kdyby se Nejvyšší správní soud přiklonil k námitce žalobce, že lze rozhodovat pouze
o vodních plochách, které dosud nejsou zařazeny do žádného rybářského revíru, pak by
uvedené ustanovení pozbylo smyslu, neboť vlastník vodního díla by sice mohl požádat
o obdržení rybářského práva, jež by chtěl vykonávat na vodní ploše, jejíž je vlastníkem,
ale příslušný správní orgán by o tomto nemohl rozhodovat, pokud by tato vodní plocha byla
již zařazena v rybářském revíru a rybářské právo by vykonával již jiný subjekt.
Právě z důvodu, aby i vlastníci vodního díla mohli obdržet rybářské právo, když již na
vodním díle, jehož jsou vlastníkem rybářské právo je vykonáváno a vodní dílo je zařazeno do
rybářského revíru, bylo ustanovení §8 odst. 1 zákonem č. 410/2000 Sb., kterým se mění
zákon č. 102/1963 Sb. o rybářství, novelizováno.
Výklad jednotlivých ustanovení zákona se dle právní nauky musí dít v celé souvislosti
nejen právního předpisu, ale i smyslu konkrétní komplexnosti právní úpravy. Nelze tedy
používat pouze výkladu jazykového, jak se domnívá žalobce. Tento závěr Ústavního soudu je
rovněž publikován ve Sbírce zákonů č. 30/1998 Sb., podle něhož…“Dalším naprosto
neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace vycházející pouze z jeho
jazykového výkladu. Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované
právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k
čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione
legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo
v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy činí z práva nástroj odcizení a absurdity.
Akceptace i dalších pramenů práva, kromě práva psaného (zejména obecných právních
principů), evokuje otázku jejich poznatelnosti. Jinými slovy, evokuje otázku, zda je jejich
formulování věcí libovůle nebo zda lze stanovit při jejich formulování do určité míry
objektivizovatelné postupy… Pro oblast práva z toho plyne závěr, že pramenem práva
obecně, jakož i pramenem práva ústavního, a to i v systému psaného právo, jsou rovněž
základní právní principy a zvyklosti… V systému psaného práva má přitom obecné právní
pravidlo charakter samostatného pramene práva pouze preater legem (čili, pokud psané právo
nestanoví jinak). I v českém právu takto platí a je běžně aplikována řada obecných právních
principů, které nejsou výslovně obsaženy v právních předpisech. Příkladem je právní princip,
dle něhož neznalost práva neomlouvá, nebo princip nepříslušnosti retroaktivity, a to nejenom
pro odvětví práva trestního. Jiným příkladem jsou výkladová pravidla a contrario, a minore ad
maius, a maiore ad minus, reductio ad absurdum apod…“.
Připouští-li tedy zákon o rybářství, že může na žádost vlastníka vodohospodářského
díla příslušný správní orgán vyhlásit rybářský revír, pak může jistě i již existující rybářský
revír změnit, popřípadě rozhodnout, že původní rybářský revír zaniká a na jeho místě může
vzniknout i více nových rybářských revírů, avšak za předpokladu zákonem stanoveným, tedy
bude-li zachován jeho smysl a účel, tedy veřejný zájem na utvoření vodního celku, který
umožňuje řádný a plánovitý výkon rybářského práva.
Protože však z celého obsahu zákon ač. 102/1963 Sb. o rybářství není zřejmé, že by
vlastníci vodních ploch byli jakkoli preferováni před ostatními zájemci o výkon rybářského
práva v daném revíru, je nutno i v tomto případě aplikovat ustanovení §8 odst. 2 zákona
o rybářství, podle něhož v případě, že o výkon rybářského práva v daném revíru bude mít
zájem více subjektů, rozhodne o uživateli rybářského revíru místně příslušný správní orgán
v rámci výběrového řízení. Podrobnosti výběrového řízení stanoví ministerstvo vyhláškou
(vyhláška ministerstva zemědělství č. 296/2001 Sb.).
Námitce žalovaného, že zájemce vyrozuměl o zahájení správního řízení rozhodnutím,
stanovil lhůtu, do které se tito mohli k záměru rozhodnutí o změně rybářského revíru vyjádřit,
avšak žalobce se nevyjádřil ve lhůtě, ale až svým podáním 3. 10. 2001, nedozvěděl
se žalovaný včas o dalším zájemci a proto výběrové řízení nevyhlásil, nelze přisvědčit.
Rozhodnutí vydané ve správním řízení zakládá účinky jen, je-li řádným způsobem
subjektům doručeno. Doručení své písemnosti prokazuje správní orgán. Z obsahu celého spisu
není seznatelné zda a kdy bylo rozhodnutí o zahájení správního řízení doručeno účastníkům
a soud tedy nemůže přezkoumat, zda žalovaný včas uplatnil svůj zájem o výkon rybářského
práva v předmětném rybářském revíru. S touto skutečností, namítanou žalobcem již v bodě I.
odvolání, se žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí nijak nevypořádal, nepřezkoumal
způsob doručení rozhodnutí o zahájení správního řízení v dané věci, nezkoumal, zda měl
žalobce příležitost účastnit se řízení včas a zda mohl projevit svůj případný zájem o udělení
rybářského práva v daném revíru a rovněž, zda byly splněny podmínky pro vlastní vydání
rozhodnutí, nemělo-li být přistoupeno k aplikaci ustanovení §8 odst. 2 zákona o rybářství,
tedy výběrovému řízení pro zájem více subjektů.
Námitce žalobce, že správní orgán prvního stupně nezahájil řádně správní řízení ve věci
rozhodnutí o žádosti vlastníka vodní nádrže o její vyčlenění ze stávajícího rybářského revíru
a vytvoření nového revíru, když řádným způsobem všechny účastníky řízení o tomto
nevyrozuměl a proto nehodnotil, zda měl vypsat výběrové řízení ve shodě s ustanovením §8
odst. 2 zákona o rybářství pro případný zájem více subjektů, lze přisvědčit.
Má-li o výkon rybářského práva v daném revíru zájem více subjektů, je povinen orgán
kraje v přenesené působnosti vypsat výběrové řízení a nemůže tedy výkon rybářského práva
přenechat bez dalšího vlastníkovi vodní nádrže. Takovým postupem by byly narušeny zásady
správního řízení, zásada rovnosti postavení stran a rovněž tak zásada součinnosti, která
je zaručena všem účastníkům řízení, správní orgány jsou povinny postupovat v řízení tak, aby
účastníci mohli svá práva a zájmy účinně hájit, zejména se vyjádřit k podkladu rozhodnutí,
a uplatnit své návrhy.
Protože soud shledal důvody, které svědčí o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí
spočívají v nedostatcích důvodů rozhodnutí, když správní orgán nedostatečným způsobem
odůvodnil výrok svého rozhodnutí, zejména se nezabýval námitkami uvedenými žalobcem
v odvolání, proto napadené rozhodnutí žalovaného dle ustanovení §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
a ustanovení §78 odst. 1 s. ř. s. ruší a věc vrací žalovanému k dalšímu řízení.
Vady řízení, jež musí být v dalším řízení odstraněny, spatřuje soud v postupu
žalovaného ve smyslu žalobcovy námitky, že správní orgán prvního stupně nezahájil řádně
správní řízení, když není seznatelné, zda účastníkům řízení své rozhodnutí doručil, neumožnil
řádným způsobem žalobci projevit svůj zájem o výkon rybářského práva v uvedeném
revíru a případně se účastnit výběrového řízení, nevypsal výběrové řízení aniž by prokázal,
že o výkon rybářského práva v daném revíru měl zájem pouze jeden subjekt, proto rozhodnutí
žalovaného ruší, věc mu vrací k dalšímu řízení.
Za takto zjištěného stavu věci a za situace, že již rozhodl ve věci samé, se nezabýval
Nejvyšší správní soud návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
O náhradě nákladů rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož
nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu
nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch
neměl. Výše náhrady nákladů byla stanovena dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví
paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při
rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška
Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), její výše sestává z paušální náhrady ve výši
3500 Kč, 2 úkonů v režijním paušálu – 2 x 75 Kč, a náhrady soudního poplatku ve výši 1000
Kč, celkem 4650 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§53
odst. s. ř. s.).
V Brně dne 24. února 2004
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu