ECLI:CZ:NSS:2004:7.AS.55.2003
sp. zn. 7 As 55/2003 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci stěžovatele
Ing. Z. F., zastoupeného Mgr. Michalem Vejlupkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem,
Pařížská 6, za účasti Policie ČR - policejní prezidium, se sídlem v Praze 7, Strojnická 27,
v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2003, č. j. 11
Ca 176/2003 – 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2003, č. j. 11 Ca 176/2003 – 26,
byla podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítnuta žaloba, kterou se stěžovatel domáhal zrušení
rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 18. 4. 2003, č. 97, jímž bylo zamítnuto
jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele Policie ČR, Správy Severočeského kraje
ze dne 7. 7. 2000, č. 231, jímž byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku
podle §32 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon
o služebním poměru) a podle §33 písm. b) citovaného zákona mu byl uložen kázeňský trest
snížení funkčního platu o 10 % na dobu 2 měsíců. Napadené usnesení odůvodnil městský
soud tím, že žaloba byla podána opožděně, tj. po uplynutí lhůty 30 dnů stanovené v §137
odst. 2 citovaného zákona.
V kasační stížnosti podané z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s.
stěžovatel uvedl, že napadené usnesení je nezákonné, protože městský soud věc nesprávně
právně posoudil, když žaloba byla podána včas v zákonem stanovené lhůtě dvou měsíců
stanovené v §72 s. ř. s. a nebyl tedy důvod pro její odmítnutí. V poznámce č. 18 k §137
odst. 4 zákona o služebním poměru je uveden odkaz na §244 a násl. o. s. ř., zejména §250l
a násl. o. s. ř., a přitom toto ustanovení upravující rozhodování o opravných prostředcích
proti rozhodnutím správních orgánů bylo zrušeno k 31. 12. 2002. Podle názoru stěžovatele
je zákon o služebním poměru v rozporu s úpravou správního soudnictví, tedy v rozporu
s pátou částí o. s. ř. a s. ř. s., a to jak ve stanovení lhůt pro možnost podání správní žaloby,
tak v otázce stanovení pravomoci a příslušnosti soudu při přezkumu napadeného rozhodnutí
správního orgánu - dalšího účastníka řízení. Zákon o služebním poměru stanoví, že stěžovatel
může podat návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem, ale současně uvádí, že takto může
postupovat podle o. s. ř., ale novelizovaná pátá část o. s. ř. nepřipouští přezkum napadeného
rozhodnutí. Přezkoumání je možné pouze podle s. ř. s. Proto stěžovatel postupoval
podle tohoto zákona včetně stanovení lhůty pro podání žaloby, kdy podle zákona o služebním
poměru postupovat nemohl, navíc nebyl v napadeném správním rozhodnutí správně poučen,
proto by lhůta měla být zachována. Z těchto důvodů se domáhal zrušení napadeného usnesení
městského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Účastník ve svém vyjádření označil kasační stížnost za poněkud rozpornou.
V jejím úvodu stěžovatel tvrdí, že žalobu podal včas v zákonné dvouměsíční lhůtě stanovené
v §72 odst. 1 s. ř. s. a nezabývá se přitom poslední větou tohoto ustanovení, a to že tato lhůta
platí jen tehdy, jestliže zvláštní zákon nestanoví jinak. Současně na jiném místě cituje §137
odst. 2 zákona o služebním poměru a podle účastníka si je nedodržení lhůty vědom.
Co se týče aplikace uvedené lhůty k podání žaloby, není citovaný zákon se s. ř. s. v žádném
rozporu. Z hlediska posouzení dodržení lhůty pro podání žaloby není rozhodné,
na jaké zvláštní předpisy odkazuje §137 odst. 4 zákona o služebním poměru. Tyto předpisy
se totiž týkají až postupu soudů při přezkoumávání rozhodnutí služebního funkcionáře
po podání žaloby. S účinností od 1. 1. 2003 se zde uplatňuje postup podle s. ř. s.,
když novelizovaná pátá část o. s. ř. upravuje projednání rozhodnutí správních orgánů
v právních věcech vyplývajících z občanskoprávních, pracovních, rodinných
nebo obchodních vztahů. Není stanovena povinnost v rozhodnutí uvádět, zda a za jakých
podmínek je proti němu možno případně podat žalobu podle §137 odst. 2 zákona o služebním
poměru, protože §124 odst. 1 citovaného zákona stanoví, že rozhodnutí služebního
funkcionáře musí obsahovat poučení o odvolání a v odst. 4 je pak upraven jeho obsah.
Ze všech těchto důvodů účastník navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
Uplatnil-li stěžovatel v kasační stížnosti důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., nepřísluší Nejvyššímu správnímu soudu zabývat v řízení o kasační stížnosti
tímto stěžovatelem uplatněným stížnostním důvodem, protože městský soud nerozhodoval
ve věci samé, ale žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Namítal-li stěžovatel s poukazem na §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. nezákonnost
rozhodnutí spočívající v tom, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě, není z tohoto důvodu
kasační stížnost opodstatněná.
Podle §72 odst. 1 s. ř. s., jenž nabyl účinnosti dne 1. 1. 2003, lze žalobu podat
do dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného
vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu
jinou. Zvláštním zákonem, který stanoví lhůtu jinou, je zákon o služebním poměru,
který v §137 odst. 2 stanoví, že návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem je možno podat
až po vyčerpání opravného prostředku podle §132, a to ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci
rozhodnutí. Zákon o služebním poměru není v rozporu s úpravou správního soudnictví,
tedy v rozporu s pátou částí o. s. ř. a s. ř. s., ve stanovení lhůt pro možnost podání správní
žaloby, protože s. ř. s., shodně se zněním §250b odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném
do 31. 12. 2002, stanoví pro podání žaloby lhůtu dvou měsíců za předpokladu, že zvláštní
zákon nestanoví jinak. Námitkou stěžovatele, že zákon o služebním poměru je v rozporu
s úpravou správního soudnictví, tedy v rozporu s pátou částí o. s. ř. a s. ř. s., v otázce
stanovení pravomoci a příslušnosti soudu při přezkumu napadeného rozhodnutí správního
orgánu, se Nejvyšší soud nemohl zabývat, když z obsahu kasační stížnosti není zřejmé,
v čem tento rozpor spatřuje.
Pokud stěžovatel v této souvislosti poukázal na poznámku pod čarou č. 18 k §137
odst. 4 zákona o služebním poměru, považuje Nejvyšší správní soud za dostačující odkázat
na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, který ve svých nálezech (např. III. ÚS 277/96,
II. ÚS 485/98) vyjádřil, že poznámky pod čarou či vysvětlivky nejsou normativní, přesněji
závaznou součástí pravidla chování. Proto stejně jako jiné části právního předpisu,
jejichž posláním je zlepšit přehlednost předpisu a orientaci v právním řádu (nadpis právního
předpisu, označení částí, hlav, dílů, oddílů, paragrafů), jsou i poznámky pod čarou pouhou
legislativní pomůckou, která nemůže být závazným pravidlem pro výklad právního předpisu
a stanovení pravidel chování. Vzniknou-li proto v důsledku použití této svérázné legislativní
techniky výkladové problémy, je nutno je řešit tak, že rozhodující je vlastní pravidlo chování,
nikoli to, co je stanoveno v poznámce pod čarou.
Také tvrzení stěžovatele, že nemohl jinak než postupovat podle s. ř. s., neboť nebyl
správním orgánem správně poučen, nemá žádné opodstatnění. Podle §124 odst. 1 zákona
o služebním poměru musí písemné vyhotovení rozhodnutí obsahovat výrok, odůvodnění
a poučení o odvolání, ale nikoliv poučení o možnosti podat žalobu k soudu.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §110 odst. 1
s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl a ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 věta prvá s. ř. s.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.,
když stěžovateli, který ve věci úspěch neměl, nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení
a účastníku žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2004
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu