ECLI:CZ:NSS:2004:7.AZS.170.2004
sp. zn. 7 Azs 170/2004 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci
stěžovatelky L. K., zastoupené JUDr. Kateřinou Skoumalovou, advokátkou se sídlem
v Hradci Králové, Škroupova 719, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad
Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
6. 2. 2004, č. j. 28 Az 291/2003 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokátky JUDr. Kateřiny Skoumalové se u r č u je částkou 1075 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6. 2. 2004, č. j. 28 Az 291/2003 - 22,
zamítl žalobu podanou stěžovatelkou proti rozhodnutí Ministerstva vnitra
(dále jen „ministerstvo“) ze dne 18. 2. 2003 č. j. OAM-07-P19-2002, kterým jí nebyl udělen
azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“)
a současně bylo vysloveno, že se na stěžovatelku nevztahuje překážka vycestování
podle §91 citovaného zákona. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, stěžovatelka
jako důvod žádosti o azyl uvedla své obavy z případných výhrůžek soukromých osob
plynoucí z vymáhání peněžních částek zpronevěřených firmou, v níž byl zaměstnán její otec.
Protože výčet důvodů, pro něž je možné udělit azyl, je v §12 zákona o azylu taxativní,
je zjevné, že důvod uvedený stěžovatelkou pod tento výčet podřadit nelze. Vzhledem k tomu,
že o žalobě matky stěžovatelky týkající se přezkumu rozhodnutí o neudělení azylu,
bylo rozhodnuto zamítavě, nejsou splněny podmínky pro udělení azylu podle §13 zákona
o azylu a v případě stěžovatelky ani nelze uvažovat o udělení humanitárního azylu
podle §14 zákona o azylu.
Stěžovatelka podala proti citovanému rozsudku v zákonné lhůtě kasační stížnost
z důvodů specifikovaných v §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Namítala, že krajský soud
posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem a shledala vážná pochybení
všech dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu v projednání věci u krajského soudu,
který věc projednal v rozporu se zákonem o azylu. Současně požádala o odklad
vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť současný stav řízení jí může přivodit značnou
újmu na jejích právech, a to za situace, kdy by byla nucena vycestovat z území České
republiky. Žádost o odklad vykonatelnosti odůvodňuje i v této stížnosti uvedeným porušením
právních předpisů ze strany příslušných orgánů, které o její žádosti o azyl rozhodovaly.
V důsledku porušení právních předpisů nebyla podaná žádost o azyl projednána zákonným
způsobem tak, aby nedošlo k porušení práv upravených v zákoně o azylu.
Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázalo na správní spis a dále uvedlo,
že k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neshledalo důvody, a proto jeho návrh
nepodporuje.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 2
a 3 s. ř. s. v rozsahu vymezeném v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Stěžovatelka sice v kasační stížnosti výslovně označila zákonné důvody jejího podání
s poukazem na ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“), ale nijak nekonkretizovala, v čem spatřuje rozpor v posouzení
kauzy krajským soudem s platným právním řádem, v čem je projednání předmětné věci
krajským soudem v rozporu se zákonem o azylu ani v čem shledává vážná pochybení
všech dosavadních orgánů v řízení o azylu. Stěžovatelka tak pouze v obecné rovině namítala
nezákonnost napadeného rozsudku krajského soudu, aniž by ke svým tvrzením o porušení
citovaných ustanovení uvedla konkrétní argumentaci. Protože Nejvyšší správní soud je vázán
jak rozsahem kasační stížnosti, tak jejími důvody, přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu
vymezeném v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že krajskému soudu nelze vytýkat
nesprávné posouzení právní otázky, když dovodil, že skutečnosti uváděné stěžovatelkou
nelze podřadit pod ustanovení §12 zákona o azylu. Totéž v podstatě platí o vytýkaném
procesním pochybení, neboť ministerstvo vycházelo při svém rozhodování z údajů uváděných
stěžovatelkou, zpráv o politické a ekonomické situaci a stavu dodržování lidských práv
v Arménské republice. S podklady k rozhodnutí byla stěžovatelka seznámena, bylo
jí umožněno se s nimi seznámit, vyjádřit se k nim, ale této možnosti nevyužila.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost
podle §110 odst. 1 poslední věta s. ř. s. zamítl.
O stěžovatelkou podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla
vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 ve spojení s §120 s. ř. s. přednostně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Stěžovatelce byla pro toto řízení před soudem ustanovena zástupcem advokátka
a podle §35 odst. 7 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů
stát. Podle §9 odst. 3 písm. f)) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
náleží advokátovi odměna za jeden úkon právní služby 1000 Kč a podle §13 odst. 3 citované
vyhláška náhrada hotových výdajů v částce 75 Kč, celkem tedy 1075 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. 9. 2004
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu