ECLI:CZ:NSS:2004:7.AZS.38.2003
sp. zn. 7 Azs 38/2003 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci stěžovatele
Y. M., zastoupeného JUDr. Jiřím Slavíkem, advokátem se sídlem v Praze, Hybernská 9, za
účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze, Nad
Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
29. 8. 2003, č. j. 6 Az 72/2003 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 23. 9. 2002, č. j. OAM 1768/VL-07-ZA04-2001,
nebyl stěžovateli podle ust. §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), udělen azyl, a současně bylo vysloveno, že se na stěžovatele
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 tohoto zákona, neboť dle správního orgánu
bylo v řízení nepochybně prokázáno, že pronásledování, na které v průběhu řízení poukazuje
stěžovatel, není namířeno pouze vůči jeho osobě, ale stejnou měrou jsou ohroženi všichni
obyvatelé určité oblasti. Nesplňuje tedy zákonné podmínky pro udělení azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel opravný prostředek, o kterém rozhodl
Městský soud v Praze rozsudkem, v němž uvedl, že neshledal žádné pochybení správního
orgánu, skutková zjištění, která tento orgán učinil, byla dostatečná, rozhodnutí obsahovalo
rozsáhlé zdůvodnění a právní závěry v něm učiněné odpovídají zjištěnému skutkovému stavu,
proto žalobu zamítl.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel namítl nezákonnost napadeného
rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení, tedy důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel
je toho názoru, že byl ve své vlasti bezprostředně vystaven pronásledování a ohrožení života.
Proto byl nucen uprchnout. V případě návratu do Alžírska má vážnou obavu, že by mu hrozilo
nebezpečí. Domnívá se tedy, že soud nevyčerpal všechny možnosti ke zjištění skutečného
stavu. Z těchto důvodů navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci městskému
soudu k dalšímu řízení.
Ze správního spisu, který soudu předložil účastník řízení, vyplynuly následující
podstatné skutečnosti:
Stěžovatel podal dne 24. 3. 2002 návrh na zahájení řízení o udělení azylu.
Dne 14. 5. 2002 byl se stěžovatelem veden, v arabském jazyce za účasti tlumočníka, pohovor
k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu na území České republiky,
ze kterého byl vyhotoven protokol. Stěžovatel v něm uvedl, že ve své vlasti dostával
vyděračské dopisy. V nich stálo, že když do určité doby nezaplatí 400 000,- dinárů
nebo nebude spolupracovat s odesílateli, bude zabit. Z obav o svůj život opustil Alžírsko.
Dále uvedl, že podobné dopisy dostávali všichni, kteří mají nějaký podnik, jeho postavení
nebylo v ničem výjimečné.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu
tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení.
S ohledem na skutečnost, že stěžovatel uvádí jako právní důvod kasační stížnosti
ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., je třeba se nejprve vyjádřit k dopadu tohoto ustanovení.
Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že na správně zjištěný skutkový stav
je aplikován nesprávný právní závěr, popř. je sice aplikován správný právní názor,
ale tento je nesprávně vyložen. Takové pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném
rozhodnutí městského soudu neshledal. Stěžovatel ve své kasační stížnosti uvedl, že obdržel
do vlastních rukou několik výhružných dopisů, přičemž i když takovéto dopisy obdrželo
hodně dalších lidí, konkrétně on byl bezprostředně vystaven pronásledování a ohrožení života
a z tohoto důvodu byl nucen uprchnout ze své země. Nejvyšší správní soud shledává
toto tvrzení stěžovatele zcela nekonkrétním, neboť neuvádí žádnou okolnost, která by svědčila
jeho domněnce, že právě on byl bezprostředně vystaven pronásledování, když stejným jevem
byla ohrožena celá skupina dalších lidí. Nejvyšší správní soud zcela ve shodě s Městským
soudem v Praze konstatuje, že za pronásledování je nutno považovat pouze takové ohrožení
života či svobody, které je trpěné, podporované či prováděné státní mocí, nikoliv takové
negativní jevy, které státní orgány cíleně potírají a čelí jim. Ze zprávy o dodržování lidských
práv za rok 2000 vydané Úřadem pro demokracii, lidská práva a práci Ministerstva
zahraničních věcí Spojených států v únoru 2001, která je součástí spisu, je zřejmé,
že se vládní bezpečnostní aparát snaží této situaci čelit a že v současné době došlo k určitému
zlepšení. Vzhledem k těmto okolnostem soud konstatuje, že stěžovatel nesplňuje podmínku
pronásledování tak, jak je uvedena v ust. §12 písm. a) i b) zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s právními závěry učiněnými správním orgánem
i městským soudem, na jehož podrobné a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku rovněž
odkazuje. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost
jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Další účastník nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl,
proto mu ho soud nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. 2. 2004
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu