ECLI:CZ:NSS:2004:KONF.124.2003:5
sp. zn. Konf 124/2003-5
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Michal Mazanec a soudci
JUDr. Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Karel Podolka a
JUDr. Petr Příhoda, o návrhu Českého telekomunikačního úřadu na rozhodnutí sporu o
pravomoc mezi Českým telekomunikačním úřadem a Obvodním soudem pro Prahu 6 za
účasti žalobce: Č. T., a. s., a žalovaných: A) M . K., B) N ., s. r. o., ve věci žaloby o
zaplacení částky 8671 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod
sp. zn. 27 C 169/2003,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu
6 pod sp. zn. 27 C 169/2003, o zaplacení ceny za telekomunikační práce
spočívající v dodání a montáži pobočkové telefonní ústředny, je soud.
I. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 6. 2003, čj. 27 C
169/2003-11, se zrušuje.
Odůvodnění:
Dne 23. 12. 2003 se obrátil Český telekomunikační úřad na zvláštní senát s návrhem
na rozhodnutí sporu o pravomoc (kompetenčního sporu) podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů, který vznikl mezi ním a Obvodním
soudem pro Prahu 6 ve věci tohoto soudu, u něhož napadla žaloba žalobce Č . T., a. s.,
proti žalovaným M. K. a společnosti N., s. r. o., o částku 8671 Kč s příslušenstvím.
Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti:
Uvedená žaloba napadla u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 3. 10. 2002. Podle
žalobního tvrzení provedl žalobce na základě objednávky žalovaného A) telekomunikační
práce spočívající v dodání a montáži pobočkové telefonní ústředny. Částku za provedení
prací ve výši 8671 Kč vyúčtoval žalobce žalovanému A) fakturou ze dne 26. 10. 2001.
Žalovaný A) fakturu nezaplatil; požádal přitom o stornování této faktury a o vysta vení
nové faktury na žalovaného B). Dne 26. 4. 2002 vystavil žalobce novou fakturu znějící na
částku 8671 Kč a na žalovaného B); žalovaný B) ji však ani přes zaslanou upomínku
nezaplatil.
Žalobce proto navrhl, aby soud rozhodnutím uložil oběma žalovaným povinnost
zaplatit rukou společnou a nerozdílnou uvedenou částku včetně úroku z prodlení a
nahradit žalobci zaplacený soudní poplatek.
Obvodní soud pro Prahu 6 vydal dne 27. 11. 2002 pod čj. 29 Ro 545/2002-6 platební
rozkaz, jímž oběma žalovaným uložil zaplacení žalované částky a požadovaných nákladů
řízení. Platební rozkaz se však přes opakované pokusy nepodařilo ani jednomu z
žalovaných doručit do vlastních rukou, a Obvodní soud pro Prahu 6 jej proto svým
usnesením ze dne 7. 4. 2003, čj. 29 Ro 545/2002-10, zrušil.
Usnesením ze dne 26. 6. 2003, čj. 27 C 169/2003, Obvodní soud pro Prahu 6 řízení o
žalobě zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Ministerstvu
dopravy a spojů. Z ustanovení §1 odst. 1, §8 odst. 1 a §21 odst. 1 zákona č. 11 0/1964 Sb. o telekomunikacích, soud dovodil, že při rozhodování o právech a povinnostech
fyzických a právnických osob v souvislosti se zřízením a provozováním
telekomunikačního zařízení se postupuje podle obecných předpisů o správním řízení. S
ohledem na uvedená ustanovení Obvodní soud pro Prahu 6 dospěl k závěru, že
projednávaná věc nespadá do pravomoci soudů. Nedostatek pravomoci je přitom
neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro nějž soud musí řízení zastavit (§104
odst. 1 o. s. ř.).
V návrhu na řešení kompetenčního sporu správní úřad poukázal nejprve na to, že
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 o zastavení řízení a postoupení věci se opírá o
ustanovení zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích. Tento zákon však byl s účinností
od 1. 7. 2000 zrušen a nahrazen zákonem č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně
dalších zákonů. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 6. 2003 tak především
bylo odůvodněno již neplatným zákonem. Zatímco podle zrušeného zákona o
telekomunikacích bylo orgánem státní správy telekomunikací Ministerstvo dopravy a
spojů, v současné době je takovým orgánem Český telekomunikační úřad (§3 odst. 1
zákona č. 151/2000 Sb. – dále též „zákon o telekomunikacích“), který je proto také
oprávněn k podání návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu.
K věci samé správní úřad zejména uvedl, že dodání a montáž telefonní ústředny
nejsou součástí poskytování telekomunikační služby. Součástí takové služby je
nepochybně zřízení nebo ukončení poskytování takové služby ve smyslu §85 zákona o
telekomunikacích; zřízením nebo poskytováním telekomunikační služby je však technický
úkon, který je zabezpečován z technického zařízení poskytovatele služeb a který spočívá v
aktivaci či deaktivaci koncového bodu, k němuž je připojeno jakékoli koncové zařízení
náležející poskytovateli služeb, provozovateli sítí, telefonnímu účastníku či jiné osobě.
Volba takového koncového zařízení a způsobu jeho dodání a montáže je vždy na
smluvních stranách a není regulována zákonem o telekomunikacích.
Správní řád upozornil na to, že v §4 a násl. zákona o telekomunikacích jsou výslovně
uvedeny některé povinnosti vztahující se k telekomunikačnímu zařízení, jsou to však
povinnosti související se schvalováním a uznáváním typu koncového zařízení nebo jeho
technické způsobilosti, o něž v daném sporu nejde. Správní úřad, dovolávaje se
rozhodnutí Vrchního soudu v Praze vydaného pod sp. zn. 6 A 301/2001, dovodil, že spor
vyplývá ze soukromoprávního vztahu mezi žalobcem a žalovaným, a že je tedy dána
pravomoc soudu o něm rozhodnout.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soud em se
zvláštní senát řídil následující úvahou:
Český telekomunikační úřad v oblasti telekomunikačních služeb mj. rozhoduje spory
o povinnosti účastníka k finančnímu plnění vyplývající ze smlouvy mezi provozovatelem
veřejné telekomunikační sítě a účastníkem o poskytování telekomunikačních služeb [§95
bod 8. písm. d) zákona o telekomunikacích]. Telekomunikační službou se podle §2 odst.
7 uvedeného zákona, ve znění aktuálně účinném, rozumí služba, jejíž poskytování spočívá
zcela nebo zčásti v přepravě nebo směřování informací telekomunikačními sítěmi třetím
osobám.
Předmětem řízení v této věci je však úhrada ceny, na niž vznikl žalobci podle
žalobního tvrzení nárok v důsledku dodání a montáže telekomunikačního zařízení. Nejde
tedy o poskytování telekomunikační služby ve smyslu §2 odst. 7 zákona o
telekomunikacích, nýbrž o běžný soukromoprávní vztah z odpovídající smlouvy.
Rozhodování o těchto věcech zákon o telekomunikacích nesvěřuje Českému
telekomunikačnímu úřadu; z kompetence soudů se tak tyto věci nevymykají (§7 odst. 1 o.
s. ř.). Proto zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o věci přísluší soudu.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým
strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv pod le
rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení
řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení obvodního
soudu, které výroku, jímž byla kompetence určena, odporuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 15. března 2004
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu