ECLI:CZ:NSS:2004:KONF.17.2004:7
sp. zn. Konf 17/2004-7
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Michal Mazanec a soudci
JUDr. Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Karel Podolka a
JUDr. Petr Příhoda, o návrhu Českého telekomunikačního úřadu na rozhodnutí sporu o
pravomoc mezi Českým telekomunikačním úřadem a Obvodním soudem pro Prahu 8 , za
účasti žalobce E. P., spol. s r. o., a žalovaného P. T., podnikajícího pod obchodní firmou
P. T. – T. G., ve věci žaloby o zaplacení částky 7078 Kč s příslušenstvím, vedeného u
Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 153/2003,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 153/2003, o zaplacení rozdílu mezi plnou cenou a
zvýhodněnou kupní cenou mobilního telefonu, je soud.
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. května 2003, čj.
26 C 153/2003-12, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. července
2003, čj. 35 Co 216/2003-19, se zrušují.
Odůvodnění:
Podáním doručeným dne 27. 1. 2004 zvláštnímu senátu, zřízenému podle zákona č.
131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se obrátil Český
telekomunikační úřad na tento soud s návrhem na rozhodnutí sporu o pravomoc
(kompetenčního sporu), který vznikl mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 8 ve věci
tohoto soudu, u něhož napadla žaloba žalobce E. P., spol. s r. o., proti žalovanému P . T.,
o částku 7078 Kč s příslušenstvím.
Žalobním návrhem ze dne 22. 5. 2003 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by
soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 7078 Kč a náklady řízení. Uvedl,
že s žalovaným uzavřel smlouvu o poskytování služeb veřejné radiotelefonní sítě na tel. č.,
kde se žalovaný zavázal, že nebude-li využívat služeb žalobce po dobu sjednanou
v dodatku ke smlouvě, bude povinen uhradit žalobci rozdíl mezi plnou a zvýhodněnou
kupní cenou. Protože žalovaný tuto povinnost porušil, vyúčtoval mu žalobce „doplatek za
dotovaný telefon“ v souhrnné výši 7078 Kč. Žalovaný však tuto částku neuhradil.
Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 29. 5. 2003, čj. 26 C 153/2003-12,
řízení o žalobě zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu. V odůvodnění uvedl, že „podle §95 bod 8 p ísm. d) zákona č.
151/2000 Sb., o telekomunikacích, rozhoduje v oblasti telekomunikačních služeb spory o
povinnosti účastníka k finančnímu plnění vyplývající ze smlouvy mezi provozovatelem
veřejné telekomunikační sítě a účastníkem o poskytování telekomunikačních služeb Český
telekomunikační úřad“. Z tohoto důvodu v projednávané věci není dána pravomoc
soudu, nýbrž Českého telekomunikačního úřadu.
Žalobce se proti usnesení o zastavení řízení odvolal k Městskému soudu v Praze,
který usnesením ze dne 9. 7. 200 3, čj. 35 Co 216/2003-19, usnesení soudu prvního stupně
potvrdil.
V návrhu na řešení kompetenčního sporu správní úřad poukázal na to, že ze spisu
bylo zjištěno, že žalobcem požadovaná částka 7078 Kč představuje „doplatek mezi plnou
a zvýhodněnou kupní cenou mobilního telefonu“. Správní úřad se dovolává dosavadní
rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze (např. rozsudku ze dne 28. 2. 2001, sp. zn.
6 A 317/2000) a dovozuje, že jde „...o soukromoprávní vztah mezi žalobcem a žalovaným
a nikoli o telekomunikační službu podle ustanovení §2 odst. 5 zákona o
telekomunikacích. Rozhodování v této věci tudíž není svěřeno Českému
telekomunikačnímu úřadu, ale je zde založena pravomoc soudu o věci rozhodnout (§7
odst. 1 o. s. ř.)“.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem se
zvláštní senát řídil následující úvahou:
Je třeba předeslat, že obecné otázky řízení o kompetenčních sporech, formy
rozhodování, stanovení okruhu účastníků atd. jsou nyní upraveny zákonem č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů.
S účinností od 1. 7. 2000 byl – jako správní úřad pro výkon státní správy včetně
regulace ve věcech telekomunikací – zřízen Český telekomunikační úřad. Podle
ustanovení §95 bod 8 písm. d) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně
dalších zákonů, ve znění zákona č. 274/2001 a zákona č. 205/2002, účinném ke dni
podání žaloby, tj. ke dni 11. 9. 2002 (dále též jen „zákon o telekomunikacích“), rozhoduje
Český telekomunikační úřad v oblasti telekomunikačních služeb mj. spory o povinnosti
účastníka k finančnímu plnění vyplývající ze smlouvy mezi provozovatelem veřejné
telekomunikační sítě a účastníkem o poskytování telekomunikačních služeb.
Telekomunikační službou se podle §2 odst. 7 zákona o telekomunikacích rozumí služba,
jejíž poskytování spočívá zcela nebo zčásti v přepravě nebo směrování informací
telekomunikačními sítěmi třetím osobám.
Předmětem řízení v této věci je však doplatek kupní ceny za mobilní telefon. Na tento
doplatek vznikl podle žalobního tvrzení žalobci nárok v důsledku porušení podmínek
kupní smlouvy žalovaným. Při pouhém prodeji movité věci nicméně nejde o poskytování
telekomunikační služby ve smyslu §2 odst. 7 zákona o telekomunikacích, nýbrž o běžný
soukromoprávní vztah z kupní smlouvy. Rozhodování o těchto věcech zákon o
telekomunikacích nesvěřuje Českému telekomunikačnímu úřadu; z kompetence soudů se
proto tyto věci nevymykají (§7 odst. 1 o. s. ř.). Proto zvláštní senát vyslovil, že
rozhodnout o věci je v soudní pravomoci.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým
strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle
rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení
řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Obvodního
soudu pro Prahu 8, které výroku, jímž byla kompetence určena, odporuje.
Zvláštní senát musel ovšem zrušit i usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo
usnesení obvodního soudu o zastavení řízení potvrzeno. Právě citované ustanovení
zákona č. 131/2002 Sb. pamatuje pouze na situace, v nichž na té straně kompetenčního
sporu, která popírá svou pravomoc, existuje pouze jedno rozhodnutí. V projednávané
věci však proti rozhodnutí, kterým obvodní soud popřel svou pravomoc, bylo podáno
odvolání, o kterém Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl tak, že napadené
rozhodnutí potvrdil. Městský soud v Praze přitom není stranou kompetenčního sporu,
neboť mu nepřísluší rozhodovat v prvém stupni o nároku žalobce vůči žalované a nebyl
tedy tím soudem, který popřel svou pravomoc ve věci rozhodovat, ale „jen“ soudem,
který k podanému opravnému prostředku stvrdil správnost rozhodnutí soudu prvního
stupně odmítající jeho pravomoc. V občanském soudním řízení jsou soudy příslušnými
k řízení v prvním stupni soudy okresní, resp. obvodní (§9 odst. 1 o. s. ř.). Krajským
soudům, resp. Městskému soudu v Praze, pak zákon svěřuje pravomoc rozhodovat o
odvoláních proti rozhodnutím okresních (resp. obvodních) soudů (§10 odst. 1 o. s. ř.).
Jelikož Městský soud v Praze není v této věci stranou kompetenčního sporu,
ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. na jeho rozhodnutí přímo nedopadá.
Obvodní soud pro Prahu 8 je však rozhodnutím Městského soudu v Praze vázán a další
existence tohoto rozhodnutí by mu tak bránila se věcí zabývat i přes rozhodnutí
zvláštního senátu, jímž byla vyslovena jeho pravomoc a jímž bylo zrušeno jeho vlast ní
rozhodnutí. Proto zvláštní senát současně s rozhodnutím obvodního soudu zrušil i
rozhodnutí Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno
(§5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. per analogiam).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. května 2004
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu