ECLI:CZ:NSS:2004:NAO.17.2004:43
sp. zn. Nao 17/2004-43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce J. K.,
v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, o námitce podjatosti vznesené
ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Ca 62/2004 vůči soudci JUDr.
Jaroslavu Hubáčkovi
takto:
Soudce Městského soudu v Praze JUDr. Jaroslav Hubáček není vyloučen
z projednávání a rozhodování této právní věci.
Odůvodnění:
U Městského soudu v Praze probíhá řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti, zahájené
žalobcovým návrhem ze dne 8. 10. 2003, jímž se žalobce domáhá vydání rozhodnutí ze strany
Ministerstva vnitra a České lékařské komory.
Usnesením ze dne 4. 2. 2004 vyloučil Městský soud v Praze k samostatnému projednání
žalobu na ochranu proti nečinnosti směřující vůči České lékařské komoře. Usnesením ze dne
6. 4. 2004 pak soud vyzval žalobce k doplnění podání ze dne 8. 10. 2003 tak, aby bylo
zejména patrno, že žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky správního řízení k ochraně
proti nečinnosti správního orgánu a že žalované České lékařské komoře marně uplynula lhůta
pro vydání rozhodnutí či osvědčení; dále jej vyzval k označení věci, v níž se žalobce domáhá
soudní ochrany, k vylíčení rozhodujících skutečností a k uvedení návrhu výroku rozsudku.
Poučil jej též o tom, že nebude-li podání ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání
odmítne.
Žalobce, jemuž bylo toto usnesení doručeno dne 16. 4. 2004, reagoval obsáhlým podáním
ze dne 27. 4. 2004. Vedle kopie rozhodnutí Ministerstva vnitra – odboru sociálního
zabezpečení ze dne 16. 12. 2003, kopie odvolání proti rozhodnutí Pražské správy sociálního
zabezpečení ze dne 22. 10. 1997 a potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech obsahovalo toto podání též „stanovisko žalobce“ k usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 6. 4. 2004, v němž se žalobce zejména vyjadřoval k porušením zákona
a mezinárodních úmluv ze strany žalovaných, vznášel výtky vůči jednání jednotlivých
zaměstnanců žalovaných a vyjadřoval nesouhlas s rozhodnutími Městského soudu v Praze
a Vrchního soudu v Praze vydanými v jeho věci pod sp. zn. 38 Ca 353/98 a 5A 57/96.
Závěrem soudu navrhl, aby jednak nařídil České lékařské komoře dohlédnout na výkon
lékařského povolání konkrétních lékařů a poté vydat rozhodnutí ve věci, jednak
aby zrušil - případně uložil Ministerstvu vnitra zrušit – rozhodnutí LK ZdÚ S VčK P ČR
ze dne 14. 12. 1995, a konečně aby též nařídil orgánům činným v trestním řízení postupovat
ve věci podle trestního řádu a trestního zákona. Tvrzená porušení zákona a mezinárodní
smlouvy ze strany správních orgánů pak žalobce dále doložil v doplňujícím podání ze dne
30. 4. 2004.
Součástí podání ze dne 27. 4. 2004 byla též námitka podjatosti, již žalobce vznesl vůči
soudci Městského soudu v Praze JUDr. Jaroslavu Hubáčkovi. Tvrzenou podjatost zakládá
žalobce na postupu tohoto soudce ve věci vedené v minulosti u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 38 Ca 353/98, v níž JUDr. Hubáček vystupoval jako člen senátu. Žalobce
se domnívá, že mu rozhodnutím soudu v této věci byl odepřen přístup k soudní ochraně,
neboť jeho žaloba byla zamítnuta; dále soudu vytýká, že nepřihlédl k vadám správního řízení
v I. i II. stupni, a naopak vycházel z nepravdivé písemnosti policejního prezidenta, což svědčí
o korupčním jednání moci soudní i výkonné. Polemizuje rovněž s právním názorem soudu
týkajícím se průběhu správního řízení před jedním ze žalovaných a dovozuje, že senát,
jehož byl JUDr. Hubáček ve výše uvedené věci členem, nerespektoval zásadu vázanosti
předchozím rozhodnutím soudu. Žalobce je krom toho přesvědčen, že o podjatosti
JUDr. Hubáčka svědčí i jeho postup v nyní projednávané věci, vedené u Městského soudu
v Praze pod sp. zn. 7 Ca 18/2004. Vyloučení jedné z žalobcových věcí, jež soud provedl
neodůvodněným usnesením ze dne 4. 2. 2004, svědčí podle žalobce o porušování zákona
a o zneužívání pravomoci veřejného činitele. Žalobce považuje takový postup za šikanování,
které jej zatěžuje zbytečnými administrativními náklady, je v rozporu s posláním soudce
a dosahuje až intenzity trestné činnosti, jako tomu bylo i ve věci vedené
pod sp. zn. 38 Ca 353/98. Proto žalobce žádá, aby nyní souzená věc byla JUDr. Hubáčkovi
odňata.
JUDr. Jaroslav Hubáček ve svém vyjádření ze dne 14. 6. 2004 uvedl, že nemá k věci
ani k účastníkům žádný vztah a necítí se být v této věci podjatý. V minulosti byl členem
senátu 38 Ca, který před několika lety rozhodoval v žalobcově věci, a žalobce tedy zná,
ovšem pouze z jednací síně. Tato skutečnost však – jak podotýká – není důvodem
pro vyloučení soudce (§8 odst. 1 poslední věta s. ř. s.). Závěrem poznamenal, že nehodlá
reagovat na žalobcovy nehorázné a nepravdivé námitky.
Městský soud v Praze poté postoupil věc Nejvyššímu správnímu soudu, jemuž přísluší
rozhodnout o námitce podjatosti v souladu s §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro vyloučení soudce JUDr. Hubáčka
z projednávání a rozhodování dané věci, a to z následujících důvodů:
Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce přitom nejsou okolnosti, které spočívají v postupu
soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem
na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným
způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr
k účastníkům či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů - mohou
vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak
zjevně nepřátelský. V projednávané věci však žádný z těchto důvodů není dán. JUDr.
Hubáček se rovněž nepodílel na projednávání nebo rozhodování věci u některého ze
žalovaných správních orgánů ani v předchozím soudním řízení. „Předchozí soudní řízení“ je
přitom třeba chápat nikoli časově (tedy jako jakékoliv soudní řízení, jehož byl žalobce
účastníkem) nýbrž instančně: vyloučen by tak byl soudce, který by o téže věci rozhodoval
nejprve v řízení u krajského soudu (resp. Městského soudu v Praze) a následně pak v řízení
kasačním u Nejvyššího správního soudu. O tento případ se tu však nejedná.
Žalobce vytýká soudci JUDr. Jaroslavu Hubáčkovi nesprávný a nezákonný postup
při rozhodování v jiné své věci a též ve stávajícím soudním řízení; taková námitka však není
opodstatněná, neboť podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. poslední věty nejsou důvodem
k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 22. 9. 2004
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu