ECLI:CZ:NSS:2004:NAO.6.2004:74
sp. zn. Nao 6/2004-74
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobců a) B.
V., b) J V., proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, Zborovská 16, Praha
5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2003, č. j. ÚSŘ/18402/03/Jan, o
vyloučení soudců, ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 44 Ca 60/2003,
takto:
Soudkyně JUDr. Olga Stránská, JUDr. Eva Havlová a JUDr. Olga Píšová nejsou
vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn.
44 Ca 60/2003.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 20. 5. 2003 se žalobce domáhá
zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 25. 4. 2003, č. j.
ÚSŘ/18402/03/Jan, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí odboru výstavby a regionálního rozvoje
Městského úřadu v Čáslavi ze dne 16. 1. 2003, č. j. Výst. 956/2000 (včetně zrušení tohoto
rozhodnutí), jímž byla stavebníkům J. M. a M. M. dodatečně povolena stavba kolny a krbu na
pozemku st.p. 86 v k.ú. Čáslav, včetně povolení k jejich užívání.
Podáním ze dne 17. 2. 2004 vznesli žalobci opakovanou námitku podjatosti dle §8
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „s. ř. s.“).
Žalobci uvádí, že „Ve věci byla již vznesena podjatost soudců senátu 44 Ca ve složení
Havlová, Stránská, Píšová. Jmenované ve vyjádření NSS popřely účelově svoji podjatost, tato
okolnost vyplývá z obsahu usnesení NSS ze dne 20.1. t. r. pod č. j. Nao 42/2003-158 a ve
vazbě na č. j. 44 Ca 30/03-Praha a z usnesení NSS ze dne 20.1. t. r., pod sp. zn. Nao 41/2003-
66 ve vazbě na č. j. 44 Ca 60/03-Praha“.
Po vyjádření všech, v návrhu na vyloučení uvedených soudkyň, byla věc předložena
k rozhodnutí o námitce podjatosti Nejvyššímu správnímu soudu (§8 odst. 5 s. ř. s.). Ten
vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů :
Nao 6/2004-75
Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 44 Ca 60/2003 vyplývá, že žalobci skutečně
vznesli v předmětné věci námitku podjatosti dle §8 a §9 s. ř. s. soudkyň JUDr. O. Stránské,
JUDr. E.Havlové a JUDr. O.Píšové již podáním ze dne 5. 12. 2003, doplněným podáním ze
dne 30. 12. 2003. Tuto námitku zdůvodnili žalobci tak, že soudkyně nejednaly objektivně a
nestranně, žalobce B. V. byl arogantně napadán a urážen a bylo vyloženě straněno
žalovanému. Žalobci toto zdůvodňují tím, že „zdejší starosta“ (pozn. NSS – starosta města
Čáslav) uvedl 26. 8. 2003 takové tvrzení při zdůvodnění vzneseného křivého obvinění žalobce
B. V., na základě něhož bylo vyinscenováno jeho trestní stíhání, z něhož šlo dovozovat, že
došlo k narušení soudcovské nezávislosti ve věci sp. zn. 44 Ca 30/2003, stejně jako ve věci
sp. zn. 44 Ca 60/2003. V doplňujícím podání žalobci zdůrazňovali, že namítanou podjatost
soudkyň namítají „bezpodmínečně“, a po bližším vyložení svých názorů na postup
pracovníků žalovaného uzavírají, že jmenované soudkyně cíleně a vědomě připravily
tendenční postup, aby tak kryly křivé obvinění žalobce B. V. starostou města Čáslavi za
součinnosti dalších pracovníků MÚ Čáslav. Vznesené námitky podjatosti neshledal Nejvyšší
správní soud důvodné a svým usnesením ze dne 20.1. 2004, č. j. Nao 41/2003-66 rozhodl tak,
že soudkyně JUDr. Olga Stránská, JUDr. Eva Havlová a JUDr. Olga Píšová nejsou vyloučeny
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 44 Ca
60/2003.
V opakované námitce podjatosti žalobci znovu zdůrazňují a opakovaně (dílem
stejnými, dílem jinými slovy) uvádí námitky, které převážně byly předmětem již jejich
předchozích podání. Tak zejména uvádí, že žalobce B. V. byl jmenovanými soudkyněmi dne
2. 12. 2003 arogantně a hrubě urážen a ponižován, kryly podvody žalovaného a jeho
zfalšování písemností. Dále uvádí, že soudkyně zneužívají, že trestná činnost pracovníků MÚ
Čáslav je kryta a proti žalobci B. V. bylo vyinscenováno protiústavní trestní stíhání. Novou
námitkou je konstatování, že žalobce B. V. „dne 19. 1. 2004 zjistil, že u Krajského soudu v
Praze došlo ke zničení jeho žalobního návrhu dle §13 o. z. ze dne 10. 11. 2003 podaného do
podatelny Krajského soudu v Praze dne 18. 11. 2003 v 9.15 hod. a nelze vyloučit, že některá
z uvedených soudkyň dané podání zničila za účelem okolnosti, aby pak při řízení mohla
zneužívat podvod žalovaného z 21. 7. 2003 pod č. j. Výst. 562/03“. Současně žalobci
požadují, aby věcí byl pověřen jiný senát.
Všechny soudkyně se k opakované podané námitce podjatosti vyjádřily shodně
s jejich vyjádřením k předchozí námitce podjatosti z prosince 2003, kdy uvedly, že jim nejsou
známy žádné skutečnosti, pro které by byly z projednávání a rozhodnutí ve věci sp. zn. 44 Ca
60/2003 vyloučeny. Současně shodně výslovně uvedly, že nemají žádný vztah k účastníkům
řízení a ani k projednávané věci. Protože vyjádření soudkyň k této opakované námitce bylo
shodné jako vyjádření předchozí, další vyjádření soudkyň Nejvyššímu správnímu soudu
předloženo nebylo.
Nejvyšší správní soud pečlivě posoudil všechny námitky podjatosti vznesené
posuzovanou „opakovanou námitkou podjatosti“ a dospěl k závěru, že námitky podjatosti
v předmětné věci nejsou důvodné a podání opakované námitky podjatosti poté, co se
dřívějšími převážně obdobnými námitkami žalobců Nejvyšší správní soud řádně vypořádal,
bylo neopodstatněné.
Nao 6/2004-76
Nejvyšší správní soud znovu poznamenává, že podle §8 odst. 1 „s. ř. s.“ jsou soudci
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci,
k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u
správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech. V projednávané věci však žádný z těchto důvodů podjatosti
zjištěn nebyl. Rovněž samy soudkyně se vyjádřily tak, že nemají k účastníkům žádný vztah, a
stejně tak nemají žádný vztah ani k věci samé. Poměr k věci může vyplývat především
z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by
mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům
nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným
vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že
příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc
odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup
výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci
jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Shora rekapitulované důvody tvrzené ze strany
žalobců však tohoto charakteru nejsou.
Z uvedených důvodů soud rozhodl, jak je ve výroku uvedeno, že soudkyně JUDr. Olga
Stránská, JUDr. Eva Havlová a JUDr. Olga Píšová nejsou vyloučeny z projednávání a
rozhodnutí předmětné věci.
Za této situace se již Nejvyšší správní soud nezabýval návrhem žalobců na postup
podle §9 odst. 1 s. ř. s., v jehož smyslu Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně
příslušnému senátu krajského soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaného senátu
místně příslušného soudu nelze sestavit senát.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 4. 2004
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu