ECLI:CZ:NSS:2004:PST.12.2003:48
sp. zn. Pst 12/2003 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci
navrhovatele - Vláda České republiky, se sídlem Praha 1, nábř. E. Beneše 4, zastoupeného
JUDr. V. H., ředitelem odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra, proti odpůrci –
Romská občanská iniciativa ČR, se sídlem Husitská 43, 130 00 Praha 3, za kterou jedná
předseda M. K., v řízení o návrhu na pozastavení činnosti politické strany,
takto:
I. Návrh na pozastavení činnosti politické strany Romská občanská iniciativa
se zamítá .
II. Odpůrci se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dne 26. 3. 2003 podala u Nejvyššího správního soudu Vláda ČR (dále
jen „navrhovatel“) návrh na pozastavení činnosti politické strany
Romská občanská iniciativa ČR (dále jen „odpůrce“) podle ustanovení §15 odst. 1 zákona č.
424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (dále jen „zákon o
politických stranách“). Tento návrh odůvodnil navrhovatel tím, že odpůrce opakovaně
nesplnil svoji zákonnou povinnost každoročně předložit Poslanecké sněmovně vždy do 1.
dubna výroční finanční zprávu (§18 odst. 1 zákona o politických stranách). Proto se
navrhovatel domnívá, že činnost odpůrce je v rozporu s ustanovením §4 písm. a) zákona o
politických stranách, a navrhuje pozastavit jeho činnost.
Usnesením ze dne 11. 3. 2004, č. j. Pst 12/2003-31, Nejvyšší správní soud přerušil
řízení o návrhu na pozastavení činnosti odpůrce, a to z důvodu vyhlášení voleb
do Evropského parlamentu, s tím, že v tomto řízení bude soud pokračovat po desátém dni
od konce zmíněných voleb (§15 odst. 2 zákona o politických stranách), tzn. po 22. 6. 2004.
Dne 30. 6. 2004 odpůrce soudu sdělil, že učinil veškeré kroky k tomu, aby pominuly
důvody pozastavení činnosti této strany, protože rozpočtovému výboru Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR byly předloženy chybějící výroční finanční zprávy včetně auditů ve smyslu
ustanovení §18 odst. 1, 2 zákona o politických stranách. Přílohou tohoto sdělení jsou kopie
výročních finančních zpráv odpůrce za roky 2000, 2001, 2002 a 2003, opatřených otiskem
razítka podatelny Poslanecké sněmovny ze dne 30. 6. 2004.
Navrhovatel dne 15. 7. 2004 k výzvě Nejvyššího správního soudu sdělil,
že k předmětným dodatečně předloženým výročním finančním zprávám odpůrce nebylo
přijato příslušné usnesení Poslanecké sněmovny PČR a není tak známo její zjištění, zda jsou
tyto zprávy úplné. Navrhovatel proto na podaném návrhu trvá.
Ustanovení §15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího
správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí
a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů
od doručení podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické
strany nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Podle ustanovení §96 s. ř. s. rozhoduje
o návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí soud podle skutkového stavu,
který tu je v době rozhodnutí soudu.
Podle ustanovení §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat
a vyvíjet činnost strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem
je odstranění demokratických základů státu. Z ustanovení §18 odst. 1 stejného zákona vyplývá
povinnost stran a hnutí předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci
výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až e) tohoto ustanovení.
Podle ustanovení §14 odst. 1 zákona může být činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu
pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s §1 až 5, §6 odst. 5 a §17 až 19 nebo
se stanovami.
Z obsahu spisu soud zjistil zejména následující skutečnosti. Z usnesení Poslanecké
sněmovny ze dne 3. 5. 2002, č. 2299, ke Zprávě o kontrole výročních finančních zpráv
politických stran a politických hnutí za rok 2001 vyplývá, že odpůrce nepředložil výroční
finanční zprávu za rok 2001 a z tohoto důvodu Poslanecká sněmovna požádala vládu o podání
návrhu na pozastavení jeho činnosti. Součástí spisu jsou dále kopie výročních finančních
zpráv odpůrce za roky 2000, 2001, 2002 a 2003, opatřených otiskem razítka podatelny
Poslanecké sněmovny ze dne 30. 6. 2004. Tyto zprávy jsou systematicky členěny podle
ustanovení §18 odst. 1 zákona o politických stranách a obsahují zprávy auditora o ověření
roční účetní uzávěrky s výrokem bez výhrad.
Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že podaný návrh není důvodný.
Z údajů obsažených ve spise (konkrétně z citovaného usnesení Poslanecké sněmovny)
je patrno, že odpůrce nesplnil zákonem uložené povinnosti, když opakovaně v zákonem
stanoveném termínu nepředložil příslušnému orgánu, tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu
České republiky, výroční finanční zprávu za rok 2001 a nesplnil tak zákonnou povinnost
stanovenou v ustanovení §18 odst. 1 zákona o politických stranách, přičemž nesplnění této
povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší správní soud
rozhodnout o pozastavení činnosti strany. Soud nicméně vycházel soud z ustanovení §96
s. ř. s., podle něhož o návrhu na pozastavení činnosti politické strany rozhoduje soud podle
skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu. Primárním smyslem institutu
pozastavení činnosti politické strany je totiž vytvořit právní rámec pro nápravu vadného stavu,
a pokud k této nápravě ve stanovené lhůtě nedojde, k následnému podání návrhu
na rozpuštění strany. Za situace, kdy politická strana po podání návrhu na pozastavení
činnosti svým aktivním jednáním vadný stav sama napraví, je však zjevně protismyslné její
činnost pozastavovat, neboť v opačném případě by nebyl respektován účel tohoto právního
institutu.
Na této skutečnosti nic nemění ani to - jak uvádí navrhovatel - že zatím nebylo přijato
příslušné usnesení Poslanecké sněmovny PČR, které by konstatovalo úplnost uvedených
výročních finančních zpráv. Z dikce zákona je totiž zřejmé, že výroční finanční zprávy jsou
Poslanecké sněmovně předkládány „k informaci“ a slouží zejména k naplnění principu
transparentnosti financování politických stran jakožto základních prvků, na kterých je založen
celý politický systém (čl. 5 Ústavy ČR). Význam usnesení Poslanecké sněmovny o tom,
že strana odstranila protizákonný stav, je dán v případě, kdy již došlo k pravomocnému
pozastavení činnosti této strany a kdy tímto usnesením byla stanovená povinnost Poslaneckou
sněmovnou uznána za splněnou. Tímto rozhodnutím se činnost strany považuje za řádně
obnovenou (§14 odst. 3 zákona o politických stranách). V případě, kdy k pozastavení činnosti
nedošlo a byl v tomto směru toliko podán příslušný návrh, takovýto význam usnesení
Poslanecké sněmovny nemá a není důvodné, aby soud vyčkával schválení tohoto usnesení,
tzn. aby fakticky podmiňoval rozhodnutí ve věci předmětným rozhodnutím Poslanecké
sněmovny. Pro takový postup není dána zákonná opora a nebyl by ani v souladu s účelem
zákona. O tom svědčí kupř. ustanovení §20a odst. 2 písm. c) zákona o politických stranách,
podle něhož výplatu příspěvku na činnost Ministerstvo financí pozastaví, jestliže „byla
podána žaloba podle §15.“ Je tedy zřejmé, že již samotné podání návrhu na pozastavení
činnosti politické strany může v konkrétním případě pro dotčenou stranu představovat
významný zásah do její činnosti a je proto nanejvýš důležité o těchto návrzích rozhodovat
bez zbytečného odkladu. Vyčkávání na příslušné rozhodnutí Poslanecké sněmovny
by takovýto zbytečný odklad mohlo představovat, přičemž tuto otázku je navíc nutno vidět
i v ústavním kontextu dělby státní moci, kdy je zásadně nevhodné, aby nezávislý soudní orgán
de facto podmiňoval svoje rozhodnutí předchozím vydáním rozhodnutí orgánu moci
zákonodárné.
Nejvyšší správní soud proto návrh vlády ČR na pozastavení činnosti politické strany
ROI ČR zamítl, přičemž tak učinil se souhlasem účastníků řízení bez nařízení jednání
(§51 odst. 1 s. ř. s.).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s., když úspěšnému
odpůrci podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly a neúspěšný navrhovatel právo
na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustná obnova řízení za podmínek uvedených
v §111 a násl. s. ř. s. Návrh na obnovu řízení lze podat k Nejvyššímu
správnímu soudu ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy ten, kdo obnovu řízení
navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy. Po třech letech od právní moci
napadeného rozhodnutí však může být návrh podán jen tehdy, jestliže byl
zrušen trestní rozsudek, jímž byl soud při svém rozhodování vázán.
V Brně dne 22. 7. 2004
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu