ECLI:CZ:NSS:2005:1.ADS.3.2004
sp. zn. 1 Ads 3/2004-53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce R. S.,
zastoupeného JUDr. Miroslavem Tyrnerem, advokátem se sídlem Údolní 5, 602 00 Brno,
proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha 5, o plný invalidní
důchod, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
27. 11. 2003, č. j. 22 Ca 174/2002 - 36,
takto:
I. Kasační stížnost se za mí t á .
II. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaná rozhodnutím ze dne 11. 7. 2002, rozhodla, že se žalobci podle §56 odst. 1
písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění, odnímá od 16. 8. 2002 plný invalidní
důchod. Rozhodnutí žalovaná odůvodnila tím, že podle posudku lékaře Okresní správy
sociálního zabezpečení Brno (dále též „OSSZ“) ze dne 1. 7. 2002 žalobce již není plně
invalidním, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla
jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti o 60%. Podle tohoto posudku je tak žalobce
již pouze částečně invalidní a o jeho nároku na částečný invalidní důchod bude rozhodnuto
dodatečně.
Žalobce podal (v souladu s tehdejší právní úpravou) proti tomuto rozhodnutí opravný
prostředek. Nesouhlas s rozhodnutím žalované a znaleckým posudkem lékaře OSSZ
odůvodnil tím, že od doby, kdy mu byl přiznán plný invalidní důchod, nedošlo ke zlepšení
jeho zdravotního stavu a k ústupu zdravotních obtíží. Vyslovil názor, že žalovaná
si nevyžádala všechny nezbytné lékařské nálezy a domáhal se opětovného přezkoumání
zdravotního stavu.
Krajský soud v Brně v rámci přezkumného soudníh o řízení požádal Posudkovou komisi
Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště Brno (dále též „Posudková komise Brno“)
o vypracování znaleckého posudku. Ta ve svém posudku ze dne 27. 11. 2002 dospěla
k závěru, že žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí plně invalidní,
ale pouze částečně invalidní; posudková komise hodnotila míru poklesu žalobcovy schopnosti
soustavné výdělečné činnosti podle přílohy č. 2 vyhl. č. 284/1995 Sb., ve znění platném
v době vydání napadeného rozhodnutí, kapitoly VI, oddílu A, položky 15 písm. b) 40 %,
s tím, že užitím položky 15 písm. c) a zvolením horní hranice (v posudku lékaře OSSZ) došlo
k nadhodnocení zdravotního stavu. Následně pak soud požádal o vypracování posudku
i Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí - pracoviště Hradec Králové
(dále též „Posudková komise Hradec Králové“). I tato komise ve svém posudku
ze dne 24. 10. 2003 dospěla k závěru, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí
pouze částečně invalidní a shodně jako Posudková komise Brno ohodnotila pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti žalobce 40 %.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 11. 2003 žalobu zamítl. Rozhodnutí
odůvodnil tím, že shodnými závěry Posudkové komise Brno a Posudkové komise Hradec
Králové bylo prokázáno, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí nesplňoval nadále
zákonné podmínky k trvání nároku na plnou invaliditu podle §39 zákona č. 155/1995 Sb.
V odůvodnění rozhodnutí soud též uvedl, že žalobcem navržený důkaz znaleckým posudkem
považoval v dané věci za nadbytečný, a to vzhledem ke shodnosti posuzování zdravotního
stavu oběma posudkovými komisemi a i s ohledem na přesvědčivost a úplnost skutkového
stavu, který byl vyhodnocen na základě rozsáhlé zdravotní dokumentace.
Rozsudek krajského soudu žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl včasnou kasační
stížností. Z obsahu kasační stížnosti lze dovodit důvod kasační stížnosti podřaditelný
pod ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tj. vady řízení před soudem, jež mohly
mít za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé.
Konkrétně stěžovatel namítá, že krajský soud neprovedl jím navržený důkaz znaleckým
posudkem znalce a opřel své rozhodnutí o posudek vypracovaný Posudkovou komisí Hradec
Králové, který není posudkem revizním, protože byl vypracován orgánem ve stejné pozici
jako je orgán, na základě jehož nálezu byla podána žaloba; namítá neobjektivnost
posudkových komisí v Brně a Hradci Králové, které podle něho hájí zájmy ministerstva
na snížení výdajů. Žádná z posudkových komisí se podle žalobce zásadně nezabývala
poškozením zdraví, ke kterému u něho došlo v souvislosti se zasypáním při havárii domu
na náměstí Svobody v Brně, kdy byl pod sutinami několik hodin v bezvědomí a bez přívodu
vzduchu a tato skutečnost zanechala trvalé poškození organismu. Vůči posudku Posudkové
komise Hradec Králové dále namítal, že posudková komise při stanovení procentní míry
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti vycházela z vyhlášky z roku 1995,
ačkoliv měla vycházet z vyhlášky č. 40/2000 Sb. Posudková komise dovozuje zlepšení
zdravotního stavu žalobce, přestože lékařskými zprávami je doloženo, že neustále dochází
ke zhoršování zdravotního stavu v oblasti krční páteře a stav se bude nadále zhoršovat.
Posudková komise dále nevzala v patrnost všechna poškození zdraví žalobce,
zejména zasypání při havárii a tento postup byl v rozporu s §3 odst. 2 vyhlášky,
na základě níž komise rozhodovala. Dále namítá neúplnost posudku, jestliže se k žalobcovu
poškození zdraví v oblasti krční pá teře nevyjádřil odborník – neurolog a patolog – onkolog,
nevypořádala se ani s rozpory v lékařských nálezech a byla opomenuta též skutečnost,
že byla zjištěna residua nádoru. Žalobce má za to, že nádor, který byl u něho operován,
byl aktivován jeho zasypáním při havárii a tyto vzájemné souvislosti může posoudit výhradně
neurolog ve spolupráci s patologem – onkologem a v této souvislosti odkázal na nález
MUDr. B. z 5. 9. 2003 a MUDr. B. z 22. 10. 2003, které hodnotí jeho stav jako trvalý, bez
tendence ke zlepšení a dosvědčují tak rozpor s nálezy posudkových komisí.
Žalovaná ve svém písemném vyjádření navrhla zamítnutí kasační stížnosti. Podle ní bylo
řádně provedeno důkazní řízení a napadený rozsudek krajského soudu je věcně správný
a zákonu odpovídající.
Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti usoudil následovně:
Předmětem soudního přezkumu v posuzované věci bylo rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečení ze dne 11. 7. 2002, jímž byl stěžovateli podle §56 odst. 1 písm. a)
zákona č. 155/1995 Sb. odňat plný invalidní důchod s odůvodněním, že již není plně
invalidní, ale pouze částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti o 60 %, plně invalidním
však je podle §39 téhož zákona pojištěnec jen tehdy, jestliže z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti
nejméně o 66 %.
V daném případě se tedy jedná o důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým
zdravotním stavem a rozhodnutí soudu závisí především na jeh o odborném lékařském
posouzení. Při rozhodování o takovém důchodu žalovaná proto podle §87 ve spojení
s §8 zákona č. 582/1991 Sb. vychází z podkladového rozhodnutí, jímž je posudek
posudkového lékaře příslušné OSSZ. V přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového
pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů podle §4
odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění, Ministerstvo práce a sociálních věcí,
které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise
jsou oprávněny nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu a dochované pracovní
schopnosti občanů, ale též k posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
a k zaujetí posudkových závěrů o plné či částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku.
Je tak specifikem tohoto soudního řízení, že je v něm nutno provést zákonem předepsaný
důkaz, jímž je posudek této posudkové komise.
Stěžovatel především namítal neobjektivnost záv ěrů posudkových komisí v Brně
a Hradci Králové s tím, že jsou řízeny Mi nisterstvem práce a sociálních věcí a mají tak zájem
na snížení výdajů tohoto ministerstva. Námitka není důvodná.
Organizační uspořádání sociálního zabezpečení, působnost orgánů státní správy
v sociálním zabezpečení a řízení ve věcech důchodového pojištění a důchodového
zabezpečení upravuje zákon č. 582/1991 Sb. Podle §3 odst. 3 písm. a), b) a c) orgány
sociálního zabezpečení jsou Ministerstvo práce a sociálních věcí, Česká správa sociálního
zabezpečení, Okresní správy sociálního zabezpečení. Podle §4 odst. 2 cit. zákona,
ministerstvo posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného
řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a za tím účelem zřizuje jako své orgány
posudkové komise. Pro vydávání posudku podle předchozí věty se přiměřeně použijí
ustanovení obecných předpisů o správním řízení.
Složení posudkových komisí upravuje vyhláška č. 182/1991 Sb. Podle §3 odst. 1
této vyhlášky, posudkovými lékaři a tajemníky posudkových komisí pověřuje ministerstvo
své pracovníky se souhlasem těchto pracovníků. Dalšími členy posudkových komisí
jsou odborní lékaři jednotlivých klinických oborů. Podle odstavce 2 cit. ustanovení posudková
komise je schopna jednat a usnášet se, je-li přítomen posudkový lékař, který je předsedou
této komise, tajemník a další lékař. Posudková komise ministerstva se usnáší většinou hlasů
a při rovnosti hlasů rozhoduje hlas jejího předsedy. Úpravu §4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb.
neshledal Ústavní soud protiústavní (viz. nález – II. ÚS 92/95) s ohledem na v době
rozhodování krajského soudu účinné ustanovení §250q i §246c o. s. ř., která umožňovala
aplikaci zásady skutečného stavu věci prováděním jiných důkazů a dále s ohledem na složení
komise upravené v §3 vyhl. č. 182/1991 Sb.
Jen v tom, že posudkové komise, které v právní věci účastníků v tomto řízení
vypracovaly posudek, jsou orgánem Ministerstva práce a sociálních věcí, nespatřil Nejvyšší
správní soud důvod k pochybnostem o objektivitě jejich závěrů. Jiné důvody neobjektivity
jejich závěrů stěžovatel v kasační stížnosti ani neuvádí, mimo nijak nekonkretizovaného
tvrzení, že posudkové komise sdílejí s ministerstvem zájem na snížení výdajů. Toto je ovšem
jen nepodložené tvrzení v obecné rovině, učiněné na základě subjektivních pocitů žalobce.
Není rovněž důvodná námitka, že Posudková komise Hradec Králové vycházela při svém
hodnocení z právního předpisu již neúčinného (žalobcem namítaná aplikace vyhlášky
z r. 1995 místo vyhlášky č. 40/2000 Sb., která měla být aplikována).
Z předmětného posudku vyplývá, že posudková komise aplikovala vyhlášku
č. 284/1995 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí,
tj. k datu 11. 7. 2002; procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
pak stanovila podle kapitoly VI, oddílu A, položky 15, písm. b) citované vyhlášky.
Vyhláška č. 40/2000 Sb., jejíž aplikace se stěžovatel dovolává, je jednou z novel,
kterou byla vyhláška č. 284/1995 Sb. novelizována, nikoliv právní úpravou,
která by tuto vyhlášku rušila a nahrazovala. Jestliže posudková komise své závěry spojuje
s vyhláškou č. 284/1995 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí,
aplikovala tak tento právní předpis ve znění novelizovaném i vyhláškou č. 40/2000 Sb.
Krajský soud rovněž nepochybil, spokojil-li se s posudky posudkových komisí Brno
a Hradec Králové, které v rámci přezkumného řízení soudního opatřil, a pro nadbytečnost
již neprováděl důkaz znaleckým posudkem jak žalobce navrhoval. Obě posudkové komise
dospěly ke shodnému posouzení zdravotního stavu žalobce.
Posudková komise Brno dospěla k závěru, že žalobce k datu vydání napadeného
rozhodnutí byl částečně invalidní podle §44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Nebyl plně
invalidní podle §39 citovaného zákona, neboť v případě žalobce šlo o pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně
o 33 %, nedosahoval však 66 % odpovídajících plné invaliditě a nešlo ani o schopnost
vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných
podmínek.
Žalobce byl v r. 1999 operován pro nádor (nezhoubný) mozku a v souvislosti s operací
byl uznán plně invalidním. Posudková komise hodnotila onemocnění žalobce jako stav
po operaci nádoru dutiny lební po dosažení stabilizace s lehkými funkčními poruchami.
Nejedná se o těžší funkční následky, tak jak hodnotil lékař OSSZ. Po operaci mozku
přetrvávají pouze lehké funkční následky (lehká nedoslýchavost vlevo, mírné známky
organického postižení mozku, lehký centrální vestibulární syndrom, který se projevuje
závratěmi). Jednalo se o nezhoubný nádor, který nevyžadoval kromě sledování žádnou
další zajišťovací léčbu. Postižení krční páteře hodnotila posudková komise jako lehké funkční
postižení jednoho úseku páteře s občasnými iritacemi, bez známek kořenového útlaku,
na podkladě počínajících deformativních změn.
Posudková komise dospěla k posudkovému závěru, že u posuzovaného šlo o dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl stav po operaci mozkového nádoru
a míru poklesu schopnosti soustavné výděleční činnosti komise stanovila podle přílohy
č. 2 vyhl. č. 284/1995 Sb., v platném znění v době vydání napadeného rozhodnutí,
kapitoly VI, oddílu A, položky 15, písm. b) 40 %. Uvedla, že samotný stav po operaci
mozkového nádoru s lehkými funkčními následky by byl hodnocen na dolní hranici daného
procentního pásma, horní hranice však byla zvolena s ohledem na ostatní onemocnění
a předchozí vykonávané výdělečné činnosti. Podle posudkové komise posudkem
posudkového lékaře OSSZ posuzujícím žalobcovu míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti podle přílohy č. 2 kapitoly VI, oddílu A položky 15, písm. c) a zvolením
horní hranice došlo k nadhodnocení zdravotního stavu. Posudková komise Brno pro zvýšení
hodnocení neshledala jiné závažné objektivní důvody; podle posudkové komise je žalobce
schopen vykonávat dělnické profese dle situace na trhu práce s využitím dosaženého vzdělání
a kvalifikace, osvojených pracovních návyků a dovedností, je schopen se těmto
činnostem dokvalifikovat i zaučit, není schopen práce nad měrně fyzicky těžké,
s přenášením nadlimitních břemen, práce v předklonu, trvale vynucené poloze, ve výškách
a v nepříznivých klimatických podmínkách. Soustavnou výdělečnou činnost za předpokladu
uvedených omezení může vykovávat bez nebezpečí vážného zhoršení zdravotního stavu,
bez zcela mimořádných podmínek. Zdravotní stav mu značně neztěžuje obecné životní
podmínky.
Posudková komise Hradec Králové ve svém posudku ze dne 24. 10. 2003
rovněž ve výroku uvedla, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované
pouze částečně invalidním. V posudkovém závěru posudková komise uvedla, že žalobce
v r. 1997 utrpěl kontusi pravého ramena a krční páteře s přetrvávajícím
alogickým syndromem, pro který je dispenzarizován na ambulanci Centra bolesti.
V r. 1999 byl diagnostikován nádor mozku, pro který byl operován v březnu 1999.
Histologicky zjištěn nezhoubný nádor. V objektivním neurologickém nálezu přetrvává lehký
centrální vestibulární syndrom bez progrese nálezu, což bylo potvrzeno i při neurologickém
vyšetření při jednání v posudkové komisi, dle opakované magnetické resonance zjištěno
residuum nálezu, avšak též bez progrese, nález je stacionární. Pro bolesti krční páteře
bylo provedeno EMG vyšetření, které nesvědčilo pro postižení kořenů, ani pro cervikální
myelopathii (postižení míchy). Jak objektivní nález, tak i nález na magnetické resonanci
je dlouhodobě stabilizován, bez progrese. Zdravotní postižení v r. 1999 odpovídalo
plné invaliditě, neboť se jednalo o pooperační stav s nutnou rekonvalescencí. V objektivním
neurologickém nálezu přetrvává drobná ložisková symptomatologie, avšak bez progrese,
nález je stabilizován. Opakovaná MR mozku prokázala stabilitaci residuálního nálezu,
nález bez progrese. EMG vyšetření neprokázalo postižení v oblasti krční míchy ani kořenů.
S ohledem na výše uvedené bylo snížení plné invalidity na částečnou invaliditu objektivní.
Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu považuje posudková
komise stav po operaci nezhoubného nádoru mozku s přetrvávající, avšak stabilizovanou
neurologickou symptomatikou. Nejedná se však o těžší funkční následky, jak bylo uvedeno
v hodnocení posudkového lékaře OSSZ.
Procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti posudková komise
stanovila ve shodě s Posudkovou komisí Brno podle kapitoly VI, oddílu A, položky 15
písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného
rozhodnutí, 40 %. Horní hranici procentního rozpětí posudková komise zvolila vzhledem
k přetrvávání bolestí pravého ramenního kloubu, krční páteře a se zohledněním profese.
S tímto zdravotním stavem může žalobce vykonávat lehkou fyzickou práci ve vhodných
klimatických podmínkách, s vyloučením práce v hluku, bez stresové zátěže, přetěžováním
horních končetin, bez práce na směny.
Z výše uvedeného je patrno, že závěry obou posudkových komisí se shodují,
posudkové komise k těmto závěrům dospěly na základě rozsáhlé a podrobné zdravotní
dokumentace a své závěry pečlivě a přesvědčivě zdůvodnily. Krajský soud proto nepochybil
jestliže dospěl k závěru, že s ohledem na shodnost posouzení zdravotního stavu oběma
posudkovými komisemi a s ohledem na přesvědčivost a úplnost skutkového stavu,
který byl vyhodnocen na základě rozsáhlé zdravotní dokumentace dospěl k závěru,
že provedení důkazu znaleckým posudkem by v dané věci bylo nadbytečným a na základě
posudků posudkovým komisí dospěl k závěru, že stěžovatel k datu vydání napadeného
rozhodnutí žalované nesplňoval nadále zákonné podmínky k trvání nároku na plnou invaliditu
podle §39 zákona č. 155/1995 Sb. a žalobu zamítl.
Ze shora popsaného obsahu posudků posudkových komisí rovněž vyplývá,
že není důvodnou ani žalobcova námitka spočívající v tom, že posudkové komise
se nezabývaly poškozením zdraví žalobce, kdy byl zasypán při havárii domu
na nám. Svobody v Brně. Z posudku posudkové komise Hradec Králové výslovně vyplývá,
že komise mimo další zdravotní dokumentace vycházela i z propouštění zprávy z chirurgické
kliniky FN Brno ze dne 22. 10. 1997, kam byl stěžovatel po úrazu přijat, v posudkovém
závěru výslovně též uvádí, že stěžovatel v r. 1997 utrpěl kontusi pravého ramena a krční
páteře s přetrvávajícím alogickým syndromem, pro který je dispenzarizován na ambulanci
Centra bolesti. Posudková komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu žalobce je stav po operaci nezhoubného nádoru mozku;
přetrvávající bolesti pravého ramenního kloubu a krční páteře (jako následky úrazu v r. 1997)
shledala důvodem pro stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
při horní hranici procentního rozpětí. Posudková komise tak dostála požadavku §6 odst. 3
vyhlášky č. 284/1005 Sb., která ukládá v případě více zdravotních postižení určit,
které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu a procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovit
podle tohoto zdravotního postižení, a to ze zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních
postižení.
Není rovněž důvodu vytýkat, že zdravotní postižení žalobce neposoudil odborník
- neurolog. Z posudku posudkové komise Hradec Králové vyplývá, že členem posudkové
komise byla i MUDr. J. N., která je svou odborností neurologem a neurochirurgem a
posudková komise vycházela i z vlastního přešetření zdravotního stavu žalobce.
Konečně důvodnými soud neshledal ani stěžovatelovy námitky, které posudkům vytýkají,
že nepřihlédly k lékařským nálezům, z nichž vyplývá, že zdravotní postižení v oblasti krční
páteře se zhoršuje a že lékařské zprávy pouze dokládají stabilizaci zdravotního stavu
stěžovatele, nikoliv jeho zlepšení, jak komise tvrdí. Je třeba poukázat na to, že obě posudkové
komise v souladu s §6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele hodnotily
stav po operaci mozkového nádoru. Ve vztahu k tomuto zdravotnímu postižení, které,
jako stav po odstranění nádoru, bylo důvodem dřívějšího uznání plné invalidity, pak hodnotí
zdravotní stav stěžovatele v době vydání napadeného rozhodnutí a dospívají
k závěru, že došlo ke dlouhodobě příznivé stabilizaci zdravotního stavu s lehkými
funkčními poruchami. Vyhláška č. 284/1995 Sb. pro kapitolu VI, oddíl A, položku 15
vymezuje posudkové hledisko tak, že míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti se stanoví podle rozsahu a tíže postižení, klinického stadia, typu nádoru
(benigní, maligní), lokalizace, průběhu a výsledku léčby, prognostických kriterií a podle
neurologického, popřípadě psychiatrického, psychologického nálezu a smyslových poruch.
Dosažení stabilizace zdravotního stavu (zpravidla po dvou letech po ukončení léčby)
s lehkými funkčními poruchami je právě kriteriem pro stanovení míry poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti dle kapitoly VI, oddílu A, položky 15, písm. b) přílohy
č. 2 vyhl. č. 284/1995 Sb. (v rámci vyhláškou stanoveného rozpětí 30% – 40%.).
Hodnocení zdravotního postižení stěžovatele v oblasti krční páteře, hodnocené jako lehké
funkční postižení jednoho úseku páteře s občasnými iritacemi, bez známek kořenového
útlaku, na podkladě počínajících deformativních změn, byl pak pro posudkové komise
důvodem pro stanovení horní hranice rozpětí – tj. pro hodnocení míry poklesu schopnosti
soustavné výděleční činnosti 40 %.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že ka sační stížnost stěžovatele
není důvodná, proto ji podle §110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o skutečnost, že stěžovatel
nemá právo na jejich náhradu, protože neměl ve věci úspěch (§60 odst. 1 ve spojení s §120
s. ř. s.), právo žalovaného na náhradu nákladů řízení výslovně vylučuje ustanovení §60
odst. 2 ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu