ECLI:CZ:NSS:2005:1.AFS.131.2004
sp. zn. 1 Afs 131/2004 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové, v právní věci žalobce J. K.,
zastoupeného JUDr. Svatoplukem Bundou, advokátem se sídlem Mírové nám. 35, Ústí nad
Labem, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Velká
hradební 61, Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2002,
č. j. 4337/110/1/02, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
22. 6. 2004, č. j. 5 Ca 125/2004-16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
IV. Odměna advokáta JUDr. Svatopluka Bundy se u r č u je částkou 1 075 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Včasnou kasační stížností ze dne 14. 7. 2004 se stěžovatel (dále i „žalobce“) domáhal
zrušení pravomocného shora uvedeného usnesení městského soudu, kterým soud postoupil
žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2002, č. j. 4337/110/1/01, Krajskému soudu
v Ústí nad Labem.
V odůvodnění usnesení soud uvedl, že žalobou je napadeno rozhodnutí,
kterým v posledním stupni rozhodovalo Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, tj. správní
orgán, který má sídlo v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem a protože zvláštní zákon
ani zákon č. 150/2002 Sb., s. ř. s. nestanoví v této věci zvláštní místní příslušnost,
rozhodl soud v souladu s §7 odst. 6 s. ř. s. o postoupení věci věcně a místně příslušnému
Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
V kasační stížnosti žalobce namítl, že Městský soud v Praze vydáním rozhodnutí
ze dne 3. 5. 2004 pod č. j. 5 Ca 246/2003-54 a ze dne 22. 6. 2004 pod č. j. 5 Ca 125/2004-16,
5 Ca 126/2004-16 a 5 Ca 127/2004-11, nepostupoval způsobem, který soudu stanoví s. ř. s.,
neboť soud tím, že věc rozdělil, postupoval v rozporu s §39 odst. 1 s. ř. s.
a to vše z toho důvodu, že všechna žalobou napadená rozhodnutí spolu souvisí. Žalobce trvá
na tom, že žaloba byla podána v souladu s §7 odst. 2 s. ř. s. Rozdělením žaloby dochází
ke zbytečným průtahům a řízení se tak stalo neekonomickým. Další pochybení soudu
spočívalo v tom, že žalobce byl zbaven možnosti podat kasační stížnost proti usnesení
ze dne 3. 5. 2004, neboť soud mu neustanovil zástupce. Z uvedených důvodů navrhl,
aby Nejvyšší správní soud zrušil usnesení městského soudu ze dne 3. 5. 2004,
č. j. 5 Ca 246/2004-54 a ze dne 22. 6. 2004, č. j. 5 Ca 125/2004-16, 5 Ca 126/2004-16
a 5 Ca 127/2004-11 a věc spojil do jediného řízení. V dalším pak odkázal na obsah kasační
stížnosti proti rozhodnutí soudu ze dne 3. 5. 2004 č. j. 5 Ca 246/2004-54.
Ze soudního spisu je zřejmé, že žalobce napadl jednou žalobou více rozhodnutí,
a to Ministerstva financí ze dne 17. 9. 2003, č. j. 533/65142/2003 (kterým byla zamítnuta
jeho žádost o prominutí daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1998),
dále rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 13. 9. 2002,
č. j. 4337/110/1/02 (kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu
v Libochovicích ze dne 5. 12. 2001, č. j. 25431/01/197970/1619), rozhodnutí Finančního
ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 13. 9. 2002, č. j. 4337/110/02 (kterým bylo zamítnuto
odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Libochovicích ze dne 5. 12. 2001,
č. j. 25406/01/197970/1619 č. j. 4337/110/02) a konečně i rozhodnutí Finančního úřadu
v Libochovicích ze dne 7. 11. 2002, č. j. 25173/02/197970/1619.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 12. 2003, č. j. 5 Ca 246/2003-45 vyloučil
k samostatnému projednání přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem
ze dne 13. 9. 2002, č. j. 4337/110/1/02 a č. j. 4337/110/02 a rozhodnutí Finančního
úřadu v Libochovicích ze dne 7. 11. 2002, č. j. 25173/02/197970/1619. Usnesením
ze dne 22. 6. 2004 pak postoupil věc (žalobu proti rozhodnutí Finančního ředitelství
ze dne 13. 9. 2002, č. j. 4337/110/1/02) Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Svým obsahem směřuje kasační stížnost do usnesení, kterým soud postoupil jinému
soudu žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2002, č. j. 4337/110/1/01,
neboť, dle tvrzení žalobce, toto rozhodnutí souvisí s ostatními, žalobou napadenými
rozhodnutími a nemělo být postoupeno k vyřízení jinému soudu.
Podle §7 odst. 2 s. ř. s. je však k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo
správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak zasáhl
do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany, pokud nestanoví zvláštní zákon
jinak. Protože v daném případě zvláštní zákon nestanoví jinak a žalobou je napadeno shora
uvedené rozhodnutí žalovaného, tedy správního orgánu majícího sídlo v obvodu Krajského
soudu v Ústí nad Labem, je místně příslušným rozhodnout o takové žalobě Krajský soud
v Ústí nad Labem.
Podle §39 odst. 2 s. ř. s., směřuje-li jedna žaloba proti více rozhodnutím,
může předseda senátu usnesením každé takové rozhodnutí vyloučit k samostatnému
projednání, není-li společné řízení možné nebo vhodné.
Žalobce se žalobou podanou městskému soudu domáhal i zrušení rozhodnutí
Ministerstva financí ze dne 17. 9. 2003, č. j. 533/65142/2003, kterým byla zamítnuta žádost
žalobce o prominutí daně z příjmů fyzických osob za rok 1998, stanovené dodatečným
platebním výměrem Finančního úřadu v Libochovicích. Protože v této věci rozhodovalo
v posledním stupni Ministerstvo financí, tedy správní orgán mající sídlo v obvodu Městského
soudu v Praze, je místně příslušným soudem rozhodnout o takové žalobě Městský soud
v Praze.
V daném případě nebylo možné společné řízení ve všech věcech žalobou napadených,
a to vzhledem k zákonné úpravě místní příslušnosti soudů shora uvedené, městský soud
postupoval v souladu se zákonem, jestliže předmětnou věc vyloučil k samostatnému
projednání a následně ji postoupil soudu místně příslušnému.
Z uvedených důvodů je kasační stížnost jako nedůvodnou třeba zamítnout.
Stěžovatel nedosáhl v řízení procesního úspěchu, a proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti (§120, §60 odst. 1 s. ř. s.), žalovanému náklady řízení
nevznikly.
Žalobci byl pro řízení o výše uvedené kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát
(usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2004, č. j. 5 Ca 125/2004–28); v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7, §120 s. ř. s.).
Výše odměny byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,
a to za jeden úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě právního zastoupení,
a náhrady hotových výdajů, tedy ve výši 1 x 1 000 Kč a 1 x 75 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f),
§11 odst. 1 písm. b), §13 odst. 3 citované vyhlášky], celkem 1 075 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. května 2005
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu