ECLI:CZ:NSS:2005:1.AFS.138.2005
sp. zn. 1 Afs 138/2005 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce J. S.,
zastoupeného J. H., daňovým poradcem, proti žalovanému Finančnímu ředitelství pro
hl. m. Prahu se sídlem Štěpánská 28, 110 00 Praha 1, proti rozhodnutí ze dne 26. 8. 2003,
č. j. FŘ-1343/11/03, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 8. 6. 2005, č. j. 7 Ca 262/2003-36,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím – dodatečným platebním výměrem ze dne 21. 1. 2002 doměřil Finanční
úřad pro Prahu 6 žalobci daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1996.
Odvolání proti tomuto dodatečnému platebnímu výměru zamítl žalovaný rozhodnutím
z 26. 8. 2003.
Žalobu, jíž žalobce napadl rozhodnutí žalovaného, zamítl Městský soud v Praze
rozsudkem ze dne 8. 6. 2005. Při pokusu o doručení rozsudku dne 12. 7. 2005 nebyl žalobcův
daňový poradce J. H., který jej v řízení o žalobě zastupoval (dále jen „zástupce“), zastižen;
zásilka určená do vlastních rukou byla proto téhož dne uložena na poště. Zástupce byl přitom
vyzván, aby si zásilku vyzvedl; to učinil dne 26. 7. 2005.
Dne 10. 8. 2005 byla u Městského soudu v Praze osobně podána blanketní kasační
stížnost proti uvedenému rozsudku; zástupce zde soudu sdělil, že argumentace a plná moc
udělená advokátovi bude předložena ve lhůtě dle §106 odst. 3 soudního řádu správního.
Městský soud v Praze nevyzýval žalobce ani jeho zástupce k doplnění náležitostí
kasační stížnosti, nýbrž dne 15. 11. 2005 předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí. V předkládací zprávě přitom uvedl, že kasační stížnost nebyla podána včas.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl
ji jako opožděnou.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti přitom nelze prominout.
Jak již bylo uvedeno výše, pokusil se Městský soud v Praze doručit zástupci zásilku
obsahující rozsudek dne 12. 7. 2005; z doručenky, která se soudu vrátila poté, co si zástupce
zásilku na poště převzal, však plyne, že adresát nebyl při doručování zastižen.
Proto byla zásilka uložena na poště a adresát byl poučen o tom, že si tam zásilku
může vyzvednout. Zástupci – daňovému poradci, jemuž se v souladu s §48d občanského
soudního řádu doručuje jako fyzické osobě podle §46 o. s. ř. – byl rozsudek zasílán v obálce
typu II pro doručování fyzickým a právnickým osobám do vlastních rukou (srov. přílohu 3
Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 29. prosince 2004, č. j. 691/2004-ODS-Org,
kterou se vydávají vzory doručenek v občanském soudním řízení). Výzva k vyzvednutí
písemnosti, která je obsažena na oddělitelné chlopni této obálky a jejímž prostřednictvím
se zástupce dozvěděl o uložení zásilky na poště, obsahuje především informaci o tom,
že zásilku lze vyzvednout nejpozději do patnácti dnů od uložení a že po uplynutí této lhůty
bude zásilka vrácena soudu. Krom toho se zde však adresát poučuje o následcích
nevyzvednutí zásilky, případně jejího vyzvednutí až po uplynutí desátého dne od uložení:
v takovém případě se podle zákona považuje desátý den po uložení zásilky za den doručení
písemnosti soudu v ní obsažené.
Zákonným ustanovením, které má toto poučení na mysli, je ustanovení §50c odst. 4
o. s. ř., část věty před středníkem, kde je upraveno tzv. náhradní doručení (jinak též fikce
doručení): podle něj platí, že nebude-li písemnost, která má být doručena do vlastních rukou,
vyzvednuta do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení,
i když se adresát o uložení nedozvěděl. Právě to se stalo v projednávané věci:
zásilka byla uložena dne 12. 7. 2005, a desátým dnem od uložení, tj. ve čtvrtek 22. 7. 2005,
tak došlo k náhradnímu doručení; od tohoto dne počala běžet dvoutýdenní lhůta pro podání
kasační stížnosti, která skončila ve čtvrtek 5. 8. 2005. Kasační stížnost podaná
kdykoli po tomto datu – v žalobcově případě dne 10. 8. 2005 – je tak kasační stížností
opožděnou. Tento právní následek plyne z povahy náhradního doručení jakožto institutu,
který – jsou-li k tomu dány zákonné předpoklady – zcela nahrazuje doručení skutečné.
Proto s ním zákon také spojuje totožné následky: v případě zásilek určených do vlastních
rukou (jakou byla i zásilka adresovaná zástupci a obsahující napadené rozhodnutí krajského
soudu) tak v den následující po uplynutí posledního dne desetidenní úložné lhůty začínají
běžet procesní lhůty – v žalobcově případě dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti.
Je lhostejné, zda adresát zásilky kdykoli později převezme uloženou zásilku, jak se stalo
v projednávaném případě dne 26. 7. 2005, neboť na běh již započaté lhůty to nemá vliv.
Za povšimnutí stojí již zmíněné ustanovení §48d o. s. ř., podle nějž se při doručování
fyzické osobě oprávněné vykonávat specializované právní poradenství, kterou si účastník
zvolil svým zástupcem a která není advokátem, notářem, soudním exekutorem
ani patentovým zástupcem, doručuje podle §46 o. s. ř. upravujícího doručování fyzickým
osobám. Daňový poradce, na nějž toto ustanovení dopadá, tak nemůže – na rozdíl
od advokáta, notáře, soudního exekutora či patentového zástupce – zmocnit své zaměstnance
nebo jiné fyzické osoby k tomu, aby za něj s procesními účinky doručení přijímali písemnosti,
včetně písemností určených do vlastních rukou (srov. §48 odst. 2, §48a odst. 2, §48b odst. 2
a §48c odst. 2 o. s. ř.). To by mohlo budit dojem, že postavení daňového poradce
při doručování je bezdůvodně horší než postavení jiných fyzických osob profesně činných
v oblasti práva; tak tomu však není. Ustanovení §46 o. s. ř. totiž umožňuje daňovému
poradci, stejně jako každé jiné fyzické osobě, vyvrátit fikci doručení, resp. dosáhnout
neúčinnosti doručení, pokud prokáže, že se v místě doručování nezdržoval v den,
kdy nebyl zastižen, a v době do tří, resp. deseti, dnů od uložení (§46 odst. 6 in fine s. ř. s.).
Tím se postavení daňového poradce vyvažuje: u advokátů, notářů, soudních exekutorů
a patentových zástupců je totiž neúčinné doručení pojmově vyloučeno.
Zástupce v projednávané věci tedy měl možnost zpochybnit zákonnou fikci doručení
pro případ, že by se skutečně v den doručování a v následujících deseti dnech nezdržoval
v místě doručování; ostatně ve výzvě pošty obsažené na oddělitelné chlopni obálky
byl dostatečně poučen, a kdyby považoval doručení fikcí za neúčinné, mohl to namítat
a doložit. Krom toho zástupce převzal zásilku čtvrtý den poté, kdy bylo doručeno fikcí,
a do konce lhůty k podání kasační stížnosti mu tak zbývalo ještě deset dní; přesto však podal
kasační stížnost až pět dní po uplynutí zákonné dvoutýdenní lhůty.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl jako opožděnou za použití
§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu