ECLI:CZ:NSS:2005:1.AFS.30.2004
sp. zn. 1 Afs 30/2004-71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Dr. ing. S. M.,
zastoupeného JUDr. Sylvou Rychtalíkovou, advokátkou se sídlem Kodaňská 521/57, 101 00
Praha 10, proti žalovanému Celnímu ředitelství České Budějovice, Kasárenská 6, 370 21
České Budějovice, v řízení označeném jako žaloba na ochranu před nezákonným zásahem a
před nečinností správního orgánu, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 2004, č. j. 10 Ca 19/2004 – 36,
takto:
I. . Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 2004,
č. j. 10 Ca 19/2004 - 36, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu
k dalšímu řízení.
II. Odměna advokátky JUDr. Sylvy Rychtalíkové se u r č u je částkou 2150 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 16. 2. 2004,
označenou jako žaloba na ochranu před nezákonným zásahem a před nečinností správního
orgánu se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud:
a) přikázal Celnímu úřadu Strážný, aby zohlednil odvolání žalobce ze dne 18. 12. 2002
s dodatkem z 9. 1. 2003 a stanovil mu povinnost rozhodnutí ze dne 5. 12. 2002 zrušit;
b) přikázal tomuto celnímu úřadu vrátit platbu ve výši 10 500 Kč, nepřípustným
způsobem získanou od zástupce německých příbuzných v souvislosti s vrácením
vozidla M.
c) uložil povinnost upustit od všech projevů znevýhodnění příslušníka německé
národnostní menšiny v ČR.
Žalobu odůvodnil tím, že mu dne 5. 1. 2004 bylo doručeno rozhodnutí Celního ředitelství
České Budějovice ze dne 1. 4. 2003, č. j. 653/03-21/1, jímž bylo rozhodnuto o jím podaném
odvolání ze dne 18. 12. 2002 (zdůvodněného podáním ze dne 9. 1. 2003) proti rozhodnutí
Celního úřadu Strážný ze dne 5. 12. 2002. Podle žalobce se celní ředitelství nezabývalo věcně
argumenty jeho odvolání a vycházelo ze skutkového stavu, který neodpovídá skutečnosti.
Uvedl, že již od 2. 5. 2003 opakovaně upozorňoval celní ředitelství, že mu předmětné
rozhodnutí nebylo doručeno a rozhodnutí žalovaného nemohlo nabýt právní moci 3. 4. 2003
v souvislosti s doručením údajnému zástupci žalobce JUDr. Bártíkovi, neboť v době vydání
rozhodnutí nebyla ve správním spise založena procesní plná moc, kterou by tomuto zástupci
žalobce udělil. Podle žalobce mu tak rozhodnutí žalovaného bylo účinně doručeno
až 5. 1. 2004. Žalobce v žalobě podrobně uvedl vlastní popis událostí k nimž došlo
na hraničním přechodu ve Strážném v noci z 2. 10. na 3. 10. 2002, z nichž správní orgány
dovodily spáchání celního přestupku žalobcem, brojí proti postupu správního orgánu v tomto
správním řízení, namítá nepravdivost skutkových zjištění, z nichž správní orgány obou stupňů
při svém rozhodování vycházely. Podle žalobce celní úřad dále protiprávním jednáním žádal
v souvislosti s vrácením vozidla M. jeho vlastníkům - příbuzným žalobce ze S. a následně též
od nich přijal částku 10 500 Kč (uložené pokuty žalobci a nákladů řízení); podle žalobce je
postup vyžadování sankce po jiných osobách postupem neústavním. Konečně žalobce namítal
a podrobně popsal, v jakém konkrétním jednání mělo spočívat šikanování žalobce pro jeho
příslušnost k národnostní menšině. Žalobce má za to, že o jeho odvolání měl autoremedurním
postupem rozhodnout sám Celní úřad Strážný, pokud tak neučinil a i žalovaný odvolání
zamítl, pochybily.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodnutím ze dne 25. 2. 2004,
č. j. 10 Ca 19/2004 – 36, žalobu odmítl. V odůvodnění soud konstatoval, že žalobce
se domáhá přezkoumání rozhodnutí Celního ředitelství v Českých Budějovicích
ze dne 1. 4. 2003, kterým byl změněn výrok rozhodnutí Celního úřadu Strážný
ze dne 5. 12. 2002, č. j. 3324/02-0326-1, jímž byl žalobce uznán vinným spácháním celního
přestupku podle §293 písm. a) celního zákona, a to tak, že bylo změněno v prvostupňovém
rozhodnutí vadně uvedené číslo karoserie osobního vozidla, které měl žalobce dle zjištění
celních orgánů dovést dne 3. 10. 2002 do tuzemska ze Spolkové republiky Německo
a v rozporu s §83 celního zákona je nepřihlásit u Celního úřadu Strážný. Soud odkázal na to,
že žalobou žalobce proti předmětnému rozhodnutí celního ředitelství se již zabýval v řízení
vedeném pod sp. zn. 10 Ca 137/2003 a žalobu usnesením ze dne 10. 11. 2003 zamítl
(správně odmítl) jako opožděně podanou. Soud dovodil, že se žalobou, která znovu brojí
proti témuž rozhodnutí celního ředitelství, nemůže zabývat, neboť tomu brání neodstranitelná
překážka věci pravomocně rozhodnuté a podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. proto tuto žalobu
odmítl. Na tomto závěru podle soudu nic nemění skutečnost, že celní ředitelství zaslalo
žalobci k jeho žádosti dne 30. 12. 2003 fotokopii napadeného rozhodnutí o odvolání,
neboť rozhodnutí bylo podle soudu účinně žalobci doručeno již dne 3. 4. 2003
prostřednictvím jeho právního zástupce.
Proti rozhodnutí krajského soudu žalobce (dále též „stěžovatel“ )brojí včas podanou
kasační stížností. Kasační stížnost opírá o důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
(tvrzená nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v řízení
o žalobě) a o důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (tvrzená nepřezkoumatelnost
napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů). Konkrétně pak stěžovatel uvádí,
že rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 11. 2003,
č. j. 10 Ca 137/2003 – 77, kterým byla odmítnuta žalobcova žaloba, nemohla být založena
překážka věci pravomocně rozsouzené, a to jednak proto, že předchozí žaloba směřovala
proti jiným rozhodnutím než žaloba nynější a jednak i proto, že předchozí žaloba byla podána
v době, kdy rozhodnutí žalovaného (zpochybňované nyní projednávanou žalobou) nebylo
stěžovateli doručeno a tudíž nenabylo právní moci. V kasační stížnosti pak žalobce podrobně
rozvádí, proč nemohlo být rozhodnutí žalovaného účinně doručeno žalobci dne 3. 4. 2003
prostřednictvím jeho zástupce. Rovněž stěžovatel poukázal na to, že proti rozhodnutí
krajského soudu ze dne 10. 11. 2003 podal kasační stížnost, která je vedena u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. 1 Afs 12/2004, o které dosud nebylo rozhodnuto.
Žalovaný ve svém písemném vyjádření ke kasační stížnosti podrobně argumentuje tím,
že rozhodnutí ze dne 1. 4. 2003 bylo žalobci řádně doručeno dne 3. 4. 2003,
neboť bylo doručeno zástupci žalobce JUDr. Bártíkovi na základě plné moci ve spise
založené a odvolání této plné moci nebylo žalovanému známo.
Kasační stížnost je důvodná.
Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 12/2004 a spisu Krajského soudu
v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 137/2003, vyplývá, že žalobce v této věci podanou
žalobu proti žalovaným Celnímu úřadu Strážný a Městskému úřadu Prachatice označil
jako žalobu na ochranu před nezákonným zásahem a před nečinností správního orgánu.
Žalobcem v tomto řízení původně podaná žaloba trpěla vadami, neboť nasvědčovala tomu,
že žalobce brojí proti rozhodnutím žalovaných, která vydaly jako správní orgány v prvním
stupni a domáhal se jejich autoremedurních rozhodnutí, ale též bylo možno usuzovat
na žalobu na nezákonný zásah popř. na nečinnost správního orgánu (zejména navrhovaný
petit na vydání osobního automobilu). Krajský soud vyzval žalobce k doplnění žaloby,
ale ani po tomto doplnění nebyly zcela odstraněny pochybnosti o tom, zda podanou žalobou
žalobce výhradně brojí proti rozhodnutím žalovaných. Krajský soud se již následně
o odstranění vad podání nepokusil.
Usnesením ze dne 10. 11. 2003, č. j. 10 Ca 137/2003 – 77 (od něhož krajský soud
v nyní napadeném rozhodnutí odvíjí existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté)
Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu odmítl. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá,
že krajský soud z obsahu žaloby dovodil, že žalobce se domáhal přezkoumání zákonnosti
rozhodnutí Celního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 1. 4. 2003, č. j. 653/03-21/1,
kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu Strážný
ze dne 5. 12. 2002; soud vzal za prokázané, že toto rozhodnutí bylo doručeno zástupci žalobce
dne 3. 4. 2003 a jestliže žalobce předal žalobu krajskému soudu dne 15. 7. 2003, je žaloba
opožděná. V případě žaloby proti druhému žalovanému soud dovodil, že se žalobce domáhá
přezkoumání zákonnosti rozhodnutí druhého žalovaného; soud usoudil, že v tomto případě
je žaloba naopak předčasná. Pokud jde o návrh žalobce, jímž se domáhal uložení povinnosti
oběma žalovaným upustit od všech projevů znevýhodňování příslušníka německé národnostní
menšiny v České republice, soud uzavřel, že nemá pravomoc o takovém návrhu rozhodnout.
Rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 11. 2003,
napadl žalobce včasnou kasační stížností. Nejvyšší správní soud rozsudkem
ze dne 15. 12. 2004, č. j. 1 Afs 12/2004 – 135, toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení. Toto rozhodnutí dosud nenabylo právní moci. Z odůvodnění tohoto
rozhodnutí vyplývá, že úsudek o tom, že žalobce se domáhal přezkoumání rozhodnutí
finančního ředitelství je v rozporu s obsahem spisu a jestliže soud v této části shledal důvod
pro odmítnutí žaloby pro opožděnost, shledal Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského
soudu nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Navíc soud jako s účastníkem řízení
na straně žalované i nadále jednal s Celním úřadem Strážný, ačkoliv usoudil-li v této části
na žalobu proti rozhodnutí celního ředitelství, muselo by svědčit ze zákona (§69 s. ř. s.)
postavení žalovaného tomuto celnímu ředitelství; k opravě podání v tomto směru
však žalobce nevyzval. Zcela bez povšimnutí soud dále ponechal tu část žaloby, jíž se žalobce
domáhal vrácení nepřípustným způsobem získané platby od příbuzných v SRN,
charakter tohoto návrhu nijak obsahově nezhodnotil, a aniž by usoudil na důvody
pro odmítnutí tohoto návrhu věcně se jím nezabýval. Rozhodnutí krajského soudu
tak i z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud shledal nepřezkoumatelným pro nedostatek
důvodů.
Žalobu i v nyní projednávané věci proti žalovanému Celnímu ředitelství České
Budějovice žalobce označil jako žalobu na ochranu před nezákonným zásahem
a před nečinností správního orgánu, obsah žaloby nasvědčuje tomu, že žalobce dílem brojí
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2003 (byť petitem, shodně jako v dřívější žalobě,
že žalobce domáhá zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, nikoliv rozhodnutí
žalovaného), dílem zřejmě míří na tvrzený nezákonný zásah správního orgánu
(pokud jde o tvrzené nezákonné vymožení pokuty od žalobcových příbuzných v souvislosti
s vydáním vozidla M.) a tvrzené šikany žalobce z národnostních důvodů. Žaloba nepochybně
trpí vadami, pro které měl soud uložit žalobci, aby vady žaloby odstranil a žalobu doplnil.
Obsah této žaloby však, oproti předchozí žalobě, nepochybně svědčí o tom, že žalobce nyní
brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2003, jímž rozhodl o jeho odvolání, zatímco
první žalobu směřoval proti správnímu orgánu prvního stupně a tvrdil naplnění podmínek pro
jeho autoremedurní rozhodnutí, jímž by tento správní orgán vyhověl jím podanému odvolání.
Chybný úsudek soudu o obsahu první podané žaloby nemůže vytvořit překážku věci
pravomocně rozhodnuté a je proto třeba přisvědčit stěžovateli v tom, že předchozí žaloba
směřovala proti jinému rozhodnutí a odmítl – li krajský soud později podanou žalobu pro
překážku věci rozhodnuté, rozhodl tak v rozporu se zákonem.
Soud navíc dodává, že i za situace, že by pozdější žaloba směřovala
proti témuž rozhodnutí jako žaloba předchozí, by nebylo možno usoudit na existenci překážky
věci pravomocně rozhodnuté, neboť takovou překážku by mohlo založit pouze rozhodnutí
soudu, v němž by byla zákonnost napadeného rozhodnutí věcně přezkoumána
a bylo o ní rozhodnuto meritorním rozhodnutím.
Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost důvodnou a podle §110 odst. 1
s. ř. s. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení. V něm krajský soud, vázán právním názorem vysloveným v tomto
rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.), rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Zástupkyni žalobce byla za použití §35 odst. 7 s. ř. s. přiznána odměna ve výši 2150 Kč,
sestávající ze dvou úkonů právní služby v částce 2000 Kč [§9 odst. 3 písm. f) ve spojení s §7
vyhl. č. 177/1996 Sb.], 2x paušál náhrady hotových výdajů ve výši 150 Kč (§13 odst. 3
cit. vyhlášky.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. 1. 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu