ECLI:CZ:NSS:2005:1.AS.8.2004
Usnesení
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobkyně M. J.,
zastoupené Mgr. Janou Hamplovou, advokátkou se sídlem U brány 16, Mohelnice,
proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a,
Olomouc, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2003,
čj. OSV/3467/03/SSP-98/Maz, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2004, čj. 38 Cad 24/2003 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala v zákonné lhůtě kasační stížnost proti
shora označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“). Tímto
usnesením krajský soud odmítl žalobu stěžovatelky proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí
žalovaného jako opožděnou.
Krajský soud o žalobě rozhodl v řízení dle části třetí zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). V odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že
rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2003 bylo stěžovatelce doručováno do vlastních
rukou, stěžovatelka nebyla dne 25. 6. 2003 v místě svého bydliště zastižena, zásilka byla
proto téhož dne uložena na poštovním úřadu a stěžovatelka byl a o uložení informována.
Stěžovatelka si zásilku vyzvedla dne 10. 7. 2003, což potvrdila svým podpisem na
doručence. Jestliže však napadené rozhodnutí žalovaného bylo uloženo dne 25. 6. 2003,
třetí den měl být dle §24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen
„správní řád“), dnem doručení. Vzhledem k tomu, že tento třetí den, tj. 28. 6. 2003, byla
sobota, dnem doručení byl v tomto případě první den, kdy si stěžovatelka mohla zásilku
vyzvednout, tj. pondělí 30. 6. 2003. Tento den byl vyznačen na rozhodnutí žalovaného
jakožto den právní moci. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného byla sepsána dne
10. 9. 2003, téhož dne byla doručena krajskému soudu prostřed nictvím faxu, originál
žaloby byl podán k přepravě u poštovního úřadu dne 11. 9. 2003, krajskému soudu došel
dne 15. 9. 2003. Krajský soud odkázal na obsah ustanovení §72 odst. 1 s. ř. s., které
stanoví k podání žaloby ve správním soudnictví lhůtu dvou mě síců ode dne doručení
napadeného rozhodnutí, bez možnosti prominutí zmeškání této lhůty. Pokud stěžovatelka
v žalobě nenamítala, že se v době doručování rozhodnutí žalovaného nezdržovala v místě
bydliště, soud neměl důvod zpochybnit účinky náhradního ulože ní dle §24 odst. 2
správního řádu. Lhůta k podání žaloby začala běžet dne 1. 7. 2003 a skončila v pondělí
1. 9. 2003 (§40 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatelka podala žalobu dne 10. 9. 2003, tedy
opožděně, krajský soud ji dle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl.
Stěžovatelka v kasační stížnosti vyjadřuje názor, že odvolání proti rozhodnutí „KÚ“
bylo včasné, na podporu tohoto názoru pak podává obsáhlý rozbor ustanovení správního
řádu, týkajících se doručování písemných vyhotovení rozhodnutí správního orgánu,
zejména tedy ustanovení §24 správního řádu. Na základě tohoto právního rozboru
konstatuje, že k převzetí a skutečnému doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, proti
kterému směřovalo odvolání, došlo dne 24. 3. 2003, patnáctidenní odvolací lhůta uplynula
dne 8. 4. 2003. V dalším textu kasační stížnosti stěžovatelka uvádí důvody, kvůli kterým
podala odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu o zúčtování rodičovského příspěvku
za rok 2002.
Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své vyjádření k žalobě
podané krajskému soudu dne 10. 12. 2003.
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost podle části třetí, hlavy III., dílu 1
s. ř. s., a dospěl k závěru, že podanou kasační stížnost není možno věcně projednat, nýbrž
odmítnout jako nepřípustnou.
Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se stěžovatel domáhá zrušení soudního
rozhodnutí; kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není -li dále
stanoveno jinak (§102 s. ř. s.). Z citovaného ustanovení je zřejmé, že předmětem
přezkumu v řízení o kasační stížnosti je rozhodnutí krajského soudu, nikoli opět
rozhodnutí žalovaného vydané v posledním stupni správního řízení, proti kterému
směřovala žaloba v řízení dle §65 a násl. s. ř. s. Kasační stížnost musí proto směřovat
proti důvodům, o které opřel svůj výrok krajský soud a uvedl je v odůvodnění svého
rozhodnutí. Soudní řád správní vymezuje v §103 důvody, pro které lze kasační stížnost
podat. Tento výčet je taxativní, a podle §104 odst. 4 s. ř. s. je nepřípustná taková kasační
stížnost, která se opírá jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s. Toto
ustanovení tedy stanoví jednu z výjimek přípustnosti kasační stížnosti proti každému
rozhodnutí, předpokládaných výše citovaným §102 s. ř. s.
Stěžovatelka v části I. kasační stížnosti uvedla, že nezákonnost usnesení krajského
soudu namítá z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a e) s. ř. s. Vzhledem ke
skutečnosti, že krajský soud žalobu stěžovatelky neprojednával věcně, ale odmítl ji dle
§46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. pro opožděnost, aniž se zabýval důvodností žalobních bodů,
bylo proti takovému usnesení možno podat kasační stížnost pouze z důvodu §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., dle něhož lze namítnout nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu
nebo zastavení řízení. Nejvyšší správní soud již v minulosti vyslovil (například v
rozhodnutí publikovaném pod č. 427/2004 Sb. NSS), pod tento důvod spadají veškeré
skutečnosti, které mohly vést k vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo
zastavení řízení, tedy i případné nesprávné posouzení právní otázky soudem v
předcházejícím řízení či jeho procesní pochybení.
Krajský soud odmítl žalobu stěžovatelky pro opožděné podání . Přestože stěžovatelka
odkázala na důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. , žádný z důvodů
formulovaných v textu kasační stížnosti nebrojil proti rozhodovacím důvodům krajského
soudu (ale mířil proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu, které jak uvedeno krajský
soud pro opožděnost podané žaloby věcně vůbec nepřezkoumával). Námitky
stěžovatelky, jejichž obsahem a rozsahem je Nejvyšší správní soud vázán (§109 ods t. 1 s.
ř. s.), tedy nezpochybnily opožděné podání žaloby u krajského soudu. Jestliže tedy kasační
stížnost nic krajskému soudu nevytýká (a namísto toho se zabývá postupem žalovaného
správního orgánu), není tu žádný důvod, pro který by Nejvyšší správní sou d mohl
usnesení krajského soudu přezkoumat.
Kasační stížnost se tedy opírá pouze o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s.
ř. s., a proto je podle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná. Nejvyšší správní soud ji proto
odmítl z tohoto důvodu odmítl [§104 odst. 4 s. ř. s. a §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s
§120 s. ř. s.]
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na
náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. srpna 2005
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu