ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.10.2005
sp. zn. 1 Azs 10/2005 – 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: B. T. P.,
zastoupené Mgr. Alešem Hájovským, advokátem se sídlem nám. Republiky 57, 347 01
Tachov, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2004,
č. j. OAM-892/VL-10-05-2004, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 29. 9. 2004, č. j. 64 Az 71/2004-22,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mítá .
II. Žádný z účastníků n em á pr á v o na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 17. 3. 2004 žalovaný zamítl žádost žalobkyně o udělení azylu
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu).
V žalobě proti tomuto rozhodnutí, podané ke Krajskému soudu v Ostravě, žalobkyně
popsala svou životní situaci, vyjádřila obavy z návratu domů a požádala o přezkoumání
napadeného rozhodnutí.
Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 29. 9. 2004; ztotožnil se přitom
se žalovaným v hodnocení důvodů, pro něž byla žádost žalobkyně o udělení azylu zamítnuta
jako zjevně nedůvodná. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobkyně odcestovala z Vietnamu
do České republiky společně se svou sestrou kvůli neshodám s rodiči; žádost o udělení azylu
pak podala proto, aby legalizovala svůj zdejší pobyt. Krajský soud přisvědčil žalovanému
v tom, že rodinné problémy ani snaha o legalizaci pobytu nejsou důvodem pro udělení azylu.
Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) včas kasační
stížnost. V ní namítla, že správní orgán velmi povrchně posoudil podmínky udělení, azylu
podle §14 zákona o azylu a krajský soud jeho pochybení nenapravil; stěžovatelka je přitom
přesvědčena, že splnila podmínky zákona o azylu, neboť žije řádným životem, řádně pracuje
a není trestně stíhaná. Uvedla dále, že v soudním řízení nebyly řádně zhodnoceny důkazy
provedené před správním orgánem: stěžovatelka poukazovala na to, že ve Vietnamu panuje
byrokratický a nedemokratický systém, s nímž stěžovatelka nesouhlasí, a jsou
zde potlačovány svobody, včetně svobody náboženské. Informace poskytované
diplomatickými sbory a mezivládními organizacemi jsou neúplné a zkreslené, což by mohli
při osobním výslechu potvrdit mnozí žadatelé vietnamské národnosti pobývající v azylových
táborech.
Stěžovatelka proto navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena krajskému
soudu k dalšímu řízení. Současně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti;
touto žádostí se soud samostatně nezabýval, neboť o kasační stížnosti rozhodl bezprostředně
poté, co mu ji krajský soud předložil.
Kasační stížnost je nepřípustná z těchto důvodů:
Stěžovatelka vyjádřila v kasační stížnosti svůj nesouhlas s politickým režimem
ve Vietnamu, který potlačuje svobodu. To však v řízení před krajským soudem nesdělila:
uváděla pouze, že se obává návratu do Vietnamu, neboť její rodiče přišli o dům a ona sama
musí splácet dluh. Stejně je tomu i s poukazem na neobjektivitu informací, které o Vietnamu
poskytují zastupitelské úřady a mezivládní organizace. Tyto skutečnosti obsažené v kasační
stížnosti byly uplatněny až poté, co krajský soud vydal napadené rozhodnutí, a Nejvyšší
správní soud k nim proto nepřihlíží (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Azyl by stěžovatelce měl být podle jejího přesvědčení udělen proto, že splňuje důvody
podle §14 zákona o azylu, což je blíže rozvedeno; toto tvrzení se však poprvé objevuje
až v kasační stížnosti a nebylo uplatněno v řízení před soudem, jehož rozhodnutí
má být přezkoumáno, ač uplatněno být mohlo. Totéž platí i o namítané vadě správního řízení
spočívající v nesprávném zhodnocení důkazů. Nově tvrzené důvody jsou přitom v kasačním
řízení nepřípustné (§104 odst. 4 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud proto nemůže přihlížet ke stěžovatelčině politickému postoji
ani k jejímu názoru na informace o Vietnamu poskytované některými institucemi. Nemůže
se rovněž zabývat stížnostními námitkami napadajícími nedostatečné posouzení podmínek
humanitárního azylu a nesprávné hodnocení důkazů ve správním řízení. Jelikož kasační
stížnost neobsahuje žádný jiný stížnostní důvod, je nepřípustná jako celek, a Nejvyšší správní
soud ji tak odmítl podle §104 odst. 4 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. února 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu