ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.127.2005
sp. zn. 1 Azs 127/2005 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: M. S.,
zastoupeného Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem Na Jíkalce 13, Plzeň, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 30. 7. 2004, č. j. OAM-2365/VL-07-03-2004, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, ze dne 22. 3. 2005, č. j. 64 Az 152/2004-
17,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 30. 7. 2004, č. j. OAM-2365/VL-07-03-2004, žalovaný zamítl
žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobce citoval řadu ustanovení správního řádu,
která žalovaný v řízení porušil a trval na tom, že splnil zákonné podmínky pro udělení azylu.
Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 22. 3. 2005. V řízení
před správním orgánem neshledal krajský soud vady vytýkané žalobcem ani jiné vady,
pro které by měl napadené rozhodnutí zrušit; v odůvodnění rozsudku se rovněž ztotožnil
se žalovaným v tom, že důvody uplatněné žalobcem nejsou podřaditelné pod žádný z důvodů
pro udělení azylu. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce opustil vlast, neboť tam měl
problémy s pachateli dopravní nehody, kteří po něm požadovali, aby změnil výpověď. O azyl
požádal dne 12. 7. 2004 proto, že mu bylo uděleno dne 6. 7. 2004 správní vyhoštění
pro nelegální pobyt. Krajský soud se ztotožnil se závěry žalovaného, že takové důvody nelze
podřadit pod důvody uváděné v §12 zákona o azylu.
Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas
kasační stížnost založenou na důvodu uvedeném v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., správní
orgán i soud dle jeho názoru nedostatečně zjistil a posoudil skutkový stav věci. Důvodem
odchodu žalobce z vlasti bylo porušení jeho politických práv a svobod, neboť mu soukromé
osoby, které po něm požadovaly změnu svědecké výpovědi ohledně dopravní nehody,
znemožňovaly shromažďovat se se svojí rodinou na veřejnosti. Krajskému soudu vytkl,
že s ohledem na popsanou situaci stěžovatele se nevypořádal s důvody pro udělení
humanitárního azylu. Na území České republiky vede spořádaný život.
Ze všech uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený
rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Závěrem požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť již rozhodl o věci samé.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti oprávněnost všech stížních námitek popřel.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v mezích
důvodů vymezených stížnostními body (§109 odst. 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Prvotní jsou námitky týkající se nedostatečného zjištění skutkového stavu [§103 odst.
1 písm. b) s. ř. s], neboť jen na základě úplného a řádného zjištění všech rozhodných
skutečností lze stavět právní závěry o naplnění zákonných podmínek pro udělení azylu.
Jak je zřejmé ze správního spisu, stěžovatel jako důvody své žádosti o azyl uvedl,
že přijel do České republiky, aby se zbavil obavy před osobami, které způsobily dopravní
nehodu a žádaly po něm, aby změnil výpověď, v opačném případě mu fyzicky ublíží.
Obtěžovali ho jednou, policejním ani jiným státním orgánům tuto skutečnost nehlásil.
V České republice se zdržoval nelegálně, dne 6. 7. 2004 byl vyhoštěn, poté požádal o azyl.
O azyl požádal proto, že se z uvedených důvodů nemůže vrátit na Ukrajinu a rovněž
tak z důvodu legalizace svého pobytu.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil s krajským soudem v závěru, že stěžovatelova životní
situace na Ukrajině nesvědčí o tom, že by stěžovatel byl pronásledován, případně
že by zakoušel odůvodněné obavy z pronásledování ve smyslu §12 zákona o azylu. Podstatný
je totiž přístup státní moci k nezákonným činům jednotlivců, tedy to, zda státní moc takovým
činům čelí, nebo zda jim jen bezmocně přihlíží. Tato argumentace je však v dané věci
nepřiléhavá. Jak plyne ze správního spisu, stěžovatel byl na Ukrajině vystaven
výhrůžkám fyzického násilí ze strany soukromých osob; stěžovatel však na toto trestné
jednání reagoval opuštěním země původu. Při pohovoru před správním orgánem stěžovatel
uvedl, že se již na policii neobracel, jiné státní orgány nekontaktoval, vzniklé problémy
se rozhodl řešit odjezdem ze země, neboť neměl kam jinam na Ukrajině jít. Tyto skutečnosti
však nemohou nic změnit na závěru správního orgánu a poté i krajského soudu o tom,
že trestné činy, jichž se stěžovatel stal obětí, nejsou pronásledováním ve smyslu zákona
o azylu, neboť v prvé řadě nebyly motivovány stěžovatelovými politickými postoji
či některou z jeho sociálních charakteristik, jak jsou uvedeny v §12 zákona o azylu.
Podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně
nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení zákona
o azylu přitom bude azyl udělen, zjistí-li se, že cizinec je pronásledován za uplatňování
politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy,
náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých
politických názorů ve státě, jehož občanství má.
Potíže se soukromými osobami či snaha o legalizaci pobytu v České republice však
takovými důvody nejsou, s tímto závěrem správního orgánu i soudu se Nejvyšší správní soud
ztotožnil. K námitce nedostatečně zjišťovaných podmínek pro udělení azylu
podle §14 zákona o azylu, považuje Nejvyšší správní soud za nutné uvést, že v daném
případě správní orgán rozhodoval v tzv. zkráceném řízení o azylovém právu uplatňovaném
na základě zjevně nedůvodného návrhu na zahájení řízení. Jedná se o řízení, které není
prováděno v celém rozsahu. Možnost zkráceného řízení je zakotvena v ustanovení
§16 zákona o azylu, přičemž nutno zdůraznit, že naplnění podmínek v tomto ustanovení
neznamená automatické vyloučení z řízení o udělení azylu, ale jeho zrychlení. Žadateli
však musí být dána možnost, aby se vyjádřil k obsahu své žádosti, aby mohly být posouzeny
konkrétní jednotlivé důvody, které jej vedly k opuštění země původu.
Jak již bylo výše uvedeno, v posuzované věci správní orgán vycházel v rozhodnutí
z ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, podle něhož se žádost o udělení azylu
zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by
mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12. Uvedené posouzení ve svých
důsledcích znamená, že neprobíhal proces dokazování o tom, zda byly splněny podmínky
ustanovení §12 zákona o azylu. Jestliže se správní orgán nezabýval meritorně posouzením
toho, zda byla či nebyla naplněna skutková podstata ustanovení §12 zákona o azylu,
pak se nemusel zabývat ani splněním podmínek ustanovení §14 zákona o azylu,
tj. podmínkami udělení azylu z humanitárních důvodů. Neprovádí-li tedy správní orgán
dokazování o přítomnosti důvodů azylu ve smyslu §12 zákona o azylu, neboť vychází z toho,
že stěžovatel neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování
z důvodů uvedených v §12 [§16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu], pak by byl jeho výrok
ve vztahu k ustanovení §14 zákona o azylu v posuzované věci výrokem nadbytečným,
který nemá oporu v platné právní úpravě. Jak již však bylo výše uvedeno, v posuzované věci
bylo provedeno tzv. zkrácené řízení, a to z důvodů zjevně nedůvodné žádosti, aniž by v tomto
řízení důvody uvedené v §12 byly zjišťovány. Jestliže důvody pro udělení azylu podle §12
nebyly zjišťovány (nemohly být tudíž ani zjištěny) nepřichází v úvahu výrok o udělení azylu
z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu.
Námitky, týkající se politického přesvědčení a pronásledování za uplatňování
politických práv uvedl stěžovatel poprvé až v kasační stížnosti a proto k nim Nejvyšší správní
soud nepřihlížel (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud tedy zhodnotil všechny stížní námitky jako nedůvodné.
Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné jiné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl
(§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením §60 odst. 1 s. ř. s.
Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému
správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu
nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. srpna 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu