ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.138.2005
sp. zn. 1 Azs 138/2005 – 97
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobkyně: M. D.,
zastoupené Mgr. Radimem Novotným, advokátem se sídlem Plzeň, Skrétova 8,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2004, č. j. OAM-905/VL-11-ZA05-2004, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně, ze dne 29. 4. 2005,
č. j. 55 Az 111/2004-71,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 23. 4. 2004, č. j. OAM-905/VL-11-ZA05-2004, doručeným
žalobkyni dne 5. 5. 2004, žalovaný neudělil žalobkyni azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Současně rozhodl tak, že se na žalobkyni
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
V žalobě ze dne 6. 5. 2004 proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně uvedla,
že se nemůže vrátit domů, protože ji zabijí. Potřebuje čas, aby jí rodiče připravili dům a práci
v jiném městě.
V obsáhlém doplnění žaloby ze dne 18. 5. 2004, zaslaném krajskému soudu
dne 1. 6. 2004, žalobkyně citovala řadu ustanovení správního řádu, která žalovaný v řízení
porušil, a trvala na tom, že splnila zákonné podmínky pro udělení azylu dle §12 zákona
o azylu nebo alespoň pro vztažení překážky vycestování podle §91 zákona o azylu.
Dále konkrétně napadla výklad pojmu „pronásledování“ provedený žalovaným, uvedla,
že je příslušníkem sociální skupiny ukrajinských žen, které se staly obětí obchodování
se ženami, tuto skutečnost však žalovaný nevzal v úvahu. Způsob shromažďování podkladů
žalovaných byl nedostatečný. Navrhla, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Krajský soud usnesením ze dne 29. 4. 2005 žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. V odůvodnění konstatoval, že soud je v přezkumném řízení vázán žalobními body,
přičemž není povinen, ale ani oprávněn, dovozovat za žalobce jakákoliv tvrzení, což platí
zejména pokud jde o rozsah napadení správního rozhodnutí, vymezení namítaných důvodů
jeho nezákonnosti a odůvodnění v žalobě uváděných tvrzení. Podání žalobkyně
ze dne 6. 5. 2004 postrádalo základní náležitosti žaloby vymezené v §71 odst. 1 písm. a) až f)
s. ř. s., když se žalobkyně omezila jen na ohlášení nesouhlasu s napadeným rozhodnutím
s tím, že potřebuje čas, aby se mohla vrátit domů. Návrh žalobkyně neobsahoval žádný
žalobní bod, tento nedostatek podmínek řízení však mohl být ve smyslu §71 odst. 2 s. ř. s.
odstraněn pouze ve lhůtě pro podání žaloby. Vzhledem k tomu, že v této lhůtě žalobkyně
svůj návrh nedoplnila, stal se tento nedostatek podmínky řízení neodstranitelným.
Protože návrh žalobkyně neobsahoval žádný žalobní bod, nemohl soud přihlédnout k podání
došlému soudu dne 2. 6. 2004, neboť rozšířit žalobu lze pouze ve lhůtě pro její podání.
Případná výzva k odstranění vad podání by byla nadbytečná. Soudu tak nezbylo, než žalobu
v souladu s §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout.
Proti odmítavému usnesení krajského soudu podala žalobkyně
(dále též „stěžovatelka“) včas kasační stížnost založenou na důvodu uvedeném v §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. Konkrétně uvedla, že rozhodnutí žalovaného nabylo právní moci
dne 5. 5. 2004, dne 6. 5. 2004 pak byla podána žaloba, která byla podrobně písemně
odůvodněna přípisem doručeným krajskému soudu dne 2. 6. 2004. Ze strany žalobkyně
tak byly splněny všechny lhůty a podmínky, aby soud mohl o celé věci jednat a rozhodnout.
Navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení krajského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Žalobkyně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl přímo ve věci samé.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v mezích
důvodů vymezených stížnostními body (§109 odst. 3 s. ř. s.) a shledal kasační stížnost
nedůvodnou.
Ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s. umožňuje tomu, kdo tvrdí, že byl na svých právech
zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem
správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva
nebo povinnosti, se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení
jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Obsahové náležitosti
předpokládané žaloby jsou upraveny jednak obecně v §37 odst. 2 s. ř. s., určujícím formu
žaloby, a odstavci 3 téhož ustanovení, podle kterého z každého podání musí být zřejmé, čeho
se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno,
a dále konkrétně v §71 odst. 1 s. ř. s., kdy žaloba kromě uvedených obecných náležitostí
podání musí obsahovat označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného
oznámení žalobci, označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy,
označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, žalobní body, z nichž musí být patrno,
z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí
za nezákonné nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést
a konečně návrh výroku rozsudku. Ze žalobních bodů, jejichž nedostatek byl důvodem
pro odmítnutí stěžovatelčiny žaloby, přitom musí být zřejmé důvody přesvědčení žalobkyně,
že napadené správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje zákonu nebo jinému předpisu,
který má charakter předpisu právního, a toto její tvrzení musí být náležitě odůvodněno.
Význam co nejpřesnějšího uvedení žalobních bodů v žalobě vyplývá ze zásady dispoziční,
kterou je řízení o žalobách ve správním soudnictví ovládáno, a která znamená, že soud
se při přezkumu správního rozhodnutí (s výjimkou taxativně stanovených případů)
omezuje pouze na posouzení existence důvodů nezákonnosti správního rozhodnutí,
které žalobkyně dovozuje.
V §71 odst. 2 věta druhá s. ř. s. je pak vyjádřena zásada koncentrace soudního řízení,
podle které může žalobce rozšiřujícím způsobem disponovat s rozsahem napadení správního
rozhodnutí a s obsahem žalobních bodů jen ve lhůtě pro podání žaloby.
Rozhodnutí žalovaného bylo stěžovatelce doručeno dne 5. 5. 2004. Následujícího
dne pak žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala žalobu. Obsáhlé doplnění žaloby
stěžovatelka krajskému soudu zaslala dne 1. 6. 2004.
Podle §32 odst. 1 zákona o azylu lze žalobu proti rozhodnutí ministerstva
ve věci azylu podat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že podaná žaloba
ze dne 6. 5. 2004 ani při nejmírnějších požadavcích nevyhovuje výše uvedeným zákonným
kritériím, neboť z ní je patrno pouze to, kdo je účastníkem řízení, které rozhodnutí
je napadáno a dále je již pouze obecně vyjádřeno, že se stěžovatelka nemůže vrátit domů,
kde jí hrozí zabití a nutnost získat čas k případnému návratu. Podání stěžovatelky
tak neobsahovalo žádný žalobní bod a nevymezovalo ani napadené výroky rozhodnutí.
Krajský soud již na základě takto koncipované žaloby, kdy tato nebyla v zákonné
lhůtě, tedy do 20. 5. 2004, doplněna o označení napadených výroků rozhodnutí a o alespoň
jeden žalobní bod, nemohl správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Výzva krajského soudu
k odstranění vad žaloby by byla v dané situaci nadbytečná. Není totiž dána zákonná povinnost
soudu v takových případech vždy vyzývat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu
§37 odst. 5 s. ř. s., neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně odporovala
zmíněné zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ
řízení koncipován. Krajský soud se tedy napadeným usnesením nedopustil nezákonnosti,
když žalobu stěžovatelky odmítl, neboť po marném uplynutí lhůty k podání žaloby
se absentující žalobní body a označení výroků napadeného rozhodnutí staly neodstranitelným
nedostatkem podmínek řízení, pro který nelze v řízení pokračovat, a se kterým §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. spojuje důsledek odmítnutí žaloby. K dodatečně uplatňovaným argumentům
již krajský soud z uvedených důvodů nemohl přihlížet.
Nejvyšší správní soud tedy shledal všechny stěžovatelčiny námitky nedůvodnými.
Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta
druhá s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch; žalovanému
správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu
nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2005
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu