ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.158.2005
sp. zn. 1 Azs 158/2005 -60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: I. R.,
zastoupeného JUDr. Lenkou Mahovou, advokátkou se sídlem Moskevská 60, 101 00 Praha
10, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 28. 6. 2004, č. j. OAM-2164/VL-20-03-
2004, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
7. 12. 2004, č. j. 59 Az 136/2004-16,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Lenky Mahové se u r č u je částkou 2 150 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 28. 6. 2004 žalovaný zamítl žalobcovu žádost o udělení azylu
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Žalobce napadl toto rozhodnutí včasnou žalobou. Vyjádřil v ní svůj nesouhlas
s rozhodnutím žalovaného, který odůvodnil odkazem na pohovory před žalovaným a na obsah
správního spisu. Domnívá se, že žalovaný porušil §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46 a §47
odst. 1 správního řádu a rovněž §12 zákona o azylu, a navrhl proto, aby rozhodnutí
žalovaného bylo zrušeno a jeho věc opětovně projednána.
Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 7. 12. 2004; přisvědčil přitom
žalovanému v jeho závěru, že žalobce neuváděl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl
být vystaven pronásledování ve smyslu §12 zákona o azylu. Jeho žádost byla tedy právem
zamítnuta jako zjevně nedůvodná.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) včas kasační stížnost.
Citoval zde (opět jen zcela obecně) některá ustanovení správ ního řádu, která žalovaný
podle jeho názoru porušil, a dále též čl. 43 a 53 Příručky k postupům a kritériím pro určování
právního postavení uprchlíků. Požádal rovněž o ustanovení zástupce. Závěrem stěžovatel
požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti; tato žádost se však – s ohledem
na odmítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.
Krajský soud stěžovateli ustanovil zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokátku
JUDr. Lenku Mahovou. Ustanovená advokátka pak v doplnění kasační stížnosti uvedla,
že stěžovatel splňuje podmínky pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu:
na Ukrajině mu totiž hrozí pronásledování pro jeho příslušnost k sociální skupině osob
ukrajinské národnosti podnikajících v České republice. Neznámé osoby po něm v jeho vlasti
vyžadovaly značné finanční částky z titulu jeho podnikání v ČR a poté jej i fyzicky napadly,
ovšem místní policie stěžovateli nijak nepomohla. Proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší
správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Kasační stížnost není přípustná.
Co se týče poukazu na ustanovení správního řádu, která žalovaný údajně porušil,
nelze jej považovat za řádně uplatněný důvod kasační stížnosti, jak jej vymezuje ustanovení
§103 odst. 1 s. ř. s. Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti (§106 odst. 1 s. ř. s.)
je i označení důvodů, pro něž stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu – tzv. stížních
bodů. Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody, pro něž stěžovatel
považuje rozhodnutí soudu za nezákonné. Důvody uvedené v §103 odst. 1 s. ř. s.
jsou však jen obecnými kategoriemi, které musí stěžovatel v kasační stížnosti naplnit
konkrétním a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, k jakým konkrétním vadám došlo
podle jeho názoru v řízení před správním orgánem či před soudem, jakými blíže určenými
vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje stěžovatel nesprávné
posouzení právní otázky soudem apod. Pouhá paragrafová či slovní citace některého
zákonného ustanovení – ve stěžovatelově případě ustanovení správního řádu – tak jako stížní
bod neobstojí. Stěžovatel sice uvedl v kasační stížnosti ustanovení převážně totožná s těmi,
která byla obsažena již v žalobě, ovšem doplnil je pouze o jejich slovní znění, a nenabídl
soudu žádné konkrétní námitky proti postupu správního orgánu, kterými by se soud mohl
zabývat. Takto nekvalifikované tvrzení není stížním bodem, jak jej má na mysli §103 odst. 1
s. ř. s., nýbrž tzv. jiným důvodem podle §104 odst. 4 s. ř. s. Opírá-li se kasační stížnost
o takový důvod, je v této části nepřípustná (§104 odst. 4 s. ř. s.).
Totéž platí i o citacích z Příručky k postupům a kritériím pro určování právního
postavení uprchlíků. Jednotlivé články této příručky obsahují pravidla pro posuzování
různých typových situací, v nichž se mohou ve svých zemích pů vodu ocitat žadatelé o azyl;
ta jsou však formulována obecně. Pouhý odkaz na určitý článek této příručky je pro soud
stejně irelevantní jako odkaz na ustanovení právního předpisu, neboť obsah metodické
pomůcky i právního předpisu je ze své podstaty obecný. Je jistě možné učinit takový odkaz
součástí stížního bodu; musí být ovšem doplněn konkrétním tvrzením vypovídajícím
o konkrétní situaci, námitce či postoji stěžovatele. V projednávané věci tomu tak není,
což opět zakládá nepřípustnost ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s.
Další část kasační stížnosti směřuje do právního posouzení důvodů pro udělení azylu.
Stěžovatel zde namítá, že navzdory závěrům žalovaného i krajského soudu splňuje podmínky
ustanovení §12 písm. b) zákona o azylu, neboť je pronásledován pro svou příslušnost
k sociální skupině ukrajinských občanů podnikajících v České republice. Takový důvod
však stěžovatel v žalobě neuplatnil. Již tehdy sice uvedl, že žalovaný porušil §12 zákona
o azylu; na tomto tvrzení však přestal a nepodpořil je žádnými skutkovými důvody
(odkázal toliko na „obsah správního spisu“, což není řádným skutkovým tvrzením).
Stížní bod, v němž stěžovatel popisuje své problémy způsobené vydírání a fyzickým
napadáním ze strany neznámých osob a dokládá jimi naplnění podmínek podle §12 písm. b)
zákona o azylu, je tak založen na důvodech nových, které nebyly kvalifikovaně uplatněny
v řízení před krajským soudem. I zde je tedy kasač ní stížnost nepřípustná podle §104 odst. 4
s. ř. s.
Kasační stížnost je tak založena pouze na nových důvodech, které nebyly obsaženy
v žalobě, a je proto nepřípustná. Nejvyšší správní soud se stížními námitkami z tohoto důvodu
věcně nezabýval a kasační stížnost odmítl [§104 odst. 4 a §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla -li kasační stížnost odmítnuta. Zástupkyni, která byla stěžovateli
ustanovena soudem, náleží mimosmluvní odměna podle §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Soud proto přiznal stěžovatelově zástupkyni v souladu
se sazbou mimosmluvní odměny 2000 Kč za dva úkony právní služby a 150 Kč jako paušální
náhradu výdajů s těmito úkony spojených (§13 odst. 3 advokátního tarifu).
Celkem tedy zástupkyni náleží 2150 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. října 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu