ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.174.2005
sp. zn. 1 Azs 174/2005- 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: P. Q. B.,
zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34
Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 7. 1. 2005, č. j. OAM-820/LE-PA01-PA01-2004, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2005, č. j. 56 Az
42/2005-29,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 7. 1. 2005 zamítl žalovaný žalobcovu žádost o udělení azylu jako
zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Žalobce napadl toto rozhodnutí včasnou žalobou. Kromě obecného odkazu na četná
ustanovení správního řádu a na §12 zákona o azylu, která žalovaný podle něj porušil, uvedl,
že pracovník žalovaného mu při pohovoru kladl pouze typové otázky a nezabýval se jeho
individuální situací. Žalovaný měl v žalobcově případě vyslovit překážku vycestování:
žalobce bude totiž po návratu do Vietnamu posuzován jako vlastizrádce, což by mu mohlo
způsobit velké potíže. Pokud jde o skutkové důvody, odkázal žalobce na obsah správního
spisu. Závěrem navrhl, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a jeho věc opětovně
projednána.
Krajský soud v Brně žalobu zamítl roz sudkem ze dne 8. 6. 2005; v řízení před žalovaným
neshledal vady a přisvědčil žalovanému i v jeho hmotněprávním závěru.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) včas kasační stížnost. Citoval
zde (opět jen zcela obecně) některá ustanovení správního řádu, která žalovaný podle jeho
názoru porušil; konstatoval též, že žalovaný porušil §12, §14 a §16 odst. 1 písm. k) zákona
o azylu. Krom toho žalovaný řádně neodůvodnil výrok podle §14 zákona o azylu. Stěžovatel
zdůraznil, že důvodem jeho žádosti o udělení azylu byla skutečnost, že ve Vietnamu nejsou
dodržována lidská práva, což se jej výrazně dotýká; to však soud zcela pominul. Stěžovatel
popírá, že by motivem jeho žádosti bylo hrozící vyhoštění: o možnosti požádat o azyl
se dozvěděl právě až v průběhu řízení o vyhoštění. Proto navrhl, aby rozhodnutí Krajského
soudu v Brně bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Závěrem stěžovatel
požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti; tato žádost se však – s ohledem
na odmítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.
Kasační stížnost není přípustná.
Co se týče poukazu na ustanovení správního řádu, která žalovaný údajně porušil,
nelze jej považovat za řádně uplatněný důvod kasační stížnosti, jak jej vymezuje ustanovení
§103 odst. 1 s. ř. s. Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti (§106 odst. 1 s. ř. s.)
je i označení důvodů, pro něž stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu – tzv. stížních
bodů. Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody, pro něž stěžovatel
považuje rozhodnutí soudu za nezákonné. Důvody uvedené v §103 odst. 1 s. ř. s. jsou
však jen obecnými kategoriemi, které musí stěžovatel v kasační stížnosti naplnit konkrétním
a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, k jakým konkrétním vadám došlo podle jeho názoru
v řízení před správním orgánem či před soudem, jakými blíže určenými vadami trpí
podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje stěžovatel nesprávné posouzení právní
otázky soudem apod. Pouhá paragrafová či slovní citace některého zákonného
ustanovení - ve stěžovatelově případě ustanovení správního řádu – tak jako stížní bod
neobstojí. Stěžovatel sice uvedl v kasační stížnosti ustanovení převážně totožná s těmi,
která byla obsažena již v žalobě, ovšem nedoplnil je o žádné konkrétní námitky proti postupu
správního orgánu. Takto nekvalifikované tvrzení není stížním bodem, jak jej má na mysli
§103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž tzv. jiným důvodem podle §104 odst. 4 s. ř. s. Opírá-li se kasační
stížnost o takový důvod, je v této části nepřípustná (§104 odst. 4 s. ř. s.).
Další část kasační stížnosti směřuje do právního posouzení důvodů pro udělení azylu
a okolností, které vedou k zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné. Stěžovatel
zde namítá, že navzdory závěrům žalovaného i krajského soudu u něj není dán důvod
k odmítnutí jeho žádosti jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. k),
protože o možnosti požádat o azyl se dozvěděl až v průběhu řízení o vyhoštění, a že splňuje
podmínky ustanovení §12 zákona o azylu, neboť byl ve Vietnamu osobně postižen
nedodržováním lidských práv. Takový důvod však stěžovatel v žalobě neuplatnil. Již tehdy
sice uvedl, že žalovaný porušil §12 zákona o azylu; na tomto tvrzení však přestal
a nepodpořil je žádnými skutkovými důvody (odkázal toliko na „obsah správního spisu“,
což není řádným skutkovým tvrzením). Co se týče aplikace ustanovení §16 odst. 1 písm. k),
tu v žalobě nijak nezpochybnil, resp. vůbec se nezmínil o okolnostech řízení o vyhoštění
a o svých motivech pro podání žádosti o udělení azylu. Ve své žalobě sice stěžovatel poukázal
na „nedodržení základních lidských práv ve Vietnamu“, ovšem zjevně pouze v souvislosti
s posouzením překážky vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu: nerespektováním
lidských práv by totiž stěžovatel byl podle vlastních slov v žalobě postižen pouze v případě,
že by se do Vietnamu vrátil a coby někdejší žadatel o azyl by byl považován za vlastizrádce.
Tuto zmínku tedy nelze vztahovat též k důvodům pro udělení azylu: ty se totiž zpravidla váží
k období odchodu ze země původu, nikoli k okamžiku návratu do ní. Krom toho je zmínka
zcela obecná.
Stížní body, v nichž stěžovatel namítá porušení §12 a §16 odst. 1 písm. k) a doplňuje
i skutková tvrzení, jsou tedy založeny na důvodech nových, které stěžovatel neuplatnil
v řízení před krajským soudem („uplatněním“ důvodu totiž není holá citace zákonného
ustanovení), ač tak učinit mohl; takové důvody jsou přitom v kasačním řízení nepřípustné
(§104 odst. 4 s. ř. s.). Totéž platí i o námitce nedostatečného odůvodnění závěru,
že u stěžovatele nejsou dány důvody pro udělení humanitárního azylu: takovou námitku
žaloba neobsahovala, a i v tomto bodě je tedy kasační stížnost nepřípustná podle §104 odst. 4
s. ř. s. (ostatně je vhodné upozornit na to, že tato námitka je zcela nemístná, protože žalovaný
o humanitárním azylu ve stěžovatelově případě vůbec nerozhodoval, a po právu).
Kasační stížnost je tak založena pouze na nových důvodech, které nebyly obsaženy
v žalobě, a je proto nepřípustná . Nejvyšší správní soud se stížními námitkami
z tohoto důvodu věcně nezabýval a kasační stížnost odmítl [§104 odst. 4 a §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s.].
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e js o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. října 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu