ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.18.2005
sp. zn. 1 Azs 18/2005 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: D. H. Q.,
zastoupené Mgr. Jaroslavem Pleskalem, advokátem se sídlem Jakubské nám. 2, Brno, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 6. 5. 2004, č. j. OAM-1631/VL-20-05-2004, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2004, č. j. 56 Az 68/2004-
27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 6. 5. 2004, č. j. OAM-1631/VL-20-05-2004, žalovaný zamítl
žádost žalobkyně o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně citovala řadu ustanovení správního
řádu, která žalovaný v řízení porušil a trvala na tom, že splnila zákonné podmínky pro udělení
azylu.
Krajský soud v Brně žalobu zamítl rozsudkem ze dne 20. 10. 2004. V řízení
před správním orgánem neshledal krajský soud vady vytýkané žalobkyní ani jiné vady,
pro které by měl napadené rozhodnutí zrušit; v odůvodnění rozsudku se rovněž ztotožnil
se žalovaným v tom, že důvody uplatněné žalobcem nejsou podřaditelné pod žádný z důvodů
pro udělení azylu. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobkyně v průběhu správního řízení
uváděla opakovaně důvody své žádosti o udělení azylu, kterými byly potíže ekonomického
charakteru a snaha najít lépe placenou práci a legalizace pobytu na území České republiky.
Krajský soud se ztotožnil se závěry žalovaného, že takové důvody nelze podřadit pod důvody
uváděné v §12 zákona o azylu.
Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně
(dále též „stěžovatelka“) včas kasační stížnost založenou na důvodu uvedeném v §103 odst. 1
písm. a) a b) s. ř. s., správní orgán i soud dle jejího názoru nedostatečně posoudil skutkový
stav věci. Důvodem jejího odchodu z vlasti bylo její politické přesvědčení, které je v rozporu
s oficiální vládní politikou. Stěžovatelka odmítá nadále žít v zemi se socialistickým zřízením.
Uvedla, že u ní jsou dány rovněž důvody pro udělení azylu podle §13 a §14 zákona o azylu
Ze všech uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený
rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Závěrem požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť již rozhodl o věci samé.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti oprávněnost všech stížních námitek popřel.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v mezích
důvodů vymezených stížnostními body (§109 odst. 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Prvotní jsou námitky týkající se nedostatečného zjištění skutkového stavu [§103
odst. 1 písm. b) s. ř. s], neboť jen na základě úplného a řádného zjištění všech rozhodných
skutečností lze stavět právní závěry o naplnění zákonných podmínek pro udělení azylu.
Jak je zřejmé ze správního spisu, stěžovatelka jako důvody své žádosti o azyl uvedla,
že přijela do České republiky hledat práci. Ve Vietnamu měla ekonomické problémy.
Protože nemá platné osobní doklady, je nucena žádat o azyl.
Pokud jde o řízení před správním orgánem, lze obecně uvést, že povinností správního
orgánu je respektovat základní pravidla řízení vyplývající z §3 správního řádu a vyjadřující
v obecné formě hlavní zásady správního řízení. V řízení o azylu je pro posouzení rozsahu
dokazování rozhodné, které skutečnosti uvede žadatel v žádosti o azyl, při pohovoru,
nebo v jiných podáních učiněných do vydání rozhodnutí. Je to žadatel, který se domáhá
udělení azylu a který tvrdí skutečnosti, na jejichž základě správní orgán o jeho žádosti
rozhoduje. Správní orgán není povinen seznamovat žadatele o azyl s důvody, pro které by
se svojí žádostí mohl být úspěšný.
Namítá-li v tomto případě stěžovatelka, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav
věci, nemůže s ní Nejvyšší správní soud souhlasit. Posuzování žádosti o udělení azylu sestává
z řady procesních a materiálních hledisek obsažených v zákoně o azylu, které je nutno vidět
v jejich vzájemné provázanosti a také časové souslednosti. Povinností žadatele o azyl je tvrdit
skutečnosti, na základě nichž mu má být azyl udělen. Toto tvrzení žadatele není možné
nahradit žádným postupem žalovaného. Správní orgán totiž nejen nemůže, ale ani není
povinen domýšlet azylově relevantní důvody, které žadatel o azyl ve skutečnosti neuplatnil,
a poté o nich provádět rozsáhlé dokazování. V řízení o azyl je správní orgán povinen zjistit
skutečný stav věci v rozsahu důvodů, které žadatel o azyl v průběhu řízení uvedl.
Podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako
zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být
vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení
zákona o azylu přitom bude azyl udělen, zjistí-li se, že cizinec je pronásledován
za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování
z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má.
Potíže ekonomického charakteru, snaha o legalizaci pobytu či touha pracovat v České
republice však takovými důvody nejsou, s tímto závěrem správního orgánu i soudu
se Nejvyšší správní soud ztotožnil. K námitce nedostatečně zjišťovaných podmínek
pro udělení azylu podle §13 a §14 zákona o azylu, považuje Nejvyšší správní soud za nutné
uvést, že v daném případě správní orgán rozhodoval v tzv. zkráceném řízení o azylovém
právu uplatňovaném na základě zjevně nedůvodného návrhu na zahájení řízení. Jedná
se o řízení, které není prováděno v celém rozsahu. Možnost zkráceného řízení je zakotvena
v ustanovení §16 zákona o azylu, přičemž nutno zdůraznit, že naplnění podmínek v tomto
ustanovení neznamená automatické vyloučení z řízení o udělení azylu, ale jeho zrychlení.
Žadateli však musí být dána možnost, aby se vyjádřil k obsahu své žádosti, aby mohly být
posouzeny konkrétní jednotlivé důvody, které jej vedly k opuštění země původu.
Jak již bylo výše uvedeno, v posuzované věci správní orgán vycházel v rozhodnutí
z ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, podle něhož se žádost o udělení azylu
zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by
mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12. Uvedené posouzení ve svých
důsledcích znamená, že neprobíhal proces dokazování o tom, zda byly splněny podmínky
ustanovení §12 zákona o azylu. Jestliže se správní orgán nezabýval meritorně posouzením
toho, zda byla či nebyla naplněna skutková podstata ustanovení §12 zákona o azylu,
pak se nemusel zabývat ani splněním podmínek ustanovení §14 zákona o azylu, tj.
podmínkami udělení azylu z humanitárních důvodů. Neprovádí-li tedy správní orgán
dokazování o přítomnosti důvodů azylu ve smyslu §12 zákona o azylu, neboť vychází z toho,
že stěžovatel neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování
z důvodů uvedených v §12 [§16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu], pak by byl jeho výrok
ve vztahu k ustanovení §13 a §14 zákona o azylu v posuzované věci výrokem nadbytečným,
který nemá oporu v platné právní úpravě. Jak již však bylo výše uvedeno, v posuzované věci
bylo provedeno tzv. zkrácené řízení, a to z důvodů zjevně nedůvodné žádosti, aniž by v tomto
řízení důvody uvedené v §12 byly zjišťovány. Jestliže důvody pro udělení azylu podle §12
nebyly zjišťovány (nemohly být tudíž ani zjištěny) nepřichází v úvahu výrok o udělení azylu
z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu.
Námitky, týkající se politického přesvědčení a odporu k socialistickému zřízení
ve Vietnamu uvedla stěžovatelka poprvé až v kasační stížnosti a proto k nim Nejvyšší správní
soud nepřihlížel (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud tedy zhodnotil všechny stížní námitky jako nedůvodné.
Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné jiné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl
(§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením §60 odst. 1 s. ř. s.
Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch; žalovanému
správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu
nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. srpna 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu