ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.184.2005
sp. zn. 1 Azs 184/2005 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: Z. Z.
zastoupeného opatrovníkem P. B., vyšším soudním úředníkem Krajského soudu v Praze,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM,
170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 2. 1. 2004, č. j. OAM-1347/LE-02-15-2003, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2004,
č. j. 48 Az 20/2004-16,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 8. 1. 2004 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného
ze dne 2. 1. 2004, jímž byla jeho žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Krajský soud v Praze žalobu zamítl rozsudkem ze dne 31. 3. 2004.
Na rozsudek krajského soudu, který mu byl doručen dne 22. 4. 2004, reagoval žalobce
podáním z téhož dne sepsaným zřejmě v čínštině, které bylo krajskému soudu doručeno
dne 28. 4. 2004. Krajský soud považoval toto podání za kasační stížnost; jelikož stížnost
trpěla vadami, vyzval soud žalobce usnesením ze dne 28. 6. 2004 k jejich odstranění.
Usnesení bylo žalobci zasláno na adresu Pobytového střediska Seč, kterou soudu sdělil
žalovaný jako adresu žalobcova posledního pobytu; pokus o doručení dne 1. 7. 2004
však nebyl úspěšný a zásilka se vrátila zpět s poznámkou „odstěhoval se bez udání adresy“.
Z evidence Ministerstva vnitra bylo poté zjištěno, že žalobce svévolně opustil pobytové
středisko dne 25. 5. 2004 a od té doby není místo jeho pobytu známo.
Usnesením ze dne 5. 9. 2005 ustanovil soud žalobci jakožto osobě neznámého pobytu
opatrovníka a dne 21. 10. 2005 předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a řízení zastavil
z následujících důvodů:
Podle §33 zákona o azylu soud zastaví řízení, jestliže nelze zjistit místo pobytu
žadatele o udělení azylu (žalobce) a tato skutečnost brání nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí
ve věci.
Krajský soud v průběhu řízení o kasační stížnosti doručoval žalobci na adresu
pobytového střediska, kterou soudu sdělil žalovaný; při doručování usnesení vyzývajícího
žalobce k odstranění vad podání však vyšlo najevo, že žalobce odtud svévolně odešel,
aniž dostál své povinnosti oznámit žalovanému adresu, kde se hodlá zdržovat, resp. požádat
o propustku. Nejpozději od 1. 7. 2004, kdy se soud pokusil žalobci toto usnesení doručit,
tak bylo místo jeho pobytu neznámé a do okamžiku rozhodování Nejvyššího správního soudu
se na této situaci nic nezměnilo. Nemožnost zjistit místo žalobcova pobytu přitom brání
rozhodnutí ve věci: jelikož nebylo možné doručit žalobci usnesení vyzývající jej k odstranění
vad podání, nemůže si Nejvyšší správní soud ani učinit představu o obsahu domnělé kasační
stížnosti, a tedy o důvodech, pro něž žalobce napadl zamítavý rozsudek krajského soudu.
Z obsahu cizojazyčného podání je navíc zřejmé toliko datum, kdy bylo podání sepsáno,
a žalobcovo jméno; není zřejmé, zda jsou přítomny ostatní náležitosti kasační stížnosti
ve smyslu §37 odst. 3 a §106 odst. 1 s. ř. s. Nedostatky žalobcova podání
by s jeho součinností patrně bylo možno odstranit; protože však žalobce nesdělil žalovanému
místo svého pobytu, jak mu ukládá zákon, a neumožnil tak soudu vyzvat jej k odstranění
vad podání, staly se tyto vady vadami neodstranitelnými.
Neodstranitelné vady podání jsou překážkou, pro niž se Nejvyšší správní soud nemůže
kasační stížností věcně zabývat (tj. – v dikci ustanovení §33 zákona o azylu – vydat
„rozhodnutí ve věci“). Nejvyšší správní soud proto zastavil řízení o kasační stížnosti
podle §33 zákona o azylu a §47 písm. c) s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu