ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.190.2004
č. j. 1 Azs 190/2004 –
45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: S. M.,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2002, č. j. OAM-800/CU-06-C10-2001, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 31. 3. 2004,
č. j. 8 Az 110/2003-34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 17. 12. 2002, č. j. OAM-800/CU-06-C10-2001, žalovaný neudělil
žalobkyni azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu). Současně rozhodl tak, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
46
V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně namítla nesprávné posouzení
skutkového stavu věci. Po návratu do země původu by byla vystavena pronásledování a násilí.
Dále požádala o udělení humanitárního azylu. Navrhla zrušení rozhodnutí žalovaného.
Městský soud v Praze žalobu zamítl rozsudkem ze dne 13. 11. 2003.
Ve včas podané kasační stížnosti proti zamítavému rozsudku městského soudu
žalobkyně požádala o ustanovení právního zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
K výzvě soudu ze dne 8. 1. 2004 žalobkyně předložila vyplněný formulář
„Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ ze dne 22. 1. 2004,
z něhož vyplynulo, že nemá žádné příjmy, závazky, ani žádný majetek.
Následně ji soud vyzval, aby ve lhůtě tří dnů sdělila, v čem spočívají náklady spojené
s jejím pobytem na území ČR, jejich výši, prostředky, z nichž jsou hrazeny a způsob
získávání těchto prostředků. Na tuto výzvu žalobkyně nereagovala.
Usnesením ze dne 31. 3. 2004 městský soud návrh žalobkyně na ustanovení zástupce
zamítl. V odůvodnění konstatoval, že v odpovědi na výzvu ke zjištění splnění předpokladů
pro osvobození od soudních poplatků žalobkyně neuvedla žádné příjmy či osobní majetek.
Ze správního spisu však vyplynulo, že je hlášena k pobytu mimo azylové středisko,
přičemž podle §43 zákona o azylu si žadatel o udělení azylu hlášený k pobytu
mimo pobytové středisko hradí náklady spojené s pobytem na území z vlastních prostředků.
Žalobkyně tak nepochybně musí mít příjmy nebo majetek, ze kterých tyto náklady hradí.
Na výzvu soudu, aby tyto příjmy specifikovala, však žalobkyně neodpověděla.
Soud proto žalobkyní uváděné údaje o výši příjmů považoval za nevěrohodné a dospěl
k závěru, že skutečnosti odůvodňující osvobození od soudních poplatků neprokázala.
Návrh na ustanovení zástupce proto zamítl.
Proti tomuto usnesení žalobkyně (dále též stěžovatelka) brojila včasnou kasační
stížností založenou na důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Odkázala na čl. 37 odst. 2
Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý právo na právní pomoc v řízení
před soudy, a to od počátku řízení. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení
městského soudu zrušil.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel podle §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen
advokátem. V dané věci stěžovatelka není zastoupena advokátem a sama rovněž
nemá právnické vzdělání. Povaha rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje,
však vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného
zastoupení považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, jímž se řízení o kasační
stížnosti končí. Za situace, kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno
žádosti účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů, by trvání na podmínce povinného
zastoupení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření
vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, že účastník
právo na ustanovení zástupce nemá.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí městského soudu v mezích
důvodů vymezených stížnostními body (§109 odst. 3 s. ř. s.) a shledal kasační stížnost
nedůvodnou.
47
Podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc
v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.
Tato ústavní kautela se nepochybně vztahuje i na řízení před správními soudy. Její hlavní
význam však tkví v povinnosti uvedených orgánů nebránit účastníku řízení, aby v řízení
využíval právní pomoci. Základní procesní předpisy (občanský soudní řád, trestní řád,
soudní řád správní) pak za určitých podmínek zakotvují i právo na ustanovení zástupce
soudem [srov. čl. 6 odst. 3 písm. c) Evropské úmluvy o lidských právech].
Povinnost plynoucí státu z ústavně zaručeného práva na právní pomoc je dostatečně
- i z hlediska obligatorního zastoupení pro řízení o kasační stížnosti - zabezpečena zákonem
stanoveným způsobem (zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, s. ř. s.), byť by tento způsob
přinášel pro žadatele o právní pomoc jisté potíže (podání žádosti, osvědčení zákonem
stanovených podmínek, apod.). Je totiž věcí státu a nikoli subjektivních představ žadatele
o právní pomoc, za jakých podmínek a jakým způsobem je - i nemajetným
žadatelům - poskytnutí právní pomoci zabezpečeno (srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 17. 3. 1998, sp. zn. III. ÚS 296/97, in Sb. n. u. ÚS, svazek č. 10, usnesení č. 20,
str. 409).
Pro ustanovení zástupce soudem stanoví soudní řád správní několik podmínek
(§35 odst. 7 s. ř. s.): především musí být dány předpoklady pro osvobození navrhovatele
od soudních poplatků. Další podmínkou je splnění předpokladu, aby ustanovení zástupce
bylo třeba k ochraně práv navrhovatele.
Pro závěr, zda jsou u účastníka dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků,
jsou významná hlediska uvedená v §36 odst. 3 s. ř. s. (dle tohoto ustanovení účastník,
který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy
senátu osvobozen od soudních poplatků; dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně
nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne). Naopak je nepodstatné, zda jde o řízení,
které je od soudních poplatků osvobozeno (§11 odst. 1 zákona ČNR č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích), nebo zda je od těchto poplatků účastník osvobozen ze zákona
(§11 odst. 2 uvedeného zákona).
V daném případě soud zamítl žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce z důvodu
neprokázání předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Z výše citovaných ustanovení
vyplývá, že povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na navrhovateli a soud
zde nepostupuje z úřední povinnosti. Mezi tvrzením stěžovatelky obsaženým ve formuláři
„Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ ze dne 22. 1. 2004,
že nemá žádné příjmy ani majetek, a okolností jejího pobytu mimo pobytové středisko,
z čehož vyplývá povinnost hradit si náklady spojené s pobytem na území ČR z vlastních
prostředků, s výjimkou zdravotní péče (§43 odst. 1 zákona o azylu), vznikl zjevný logický
rozpor. Na výzvu městského soudu k odstranění tohoto rozporu však stěžovatelka
ve stanovené lhůtě ani později nereagovala. Za této situace městský soud nemohl její žádosti
o ustanovení zástupce vyhovět, neboť nesplnila jeden z předpokladů rozhodných
pro posouzení této žádosti, nedoložila totiž, že nemá dostatečné prostředky.
V daném případě krajský soud zamítl žádost stěžovatelky již s ohledem na skutečnost,
že neprokázala nedostatek prostředků a tedy u ní nebyly zjištěny předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků. Za této situace nebylo třeba zkoumat naplnění další podmínky,
tedy potřebnosti k ochraně stěžovatelčiných práv.
48
Nejvyšší správní soud tedy shledal všechny stěžovatelčiny námitky nedůvodnými.
Jelikož v řízení nevyšly najevo žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta
druhá s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 za použití
§120 s. ř. s. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch;
žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo
na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. srpna 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu