ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.198.2005
sp. zn. 1 Azs 198/2005-71
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: T. X. T., proti
žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34
Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 21. 1. 2005, č. j. OAM-38/LE-B02-B02-2005, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 3. 2005,
č. j. 60 Az 13/2005-23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 21. 1. 2005 zamítl žalovaný žalobcovu žádost o udělení azylu
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Žalobu, jíž žalobce napadl rozhodnutí žalovaného, zamítl Krajský soud v Plzni
rozsudkem ze dne 24. 3. 2005. Rozsudek byl žalobci doručen 1. 4. 2005.
Dne 25. 4. 2005 byla Krajskému soudu v Plzni doručena první kasační stížnost
v žalobcově věci; tu však Nejvyšší správní soud odmítl svým usnesením ze dne 29. 6. 2005,
č. j. 1 Azs 106/2005-50, jako opožděnou (lhůta pro podání kasační stížnosti totiž uplynula
dne 15. 4. 2005; žalobcův zástupce, Mgr. Alexandr Vaškevič, však podal kasační stížnost
osobně u soudu až 25. 4. 2005).
Dne 27. 9. 2005 byla Krajskému soudu v Plzni doručena (resp. u něj osobně podána)
další kasační stížnost proti témuž rozsudku tohoto soudu ze dne 24. 3. 2005; tentokrát
ji v zastoupení žalobce podal advokát JUDr. Zdeněk Pánek. V kasační stížnosti
žalobce - odvolávaje se na §103 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního – brojil zejména
proti opomenutí žalovaného posuzovat i případné okolnosti pro udělení humanitárního azylu
ve smyslu §14 zákona o azylu. Zdůraznil, že ztratil jakýkoli občanský a ekonomický kontakt
se svým rodištěm: je svobodný, nemá sourozence a zemřel mu otec, v místě bydliště prodal
dům a po návratu by se z něj stal bezdomovec. Dodal, že v České republice nikdy nebyl
soudně trestán a i nadále se hodlá chovat v souladu se zákonem. Navrhl proto, aby rozsudek
Krajského soudu v Plzni byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Požádal
též o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek; tato žádost
se však - s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.
Krajský soud v Plzni upozornil žalobcova advokáta přípisem z 3. 10. 2005,
že o kasační stížnosti směřující proti jeho rozsudku z 24. 3. 2005 již Nejvyšší správní soud
rozhodoval, a vyzval jej k vyjádření. Advokát na výzvu nijak nereagoval ani ve stanovené
lhůtě, ani později, a krajský soud tak předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti.
Kasační stížnost je opožděná.
Jak už bylo uvedeno v předchozím rozhodnutí Nejvyššího správního soudu,
napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni byl žalobci doručen 1. 4. 2005, a lhůta
pro podání kasační stížnosti tak skončila 15. 4. 2005. Jakoukoli kasační stížnost podanou
po tomto datu – za předpokladu, že žalobci bylo napadené rozhodnutí řádně doručeno,
což se v daném případě stalo – je tak nutno považovat za opožděnou. Opožděná byla kasační
stížnost podaná 25. 4. 2005, opožděná je i tato kasační stížnost podaná 27. 9. 2005 a opožděná
by byla i každá další kasační stížnost podaná v této věci, neboť lhůta k jejímu podání
již jednou uplynula, její zmeškání nelze prominout a nelze ji ani navrátit. Žalobci jistě nelze
bránit v tom, aby se pokoušel domoci projednání své věci v kasačním řízení; s ohledem
na vypršení dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti je však jeho snaha marná
a ani v budoucnu by nemohla vést k tomu, aby se Nejvyšší správní soud jakoukoli další
žalobcovou kasační stížností v této záležitosti věcně zabýval.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl jako opožděnou [§46 odst. 1
písm. b) s. ř. s.].
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 8. prosince 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu