ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.216.2004
1 Az s 216/ 2004 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: O. O., proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, poštovní schránka 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7,
o žalobě proti rozhodnutí ze dne 24. 9. 2003, č. j. OAM-3785/VL-19-HA14-2003, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2004,
č. j. 24 Az 2196/2003-23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 24. 9. 2003 neudělil žalovaný žalobkyni azyl podle §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu); zároveň vyslovil, že na žalobkyni
se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Žalobkyně napadla
toto rozhodnutí včasnou žalobou u Krajského soudu v Ostravě; ten žalobu zamítl svým
rozsudkem ze dne 25. 3. 2004.
Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala v zákonné lhůtě proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě kasační stížnost, v níž – stejně jako v žalobě – namítla vady řízení před správním
orgánem; dále poukázala na čl. 43 a 53 Příručky postupů a kritérií pro přiznání postavení
uprchlíka. Navrhla, aby byl napadený rozsudek krajského soudu zrušen; požádala současně
o ustanovení bezplatného zástupce z řad advokátů, jakož i o tlumočníka, a o osvobození
od soudních poplatků. Požádala též o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti; touto žádostí
se však soud – s ohledem na rozhodnutí o kasační stížnosti v přednostním pořadí – samostatně
nezabýval.
Přípisem ze dne 14. 6. 2004 zaslal krajský soud stěžovatelce formulář prohlášení
o majetkových poměrech a vyzval ji, aby řádně vyplněný a podepsaný formulář zaslala soudu
ve lhůtě deseti dnů od doručení výzvy. Stěžovatelka nebyla při doručování přípisu
dne 16. 6. 2004 zastižena; zásilka byla uložena na poště, ovšem stěžovatelka si ji nevyzvedla.
Nastala tak fikce doručení (§46 odst. 2 občanského soudního řádu ve spojení s §42 odst. 5
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen „s. ř. s.“) a zásilka byla poté vrácena
krajskému soudu.
Usnesením ze dne 6. 9. 2004 zamítl krajský soud stěžovatelčin návrh na ustanovení advokáta
pro řízení o kasační stížnosti; uvedl, že přípis ze 14. 6. 2004 byl stěžovatelce doručen uložením
na poště. Stěžovatelka nedoložila soudu své majetkové poměry, a nesplnila tak předpoklad
pro ustanovení advokáta podle §35 odst. 7. s. ř. s. Usnesením z 11. 11. 2004 vyzval soud
stěžovatelku, aby ve lhůtě jednoho měsíce předložila plnou moc udělenou advokátu
pro zastupování v řízení o kasační stížnosti; poučil ji též o tom, že neučiní-li tak, bude její kasační
stížnost odmítnuta. Toto usnesení bylo stěžovatelce zasláno na její adresu; stěžovatelka
však dne 30. 11. 2004 nebyla zastižena. Zásilku si na poště nevyzvedla ani následně;
třetího dne od uložení zásilky, tj. dne 2. 12. 2004, tedy opět došlo k náhradnímu doručení
a zásilka se vrátila zpět soudu jako nevyžádaná. Stěžovatelka nepředložila plnou moc udělenou
advokátu ani ve stanovené lhůtě, ani později, a Krajský soud v Ostravě tak předložil
věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji z následujících
důvodů.
Podle ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů
vyžadováno pro výkon advokacie.
Stěžovatelka přes výzvu k doložení zastoupení advokátem nepředložila plnou moc udělenou
advokátovi; sama přitom nemá vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon
advokacie. Povinné zastoupení advokátem – případně stěžovatelčino vlastní vysokoškolské
právnické vzdělání – je přitom podmínkou řízení o kasační stížnosti, bez jejíhož splnění nelze
v řízení pokračovat.
Účastníku řízení, u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a u nějž
je to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce
(§35 odst. 7 s. ř. s.); osvobozen od soudních poplatků však může být účastník jen tehdy,
pokud doloží, že nemá dostatečné prostředky (§36 odst. 3 s. ř. s.). Stěžovatelka sice požádala
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, avšak nedoložila soudem
požadované skutečnosti, a neumožnila tak soudu zvážit, zda splňuje předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, resp. pro ustanovení zástupce.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl pro nesplnění podmínky řízení
spočívající v zastoupení advokátem na základě ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. užitého
přiměřeně podle ustanovení §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. února 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu