ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.233.2004
sp. zn. 1 Azs 233/2004 – 88
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: R. G.,
zastoupeného Mgr. Alenou Kružíkovou, advokátkou se sídlem Brno, Příkop 2a, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 17. 4. 2002, č. j. OAM-4852/VL-07-P11-2001, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2004, č. j. 55 Az 224/2003–48,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupkyni žalobce se odměna za zastupování nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 17. 4. 2002, č. j. OAM-4852/VL-07-P11-2001, žalovaný neudělil
žalobci azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon
o azylu). Současně rozhodl tak, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu
§91 zákona o azylu.
V žalobě ze dne 22. 5. 2002 proti rozhodnutí žalovaného žalobce citoval řadu
ustanovení správního řádu, která správní orgán v řízení porušil s tím, že nebyl náležitě zjištěn
skutkový stav a na základě toho došlo i k nesprávnému právnímu posouzení věci. Napadené
rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Navrhl, aby soud rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud usnesením ze dne 9. 3. 2004 žalobu odmítl dle §37 odst. 5 s. ř. s.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost
založenou na důvodech dle §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Konkrétně uvedl, že krajský
soud posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem. Lze shledat vážná
pochybení všech orgánů v řízení o udělení azylu. Krajský soud projednal věc v rozporu
se zákonem o azylu. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení krajského
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dále požádal o ustanovení právního zástupce,
tlumočníka, o osvobození od soudních poplatků a o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Usnesením ze dne 31. 8. 2004, č. j. 55 Az 224/2003-79, krajský soud ustanovil žalobci
zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti advokátku Mgr. Alenu Kružíkovou.
Protože kasační stížnost neobsahovala veškeré náležitosti, které s. ř. s. pro kasační
stížnost vyžaduje (§106 odst. 1 s. ř. s.), byl stěžovatel usnesením krajského soudu ze dne
22. 7. 2005, č. j. 55 Az 224/2003-84, vyzván, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení
tohoto usnesení doplnil kasační stížnost tak, aby uvedl z jakých konkrétních právních
a skutkových důvodů kasační stížnost podává. Stěžovatel byl poučen o tom, že nebude-li
podání ve stanovené lhůtě doplněno, může být kasační stížnost odmítnuta. Usnesení
bylo stěžovateli (jeho advokátce) řádně doručeno dne 1. 8. 2005, ve stanovené lhůtě však
vady podání neodstranil.
Takovou kasační stížnost nelze věcně projednat a bylo třeba ji odmítnout.
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení,
z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního
rozhodnutí.
Náležitosti kasační stížnosti jsou stanoveny v §106 odst. 1 s. ř. s., pokud je podání
nemá, musí být podle odstavce 3 téhož ustanovení doplněny ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení usnesení vyzývajícího k odstranění vad. Předmětná kasační stížnost neobsahovala
tvrzení, z jakých důvodů stěžovatel rozsudek napadá. Přičemž kasační stížnost lze podat jen
z důvodů výslovně uvedených v §103 s. ř. s. Důvody uvedenými v kasační stížnosti
je Nejvyšší správní soud vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.). Kasační stížnost tedy vždy musí
obsahovat tvrzení nezákonnosti napadeného rozsudku, a to po skutkové i právní stránce.
Požadavek na uplatnění některého z důvodů taxativně vypočtených v §103 odst. 1
s. ř. s. je přitom třeba vykládat v souladu se zásadou, že procesní právní úkon účastníka řízení
(zde: kasační stížnost) se posuzuje podle jeho obsahu. Na jedné straně tedy sice postačí,
že ze znění kasační stížnosti jsou seznatelné důvody, které zákonným kasačním důvodům
odpovídají a není rozhodující, že sám stěžovatel tyto důvody jednotlivým ustanovením
nepodřadil (srov. č. 161/2004 Sb. NSS). Na straně druhé ale není dostačující,
jestliže stěžovatel v kasační stížnosti pouze uvede některé z písmen §103 odst. 1 s. ř. s.,
ale nekonkretizuje vady v řízení či vady v právním úsudku, jichž se soud podle stěžovatele
dopustil.
V daném případě stěžovatel pouze označil jako důvody pro podání kasační stížnosti
§103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. a obecně konstatoval, že krajský soud posoudil uvedenou
kauzu v rozporu s platným právním řádem a se zákonem o azylu, a že lze shledat vážná
pochybení všech orgánů v řízení o udělení azylu. Takové tvrzení bez uvedení konkrétních
skutečností, tedy jakou právní otázku soud v předcházejícím řízení nesprávně posoudil, resp.
jakých vad řízení, které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé se soud dopustil,
v čem případně spočívala zmatečnost řízení před soudem, nebo jakých vad řízení se dopustil
žalovaný, je však stiženo nemožností jejich přezkoumání kasačním soudem. Jde o námitky
jen formální, bez věcného obsahu. Obecně namítané vady nemůže ani Nejvyšší správní soud
namísto stěžovatele sám aktivně vyhledávat, protože vymezení rozsahu kasační stížnosti
a specifikace jejích důvodů leží na stěžovateli v důsledku dispoziční zásady, která ovládá
i řízení o kasační stížnosti.
Podání stěžovatele tedy zákonné náležitosti neobsahovalo, krajský soud
ho proto správně vyzval k odstranění vad a stanovil k tomu lhůtu odpovídající zákonu.
Neodstranění vad podání (chybějící kasační důvody) brání věcnému vyřízení kasační
stížnosti. Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn
a v řízení proto nelze pokračovat.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. a)
ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud z důvodu nadbytečnosti již samostatně
nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ani dalšími návrhy
stěžovatele.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Podle §35 odst. 7 ve spojení s §120 s. ř. s. zástupci stěžovatele, jež mu byl soudem
ustanoven, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. V předmětné věci soud
ustanovené zástupkyni odměnu za zastupování nepřiznal, neboť z obsahu soudního spisu
vyplývá, že nevykonala žádný úkon právní služby, za který odměna náleží (§11 vyhlášky
č. 177/1996 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu