ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.272.2004
sp. zn. 1 Azs 272/2004 – 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Elišky Cihlářové v právní věci žalobkyně: J. A.,
zastoupené Michalem Benčokem, advokátem se sídlem Václavské nám. 17, Praha 1, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 7. 2. 2003, č. j. OAM–134/VL-07-04-2003, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2004,
č. j. 15 Az 625/2003-23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 7. 2. 2003, č. j. OAM–134/VL-07_04-2003 žalovaný zamítl
žádost žalobkyně o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) a rozhodl, že se na ni nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 téhož zákona.
V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně namítla, že žalovaný nesprávně
posoudil skutkový stav věci a proto považuje napadené rozhodnutí za nesprávné. Uvedla dále,
že zemi musela opustit v důsledku tíživých okolností, je si vědoma, že důvody,
pro něž požádala o azyl neodpovídají přesně podmínkám §12 azylového zákona.
Požádala soud o posouzení udělení humanitárního azylu podle §14 azylového zákona
a navrhuje proto napadené rozhodnutí žalovaného zrušit.
Krajský soud žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku uvedl, že z obsahu správního
spisu je zřejmé, že ve své žádosti o udělení azylu uvedla, že opustila vlast za prací,
do České republiky ji pozval její přítel, se kterým se rozešla. Jiné potíže v Mongolsku neměla,
ani se státními orgány. Takové důvody však nesvědčí o tom, že by byly naplněny podmínky
pro udělení azylu dle §12 zákona o azylu. Správní orgán se zabýval i eventualitou udělení
humanitárního azylu, rozsah jeho správního uvážení však nepřísluší soudu přezkoumávat,
tím méně pak může soud humanitární azyl udělit, jak žalobkyně v žalobě požaduje.
Správní orgán rovněž vyhodnotil důvody překážek vycestování dle §91 zákona o azylu.
Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též stěžovatelka)
včas kasační stížnost založenou na důvodu uvedeném v §103 odst. 1 písm. a), b), d) s. ř. s.
Uvedla, že krajský soud neshledal zákonné podmínky pro udělení azylu dle §12 zákona
o azylu a to v důsledku nesprávného právního výkladu §12. Soud nepřihlédl k soustavnému
porušování lidských práv v Mongolsku. Stěžovatelka uvedla, že má neustálé obavy
o svůj život a to ze strany bývalého přítele a jeho kamarádů, kteří jsou příslušníky mafijních
struktur. Obecně uvedla, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu
ve spisu, důkazy, které si soud opatřil, nebyly dostatečné, vycházel pouze z dokladů,
obsažených ve správním spisu. Nesprávnost hodnocení soudu spatřuje rovněž v posouzení
bezpečnosti na území Mongolska. Ze všech uvedených důvodů žalobkyně navrhla,
aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Žalobkyně též požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl přímo ve věci samé.
Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí kasační stížnosti, vyjádřil přesvědčení,
že námitka žalobkyně, že jsou u ní dány důvody pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona
o azylu, je zcela nedůvodná.
Nejvyšší správní soud věc posoudil
takto:
Podle §109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti;
těmi je námitka existence důvodu pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu,
neboť se obává pronásledování ze strany jejího bývalého přítele, rovněž bezpečnostní situace
v zemi je nedobrá, skutkový stav, z něhož správní orgán vycházel byl zjištěn nedostatečně.
V daném případě žalovaný svým rozhodnutím zamítl žádost o udělení azylu jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, podle něhož se žádost o udělení azylu
zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom,
že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12. Podle §12 zákona
o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec
je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach
z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě
že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
Nejvyšší správní soud vycházel při posouzení důvodů, jež žalobkyně uvedla k žádosti
o udělení azylu, ze správního spisu. Protože azylové řízení je řízením koncentrovaným,
žadatel o azyl je tedy nucen důvody, pro které o azyl žádá, uvést právě v této fázi správního
řízení. V azylovém řízení je tvrzení žadatele ve spojení s navrženými důkazy nezastupitelné
při zjišťování skutkového stavu a jsou zásadní pro posouzení oprávněnosti žádosti o azyl.
Jestliže žalobkyně sama žádné relevantní důvody pro udělení azylu neuvedla
(čehož si byla vědoma dle jejího vyjádření v žalobě), nenavrhla žádné důkazy či doplnění
správního spisu, ač k tomu byla dotazována správním orgánem, nemůže nyní v takovém
svém jednání spatřovat nesprávný postup správního orgánu, nebo soudu, který přezkoumal
žalobu v plném rozsahu uplatněných námitek. Jediné důvody, které však žalobkyně uváděla
jak v žádosti, tak i při pohovoru k důvodům žádosti, byl její odchod ze země za přítelem,
který ji do České republiky pozval, chtěla zde pracovat a rovněž uvedla, že důvodem odchodu
byla skutečnost, že otěhotněla. Její důvody byly pouze ekonomického rázu.
V daném případě správní orgán rozhodoval v tzv. zkráceném řízení o azylovém právu
uplatňovaném na základě zjevně nedůvodného návrhu na zahájení řízení. Jedná se o řízení,
které není prováděno v celém rozsahu. Možnost zkráceného řízení je zakotvena v §16 zákona
o azylu, přičemž nutno zdůraznit, že naplnění podmínek v tomto ustanovení neznamená
automatické vyloučení z řízení o udělení azylu, ale jeho zrychlení. Žadateli však musí
být dána možnost, aby se vyjádřil k obsahu své žádosti, aby mohly být posouzeny konkrétní
jednotlivé důvody, které jej vedly k opuštění země původu. Tak tomu bylo i v tomto případě.
Jak již bylo výše uvedeno, v posuzované věci správní orgán vycházel v rozhodnutí
z §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, podle něhož se žádost o udělení azylu
zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom,
že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12. Uvedené posouzení
ve svých důsledcích znamená, že neprobíhal proces dokazování o tom, zda byly splněny
podmínky ustanovení §12 zákona o azylu. Neprovádí-li tedy správní orgán dokazování
o přítomnosti důvodů azylu ve smyslu §12 zákona o azylu, neboť vychází z toho,
že stěžovatel neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování
z důvodů uvedených v §12, je již zcela nadbytečný výrok ve vztahu k §13, §14 a §91
zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil s krajským soudem v závěru, že důvody uváděné
žalobkyní v žádném případě nelze zahrnout pod důvody uvedené v §12 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud tedy shledal námitky žalobkyně nedůvodnými. Jelikož v řízení
nevyšly najevo žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla
úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení
právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. července 2005
JUDr.Marie Žišková
předsedkyně senátu