ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.280.2004
sp. zn. 1 Azs 280/2004 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: D. G., zastoupeného
Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem se sídlem Františkánská 7, 301 00 Plzeň,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM,
170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2003,
č. j. OAM-6231/VL-07-04-2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 21. 9. 2004, č. j. 59 Az 250/2003-25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 6. 12. 2003, č. j. OAM-6231/VL-07-04-2003, žalovaný zamítl žalobcovu
žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu).
Ve včasné žalobě podané ke Krajskému soudu v Ostravě žalobce vyjádřil svůj nesouhlas
s rozhodnutím žalovaného, neboť při prvním i druhém pohovoru uvedl důvody, pro něž se nemůže
vrátit na Ukrajinu. Navrhl proto, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a jeho věc opětovně
projednána.
Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 21. 9. 2004, č. j. 59 Az 250/2003-25;
ve správním řízení neshledal vady a přisvědčil žalovanému i v hodnocení důvodu, pro nějž byla
žalobcova žádost o azyl zamítnuta jako zjevně nedůvodná. Žalobce opustil Ukrajinu proto, že nebyl
schopen splácet úroky z peněz vypůjčených na úhradu nákladů léčení své manželky. Jeho věřitel
mu vyhrožoval, a žalobce proto opustil Ukrajinu, aby si v České republice vydělal dlužné peníze.
Tyto důvody však nemohou vést k udělení azylu, a žalovaný proto nepochybil, když zamítl
žalobcovu žádost jako zjevně nedůvodnou.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) včas kasační stížnost
založenou na důvodu uvedeném v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), tedy na nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatel byl v zemi původu ohrožován na zdraví
a na životě osobami ze zločineckých struktur. Pokud hledal ochranu u státních orgánů
před vydíráním, zjistil, že i ony jsou součástí zločineckých struktur, a stěžovatel tak nemá šanci
domoci se ochrany. Stěžovatel se proto domnívá, že jsou u něj dány důvody pro udělení azylu
podle §12 písm. b) zákona o azylu, neboť náleží do sociální skupiny nečlenů zločineckých struktur,
které jej pronásledují právě z toho důvodu, že není jejich členem, a domovský stát tuto situaci
toleruje.
Stěžovatel upozornil též na to, že podle Příručky procedur a kritérií pro přiznání postavení
uprchlíka mohou být za pronásledování považovány i diskriminační činy soukromých osob,
pokud je státní orgány vědomě tolerují, odmítají jim čelit nebo nejsou schopny zajistit účinnou
ochranu.
Dále se stěžovatel dovolával kasačního důvodu obsaženého v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Žalovaný podle něj provedl nedostatečné dokazování; nepřihlédl přitom k velmi omezeným
možnostem stěžovatele coby žadatele o udělení azylu, jak prokázat pronásledování v zemi původu.
Krajskému soudu stěžovatel vytkl to, že nepřezkoumal dodržení procesních předpisů ze strany
žalovaného, což učinit měl, byť stěžovatel v žalobě poukazoval na vady správního řízení
jen v obecné rovině. Minimálně se měl zabývat tím, zda žalovaný ve správním řízení provedl
dostatečné dokazování a zda jeho rozhodnutí bylo dostatečně odůvodněno.
Konečně napadl i to, že správní orgán ani soud u něj neshledaly překážku vycestování,
neboť stěžovatel bude po návratu do vlasti a při zjištění státních orgánů, že požádal v ČR o azyl,
vystaven administrativní šikaně ze strany milice a dalších státních orgánů. V této souvislosti
stěžovatel odkázal na Zprávu MZV USA o stavu dodržování lidských práv na Ukrajině za rok 2002
ze dne 31. 3. 2003. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil
napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Závěrem stěžovatel požádal
o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek, neboť pro uplatňování svých práv
u soudu potřebuje být nadále přítomen v České republice. Soud však o této žádosti samostatně
nerozhodoval: usnesení, jímž se řízení o kasační stížnosti končí, totiž vydal bezprostředně poté,
co mu stěžovatelova kasační stížnost byla předložena.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě v rozsahu
a v mezích důvodů vymezených stížnostními body (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a shledal kasační
stížnost nepřípustnou.
Stěžovatel vytkl správnímu orgánu i krajskému soudu vady řízení a krajskému soudu navíc
nesprávné posouzení právní otázky; v žalobě však žádnou z těchto námitek neuplatnil.
Vnesl tak do kasačního řízení výlučně nové právní důvody, o nichž se v řízení před krajským
soudem nezmínil, i když tak učinit mohl; kasační stížnost je proto jako celek nepřípustná
podle §104 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud se stížnostními námitkami z tohoto důvodu věcně
nezabýval a kasační stížnost jako nepřípustnou odmítl [§104 odst. 4 a §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. 1. 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu