ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.285.2004
sp. zn. 1 Azs 285/2004 – 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Elišky Cihlářové v právní věci žalobkyně: L. D. N.,
zastoupené JUDr. Gustavem Valenzem, advokátem se sídlem Božkovská 15, Plzeň, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 1. 4. 2004, č. j. OAM-619/VL-10-K01-2004, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2004, č. j. 59 Az 64/2004-15,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 1. 4. 2004, č. j. OAM-619/VL-10-K01-2004, žalovaný neudělil
žalobkyni azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu). Současně žalovaný rozhodl tak, že se na žalobkyni nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně citovala řadu ustanovení správního
řádu, která správní orgán v řízení porušil a trvala na tom, že splnila zákonné podmínky
pro udělení azylu dle §12 zákona o azylu. Uvedla, že byla ve Vietnamu několikrát předvolána
na městskou policii kvůli svému postoji vůči zákrokům policie proti lidem, byla zadržena
v H., kde ji bili a týrali pro její protivládní názory. Nakonec se rozhodla vycestovat
z komunistického Vietnamu. Tyto důvody neuvedla v žádosti o udělení azylu v obavě o svůj
život, protože vietnamští agenti jsou všude na světě.
Krajský soud v Plzni žalobu zamítl rozsudkem ze dne 21. 9. 2004. V řízení
před správním orgánem neshledal krajský soud vady vytýkané žalobkyní ani jiné vady,
pro které by měl napadené rozhodnutí zrušit; v odůvodnění rozsudku se rovněž ztotožnil
se žalovaným v posouzení důvodu, pro nějž žalovaný neudělil žalobkyni azyl.
Ze správního spisu vyplynulo, že skutečným důvodem odchodu žalobkyně z Vietnamu
byla obava z policie, její sestra jí přivezla tři videokazety s pornonahrávkami
a když si je její teta přehrávala, přišla policie, které teta sdělila původ kazet. Od té doby
se bála, že pro ni přijdou. Ačkoli se tak nestalo, odjela z Vietnamu do České republiky,
neboť od roku 2002 zde žije její sestra. O azyl žádá, aby si zlegalizovala pobyt. Na otázku,
čeho se obává v případě návratu do vlasti odpověděla, že tam nikoho nemá a vrátit se nechce.
Potvrdila, že doma žádné potíže se státními orgány, soudy či policií neměla ani v souvislosti
s pornokazetami. V případě návratu do vlasti se však obává, že by kvůli tomu mohla
být zatčena. Zopakovala, že hlavním důvodem k odchodu z vlasti byla snaha najít svoji sestru
a o azyl žádá, protože do České republiky přišla bez dokladů, jiný důvod nemá. Tato tvrzení
tvoří obsah vlastnoručně psaného prohlášení k důvodům pro udělení azylu.
V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že v azylovém řízení je tvrzení žadatele
ve spojení s navrženými důkazy nezastupitelné při zjišťování skutečného stavu věci
a jsou zásadní pro posouzení oprávněnosti žádosti o azyl. Skutkové okolnosti, které uvedla
v žalobě jsou zcela nové, nikdy je ve správním řízení k opakovaným dotazům správního
orgánu, zda se jedná skutečně o všechny důvody, pro které o azyl žádá, neuvedla;
jejím tvrzením byla pouze skutečnost, že hodlá vyhledat sestru a legalizovat svůj pobyt
na území České republiky. Její tvrzení v žalobě jsou navíc nekonkrétní, povrchní,
a jako taková nemohou zvrátit skutkový stav sestavený na podkladě standardních postupů
žalovaného. Námitka neúplného zjištění skutečného stavu věci je obecného rázu
a nekonkretizuje, jaká šetření měla být k objasnění věci provedena. Správní orgán neměl
důvodu nevěřit jejím tvrzením o snaze nalézt sestru a o ztrátě dokladů. Epizodní incident
s vietnamskou policií kvůli držení videokazet s pornografickým obsahem žalovaný
v rozhodnutí náležitě zhodnotil, mj. i na podkladě vyžádaných informací
Ministerstva zahraničních věcí o možných následcích držení materiálů s erotickým,
pornografickým obsahem.
Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též stěžovatelka)
včas kasační stížnost, založenou na důvodu uvedeném v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
Uvedla, že jsou u ní dány důvody pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu:
pokud však správní orgán vyhodnotil, že takové důvody u ní nenastaly, měl povinnost udělit
jí azyl podle §14, neboť opakovaně uváděla, že hodlá vyhledat svoji sestru, uváděla rodinné
důvody, správní orgán se jimi zabýval nedostatečně.
Rovněž nesouhlasí se závěrem, že se na ni nevztahuje překážka vycestování
podle §91 zákona o azylu, bylo totiž povinností správního orgánu přinejmenším zjistit,
zda ilegální opuštění republiky je ve Vietnamu trestné či nikoliv.
Její žaloba byla tak důvodná a proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil
rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně též požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl přímo ve věci samé.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v mezích
důvodů vymezených stížnostními body (§109 odst. 3 s. ř. s.) a shledal kasační stížnost
nedůvodnou.
Žalobkyně v kasační stížnosti obecně vyjádřila přesvědčení, že dle jejího názoru
byly dány důvody k tomu, aby jí byl poskytnut azyl podle §12 zákona o azylu. Toto tvrzení
je třeba odmítnout jako nedůvodné, neboť ani Nejvyšší správní soud neshledal,
že by žalobkyně v průběhu celého správního řízení uváděla cokoliv, co by nasvědčovalo
tomu, že žádá o azyl z jiného důvodu, než je legalizace pobytu na území ČR a snaha setkat
se se svojí sestrou, po které se jí stýská. Takové důvody však nejsou těmi,
jimž by byla poskytnuta ochrana podle zákona o azylu a které by zakládaly podmínky
pro poskytnutí azylu podle §12 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil s krajským soudem v závěru, že stěžovatelčina
životní situace ve Vietnamu nesvědčí o tom, že by stěžovatelka byla pronásledována,
případně že by zakoušela odůvodněné obavy z pronásledování ve smyslu §12 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud vycházel při posouzení důvodů, jež žalobkyně uvedla k žádosti
o udělení azylu ze správního spisu. Protože azylové řízení je řízením koncentrovaným,
žadatel o azyl musí důvody, pro které o azyl žádá, uvést právě v této fázi správního řízení.
Jediné důvody, které však žalobkyně uváděla jak v žádosti, tak i při pohovoru k důvodům
žádosti, byla snaha nalézt sestru a snaha o legalizaci pobytu, neboť ztratila doklady.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem soudu, že v azylovém řízení je tvrzení žadatele
ve spojení s navrženými důkazy nezastupitelné při zjišťování skutečného stavu věci
a jsou zásadní pro posouzení oprávněnosti žádosti o azyl; těmito důvody jsou rovněž
vymezeny mantinely pro posouzení důvodů pro udělení azylu správním orgánem.
Námitky, že byly u stěžovatelky dány rovněž důvody pro udělení humanitárního azylu
(§14 zákona o azylu) a že nesouhlasí se závěrem, že se na ni nevztahuje překážka
vycestování podle §91 zákona o azylu, stěžovatelka uplatnila až v kasační stížnosti,
aniž by je uplatnila v řízení před soudem, ač tak učinit mohla; v této části je kasační stížnost
nepřípustná ( §104 odst. 4 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud tedy shledal námitky žalobkyně dílem nedůvodnými a dílem
nepřípustnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo žádné vady, k nimž musí kasační soud
přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch;
žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo
na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. července 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu