ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.4.2005
sp. zn. 1 Azs 4/2005 – 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: B. U., proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, poštovní schránka 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha
7, o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 24. 3. 2003, č. j. OAM-586/AŘ-2002,
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2004,
č. j. 36 Az 607/2003-25,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mítá .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 24. 3. 2003, č. j. OAM-586/AŘ-2002, zamítl ministr vnitra rozklad
žalobkyně a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2001, č. j. OAM-78/VL-07-P17-
2001, jímž žalobkyni nebyl udělen azyl podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, a jímž bylo zároveň vysloveno, že na žalobkyni se nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu. Žalobkyně napadla toto rozhodnutí včasnou žalobou
u Krajského soudu v Brně; ten žalobu zamítl svým rozsudkem ze dne 31. 5. 2004,
č. j. 36 Az 607/2003-25.
Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala v zákonné lhůtě proti rozsudku Krajského soudu
v Brně kasační stížnost, v níž zpochybnila správnost zjištění skutkového stavu ve správním
řízení; soudu vytkla to, že jí neumožnil jednat v jejím mateřském jazyce, a porušil tak zásadu
rovnosti účastníků řízení. Navrhla proto, aby byl napadený rozsudek krajského soudu zrušen.
Požádala též o to, aby soud „nařídil odklad vykonatelnosti“ napadeného rozsudku, čímž
zřejmě hodlala usilovat o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud
nicméně o této žádosti samostatně nerozhodoval, neboť vydal usnesení, jímž se řízení
o kasační stížnosti končí, bezprostředně poté, co mu stěžovatelčina kasační stížnost byla
předložena.
Usnesením ze dne 28. 8. 2004 Krajský soud v Brně stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě
patnácti dnů od doručení výzvy předložila doklad o tom, že je v řízení o kasační stížnosti
zastoupena advokátem, případně doklad o vlastním právnickém vzdělání; poučil ji též o tom,
že nevyhoví-li stěžovatelka výzvě, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne. Krajský
soud zaslal stěžovatelce toto usnesení na adresu P. Z., kterou stěžovatelka uvedla v kasační
stížnosti; zásilka se však vrátila jako nedoručená. Soud následně z evidence Ministerstva
vnitra zjistil, že stěžovatelka opustila p. již 19. 7. 2004 a jako místo svého dalšího pobytu
udala adresu v soukromí na ulici B. 44, B. Pokus o doručení výzvy na tuto adresu dne
23. 9. 2004 byl opět neúspěšný: zásilka se vrátila zpět s tím, že stěžovatelka je na uvedené
adrese neznámá. Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Brno k dotazu
soudu sdělilo, že stěžovatelka je hlášena k pobytu u pana B. K. na adrese Š. 22, B. Soud poté
zaslal stěžovatelce opakovaně výzvu na tuto adresu, ovšem stěžovatelka nebyla zastižena ani
29. 10. 2004, ani 2. 12. 2004 a výzvu si nevyzvedla ani v úložní lhůtě. Výzva tak byla
doručena fikcí již 8. 11. 2004 (§46 odst. 4 občanského soudního řádu ve spojení s §42 odst.
5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního - dále jen „s. ř. s.“), a opětovné zasílání
výzvy bylo tedy nadbytečné; tato procesní vlídnost krajského soudu však stěžovatelku nijak
neukrátila na jejích právech – právě naopak – a nemohla ostatně nic změnit na tom, že
doručeno již bylo. Krajský soud v Brně poté předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji z následujících
důvodů.
Podle ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj
jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Stěžovatelka přes výzvu k doložení zastoupení
advokátem nepředložila plnou moc udělenou advokátovi, a to ani ve lhůtě stanovené
krajským soudem, ani později; sama přitom nemá vysokoškolské právnické vzdělání
vyžadované pro výkon advokacie. Povinné zastoupení advokátem – případně stěžovatelčino
vlastní vysokoškolské právnické vzdělání – je přitom podmínkou řízení o kasační stížnosti,
bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl pro nesplnění podmínky řízení
spočívající v zastoupení advokátem na základě ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. užitého
přiměřeně podle ustanovení §120 s. ř. s.
K tomu se na okraj poznamenává, že výzva k předložení dokladu o zastoupení
advokátem byla stěžovatelce doručena fikcí; toto náhradní doručení je institutem, který –
jsou-li k tomu dány zákonné předpoklady – zcela nahrazuje doručení skutečné. Proto s ním
zákon také spojuje totožné následky: v případě zásilek určených do vlastních rukou (jakou
byla i zásilka adresovaná stěžovatelce) se tak počínaje desátým dnem úložné lhůty výzva
považuje za doručenou a následujícího dne začíná běžet lhůta k jejímu splnění. Krajský soud
v této věci postupoval při doručování benevolentně a nad rámec svých povinností zaslal
stěžovatelce výzvu opakovaně; ani tak však nedosáhl toho, aby si stěžovatelka výzvu převzala
a splnila ji. Stěžovatelka si zásilku podvakráte nepřevzala, a přitom nesdělila soudu
ani cizinecké policii jinou adresu, kam by jí bylo možno s větším úspěchem doručovat.
Nevyvinula tak ani minimální míru procesní aktivity, kterou lze od účastníků soudního řízení
požadovat.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. 1. 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu