ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.40.2005
sp. zn. 1 Azs 40/2005 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: V. R.,
zastoupeného Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem Na Jíkalce 13, 301 17 Plzeň,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM,
170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 15. 8. 2003, č. j. OAM-2837/VL-07-ZA07-2003,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2004, č. j.
55 Az 814/2003-29,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 15. 8. 2003 neudělil žalovaný žalobci azyl podle §12, §13 odst. 1,
2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu; zároveň vyslovil, že se na žalobce nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Žalobce napadl toto rozhodnutí včasnou žalobou. Jako žalobní body označil jednotlivá
ustanovení správního řádu (§3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §33 odst. 2, §46, §47 odst. 3),
jejichž znění reprodukoval. Kromě porušení uvedených procesních pravidel žalovaný
pochybil též při aplikaci ustanovení §12 zákona o azylu: žalobce je totiž přesvědčen,
že splňuje podmínky pro udělení azylu podle §12, resp. alespoň pro vztažení překážky
vycestování podle §91 tohoto zákona. Co se skutkových důvodů týče, odkázal žalobce
na správní spis. Závěrem navrhl, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a jeho věc opětovně
projednána.
Krajský soud v Brně žalobu zamítl rozsudkem ze dne 30. 11. 2004; v řízení
před žalovaným neshledal žádné vady a ztotožnil se s ním i v závěru, že u žalobce není dán
důvod k udělení azylu.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) včas obsáhlou kasační stížnost
založenou na důvodu uvedeném v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), tedy na vadě řízení před správním orgánem. Stěžovatel
má za to, že splňuje podmínky pro udělení azylu ve smyslu §12 písm. a) zákona o azylu:
poté, co shrnul své obtíže na Ukrajině, dovodil, že vydírání a útoky ze strany mafie, jimž byl
vystaven, představují pronásledování za uplatňování politických práv a svobod,
neboť vyděrači mu znemožňují shromažďovat se s rodinou a přáteli na veřejnosti. Stěžovatel
též zpochybňuje právní závěry soudu co do výroku žalovaného o neudělení azylu
z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu. Zdůrazňuje v té souvislosti, že mu
na Ukrajině hrozí újma na zdraví a dokonce i na životě. Krom toho vede stěžovatel v České
republice spořádaný život a nepředstavuje pro tuto zemi bezpečnostní riziko. Institut azylu
jistě není jen prostředkem k legalizaci pobytu; případné povolení k pobytu by však stěžovatel
musel získat na území Ukrajiny, kde mu hrozí nebezpečí, a má tedy za to, že mu humanitární
azyl měl být udělen. Proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený
rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Požádal též o to, aby jeho kasační
stížnosti byl přiznán odkladný účinek; tato žádost se však – s ohledem na odmítnutí kasační
stížnosti – stala bezpředmětnou.
Kasační stížnost je nepřípustná.
Stěžovatel se domnívá, že mu měl být udělen azyl buď za pronásledování pro uplatňování
politických práv a svobod, nebo z humanitárních důvodů, a předkládá k tomu skutková
tvrzení i právní argumentaci; v žalobě však takovou námitku neuplatnil. Vnesl
tak do kasačního řízení výlučně nové právní důvody, o nichž se v řízení před krajským
soudem nezmínil, i když tak učinit mohl (§104 odst. 4 s. ř. s.). V jeho žalobě, jak plyne
ze soudního spisu, chybí jakékoliv konkrétní právní výtky: její obsah je tvořen toliko citací
četných zákonných ustanovení a obecným konstatováním, že žalovaný tato ustanovení
porušil, případně doplněným o sdělení, že stěžovatelův případ spadá pod to či ono ustanovení.
Své právní výtky týkající se toho, zda byl v jeho případě naplněn pojem pronásledování
ve smyslu §2 odst. 6 a §12 písm. a) zákona o azylu, mohl stěžovatel konkretizovat
již v žalobě; učinil tak však až v kasační stížnosti. Totéž platí i o námitce směřující do výroku
o neudělení azylu z humanitárních důvodů. Není podstatné, že formulačně míří tato námitka
proti krajskému soudu: to, že se stěžovateli neuděluje azyl z humanitárních důvodů,
totiž vyslovil již žalovaný, a stěžovatel měl tedy možnost zpochybnit tento závěr již v žalobě;
této možnosti ovšem nevyužil.
V kasačním řízení tedy stěžovatel uplatnil toliko nové důvody, které nebyly obsaženy
v žalobě, a kasační stížnost je proto nepřípustná. Nejvyšší správní soud se stížními námitkami
z tohoto důvodu věcně nezabýval a kasační stížnost odmítl [§104 odst. 4 a §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s.].
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e js o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. října 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu