ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.45.2005
sp. zn. 1 Azs 45/2005 - 78
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Elišky Cihlářové v právní věci žalobce: T. M. K.,
zastoupeného matkou: M.-G. D. jako zákonnou zástupkyní, právně zastoupeného
JUDr. Miroslavem Kozmíkem, advokátem se sídlem Smetanova 17, 602 00 Brno, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34
Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 18. 2. 2003, č. j. OAM-4066/VL-01-06-2002, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2004, č. j. 55 Az
588/2003-38,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2004, č. j. 55 Az 588/2003-38,
se zrušuje , a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 18. 2. 2003 neudělil žalovaný žalobci azyl podle §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu; současně vyslovil, že na žalobce se nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu, a rozhodnutí vydané v I. stupni potvrdil.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce obecně namítl, že správní orgán porušil §3
odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §33 odst. 2, §46 a §47 odst. 3 správního řádu, jejichž ustanovení
citoval. Porušen byl podle něj i §12 zákona o azylu, protože žalobce splňuje podmínky
pro udělení azylu uvedené v tomto ustanovení, resp. minimálně pro vztažení překážky
vycestování ve smyslu §91 tohoto zákona. Proto navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně vyzval žalobce usnesením ze dne 2. 7. 2003 mj. k tomu,
aby označil žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových nebo právních
důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.
Žalobce reagoval podáním ze dne 6. 8. 2003; v něm uvedl, že jeho maminka přijela do České
republiky proto, že jí jehovisté v Rumunsku vyhrožovali zabitím, pokud nepřestoupí
na jejich víru, a několikrát ji i napadli. V Rumunsku byla jeho matka bezdomovcem;
v ČR naproti tomu žije s žalobcovým otcem, který tu má povolen trvalý pobyt.
Nyní je jeho matka opět těhotná a chce se svým druhem založit řádnou rodinu uzavřením
manželství.
Krajský soud v Brně žalobu odmítl usnesením ze dne 31. 5. 2004,
neboť podle jeho názoru nesplňovala zákonem stanovené náležitosti. Původní žaloba
byla v podstatě jen holým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím žalovaného a neobsahovala
žádné žalobní body; ani poté, co soud žalobce vyzval k jejich doplnění, však tento nedostatek
nebyl zhojen. Jak soud uvádí, žalobce v doplnění toliko „popsal problémy své matky,
která byla v Rumunsku bezdomovcem. Dále uvedl, že jeho rodiče chtějí uzavřít manželství,
aby byli řádná rodina“. Tímto doplňujícím podáním žalobce sice soudu sdělil
jisté skutečnosti, ovšem nejsou z něj zřejmé skutkové důvody, pro něž má žalobce napadené
rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Žalobce tedy výzvě soudu nedostál, a jeho podání
tak nadále trpí vadami, které znemožňují soudu meritorně přezkoumat napadené rozhodnutí.
Soudu tak nezbylo než žalobcovo podání odmítnout pro neodstranění vad podání
podle §37 odst. 5 s. ř. s.
Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) včas kasační
stížnost z důvodu nesprávného posouzení právní otázky a nedostatečně zjištěného skutkového
stavu věci [§103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“)]. V řízení nebyly podle něj dostatečně zjišťovány okolnosti, které vedly
jeho matku k opuštění vlasti. Tyto okolnosti naplňovaly pojem „pronásledování“ ve smyslu
§12 písm. b) zákona o azylu a byly vyvolány příslušností jeho matky k určité rasové a etnické
skupině (v doplnění kasační stížnosti stěžovatel upřesnil, že jeho matka je romské národnosti).
Neustálé pronásledování stěžovatelovy matky a celé komunity, fyzické napadání policií
a nemožnost dovolat se práva vzbudilo ve stěžovatelově matce odůvodněný strach;
proto svou zemi opustila. Českou republiku si zvolila proto, že tu má stěžovatelova otce,
s nímž chce uzavřít manželství, a žijí tu též její příbuzní.
Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Požádal též o to, aby jeho kasační stížnosti
byl přiznán odkladný účinek; tato žádost se však – s ohledem na věcné rozhodnutí o kasační
stížnosti – stala bezpředmětnou.
Nejvyšší správní soud v souladu s §109 odst. 3 s. ř. s. nejprve posuzoval, zda řízení
před soudem I. stupně nebylo zmatečné [§103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], zda nebylo zatíženo
vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a zda jeho rozhodnutí
není nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] či nicotné. Dospěl přitom
k závěru, že usnesení krajského soudu trpí nedostatkem důvodů, který způsobuje
jeho nepřezkoumatelnost [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Stěžovatel ve své žalobě pouze obecně citoval zákonná ustanovení,
která podle něj byla porušena (četná ustanovení správního řádu, jakož i §12 zákona o azylu).
V doplnění žaloby učiněném k výzvě soudu pak uvedl, že jeho matku v Rumunsku fyzicky
napadali jehovisté a také jí vyhrožovali zabitím, pokud nepřestoupí na jejich víru; dodal též,
že zatímco v Rumunsku byla jeho matka bezdomovcem, zde žije se stěžovatelovým otcem
a hodlá s ním uzavřít manželství. Soud jeho žalobu odmítl s tím, že ani po doplnění
neobsahovala žádné žalobní body; poukázal přitom na obsah doplňujícího podání,
v němž stěžovatel „popsal problémy své matky, která byla v Rumunsku bezdomovcem“
a zmínil se též o tom, že jeho matka chce uzavřít manželství s jeho otcem. Tímto podáním
stěžovatel toliko sdělil soudu jisté skutečnosti; podle soudu jím ale nedoplnil žádné skutkové
důvody, pro něž má rozhodnutí žalovaného za nezákonné.
Ze závěrů krajského soudu však není zřejmé, jaký zásadní rozdíl spatřuje
v tomto konkrétním případě mezi „skutečnostmi“ a „skutkovými důvody“. Jelikož stěžovatel
ve své původní žalobě uvedl jen ustanovení právních předpisů (resp. jejich text),
měl soud zkoumat, zda skutková tvrzení obsažená v doplnění žaloby navazují
na takto formulovanou původní žalobu, tedy zda je možno přiřadit je k některým z citovaných
ustanovení, aby tak byl zhojen nedostatek skutkových důvodů, jímž původní žaloba trpěla.
To však soud neučinil: konstatoval toliko, že ani po doplnění nejsou patrné skutkové důvody
nezákonnosti, které stěžovatel ve své věci spatřuje. Tento strohý závěr nepodložil krajský
soud žádnými úvahami, z kterých by byl zřejmý jeho myšlenkový postup. Navíc soud
rekapituloval doplnění žaloby jen zčásti: zcela opomněl tu pasáž, podle níž byla stěžovatelova
matka ve své vlasti obětí výhrůžek a násilí ze strany jehovistů, a také zmínku o tom,
že v současnosti je stěžovatelova matka opět těhotná s jeho otcem. Není tak zřejmé,
proč některé části doplňujícího podání citoval doslova a jiné – kvalitativně totožné – zcela
pominul, popř. je zobecnil pod pojmem „problémy“. Krajní stručnost a obecnost, s níž krajský
soud zhodnotil konkrétní stěžovatelovo doplňující podání, je navíc v nepoměru s rozsahem
zbytku odůvodnění: to se nese převážně v obecné rovině a nijak nepřispívá k přesvědčivosti
rozhodnutí, resp. jednoznačně účastníkovi neobjasňuje, proč se soud jeho žalobou věcně
nezabýval, případně za jakých okolností by se jí mohl zabývat.
Jelikož napadené usnesení Krajského soudu v Brně trpí nepřezkoumatelností
pro nedostatek důvodů, Nejvyšší správní soud je zrušil (§110 odst. 1 věta prvá s. ř. s.)
a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm je soud vázán právním názorem
vysloveným v tomto rozsudku: bude se proto s přihlédnutím ke shora uvedeným argumentům
řádně zabývat tím, zda je stěžovatelova žaloba neprojednatelná i po doplnění, jak je stěžovatel
učinil svým podáním ze dne 6. 8. 2003, a svůj závěr náležitě zdůvodní. V novém řízení
o žalobě rozhodne Krajský soud v Brně i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. září 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu