ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.54.2005
sp. zn. 1 Azs 54/2005 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: Y. P.,
zastoupeného JUDr. Miroslavem Matoušem, advokátem se sídlem Široká 3, 537 01 Chrudim,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM,
170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2004, č. j. OAM-
1806/VL-10-06-2004, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 4. 11. 2004, č. j. 59 Az 111/2004-16,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Miroslava Matouše se u r č u je částkou 2150 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 12. 5. 2004 zamítl žalovaný žalobcovu žádost o udělení azylu
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Ve včasné žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce namítl, že žalovaný porušil ustanovení
§3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 správního řádu. Kromě toho má žalobce za to,
že byl porušen i §12 zákona o azylu; co do skutkových důvodů přitom odkázal na správní
spis. Žalobním petitem se žalobce domáhal toho, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 4. 11. 2004, jelikož v řízení
před správním orgánem neshledal vady a ztotožnil se s žalovaným i v hodnocení důvodů,
pro něž byla žalobcova žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) dne 13. 12. 2004 kasační
stížnost z důvodů, které označil jako „zákonné důvody specifikované v §103 odst. 1 písm. a)
až d)“ zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“);
v kasační stížnosti zároveň požádal o ustanovení zástupce a tlumočníka do ukrajinského
jazyka. Požádal též o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek;
tato žádost se však – s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.
Usnesením ze dne 13. 1. 2005 ustanovil krajský soud stěžovateli zástupce pro řízení
o kasační stížnosti, a to advokáta JUDr. Miroslava Matouše, jejž zároveň vyzval mj. k tomu,
aby ve stanovené lhůtě doplnil důvody kasační stížnosti; poučil jej současně v souladu s §37
odst. 5 s. ř. s. o tom, že nebude-li kasační stížnost takto doplněna, bude odmítnuta.
Ustanovený advokát však ve svém podání co do důvodů kasační stížnosti pouze odkázal
na podání samotného stěžovatele ze dne 13. 12. 2004. Krajský soud v Ostravě poté předložil
věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji z následujících
důvodů:
Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti (§106 odst. 1 s. ř. s.) je i označení
důvodů, pro něž stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu – tzv. stížních bodů.
Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody, pro něž stěžovatel
považuje rozhodnutí soudu za nezákonné. Důvody uvedené v §103 odst. 1 s. ř. s.
jsou však jen obecně vymezenými kategoriemi, které musí stěžovatel v kasační stížnosti
naplnit konkrétním a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, k jakým konkrétním vadám došlo
podle jeho názoru v řízení před správním orgánem či před soudem, jakými blíže určenými
vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje stěžovatel nesprávné
posouzení právní otázky soudem apod. Pouhá paragrafová či slovní citace některého
zákonného ustanovení tak jako stížní bod neobstojí; absence alespoň jednoho
konkretizovaného důvodu kasační stížnosti přitom představuje nedostatek, pro nějž není
možno v řízení o kasační stížnosti pokračovat, neboť Nejvyšší správní soud je vázán
rozsahem a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.). Projevuje se zde zásada
dispoziční: je na stěžovateli, aby svou kasační stížností určil meze přezkumu. Neučiní-li tak,
kasační soud nemá, na základě čeho by přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu.
Neobsahuje-li kasační stížnost žádný důvod, který by ji činil způsobilou k věcnému
projednání, nestíhá Nejvyšší správní soud ani nutnost přezkumu z úřední povinnosti,
již mu ukládá posledně citované ustanovení.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle §37 odst. 5 ve spojení s §106
odst. 1 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. Zástupci, který byl stěžovateli ustanoven soudem,
náleží mimosmluvní odměna podle §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.
(advokátního tarifu). Soud proto přiznal stěžovatelovu zástupci v souladu se sazbou
mimosmluvní odměny 2000 Kč za dva úkony právní služby a 150 Kč jako paušální náhradu
výdajů s těmito úkony spojených (§13 odst. 3 advokátního tarifu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu