ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.62.2005
sp. zn. 1 Azs 62/2005-66
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: N. Ch.,
zastoupeného JUDr. Rudolfem Blažkem, advokátem se sídlem Trojdílná 13/440, 150 00
Praha 5, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 16. 6. 2004, č. j. OAM-2044/VL-10-04-
2004, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
17. 9. 2004, č. j. 24 Az 399/2004-20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Rudolfa Blažka se u r č u je částkou 1075 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 16. 6. 2004 žalovaný neudělil žalobci azyl podle §12, §13 odst.
1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu; současně vyslovil, že na žalobce se nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 tohoto zákona.
Žalobce napadl toto rozhodnutí včasnou žalobou. Vyjádřil v ní obecně svůj nesouhlas
s rozhodnutím žalovaného: ten podle něj porušil jak zákon o azylu, tak správní řád. Svá
tvrzení odůvodnil žalobce odkazem na pohovory před žalovaným a na obsah správního spisu
a navrhl, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a jeho věc opětovně projednána.
Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 17. 9. 2004; přisvědčil přitom
žalovanému v jeho závěru, že žalobce nebyl pronásledován ani u něj není dán odůvodněný
strach z pronásledování ve smyslu §12 zákona o azylu a že se rovněž může vrátit do země
bez obav z následků uvedených v §91 tohoto zákona. Rozsudek byl žalobci doručen
29. 10. 2004.
Proti rozsudku krajského soudu brojil žalobce (stěžovatel) dne 11. 11. 2004 kasační
stížností. Pro nesouhlas s rozhodnutím soudu požádal o to, aby jeho věc byla opětovně
přezkoumána. Uvedl, že nemá peníze na advokáta a že nutně potřebuje prodloužit vízum.
V Gruzii je podle něj mimořádná situace a porušují se tam lidská práva. V doplnění kasační
stížnosti z 22. 11. 2004, podaném u krajského soudu dne 25. 11. 2004, citoval stěžovatel
bez bližšího zdůvodnění některá ustanovení správního řádu, která žalovaný podle jeho názoru
porušil (§3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46), a dále též čl. 43 a 53 Příručky
k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků. Stěžovatel navrhl,
aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení; požádal rovněž o ustanovení zástupce (usnesením z 26. 1. 2005 jím soud
ustanovil advokáta JUDr. Rudolfa Blažka). Závěrem stěžovatel požádal o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti; tato žádost se však – s ohledem na odmítnutí kasační
stížnosti – stala bezpředmětnou.
Kasační stížnost není přípustná.
Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti (§106 odst. 1 s. ř. s.) je i označení
důvodů, pro něž stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu. Obecně vymezené druhy
kasačních důvodů (neboli tzv. stížních bodů) jsou vypočteny v §103 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“); z něj plyne, že kasační důvody
mohou směřovat jak proti postupu správního orgánu v řízení, tak proti postupu a závěrům
krajského soudu, a stěžovatel může namítat jak procesní vady, tak nesprávné hmotněprávní
závěry. Důvody uvedené v §103 odst. 1 s. ř. s. jsou však jen obecnými kategoriemi,
které musí stěžovatel v kasační stížnosti naplnit konkrétním a jedinečným obsahem,
tedy vylíčit, k jakým konkrétním vadám došlo podle jeho názoru v řízení před správním
orgánem či před soudem, jakými blíže určenými vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu,
v čem přesně spatřuje stěžovatel nesprávné posouzení právní otázky soudem apod.
To však stěžovatel ve své kasační stížnosti neučinil.
Namítal zde jednak své osobní problémy spočívající v nedostatku peněz na advokáta
a v hrozícím vypršení platnosti pobytového víza pro azylové řízení; tyto námitky však nelze
podřadit pod žádný z důvodů podle §103 odst. 1 s. ř. s., a jsou tak tzv. jiným důvodem
ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Kasační stížnost založená toliko na takových jiných důvodech
je přitom nepřípustná. Dále stěžovatel konstatoval, že v Gruzii je mimořádná situace
a porušují se tam lidská práva. Takto tvrzené skutečnosti již by za jistých okolností mohly být
pro rozhodnutí významné, kdyby je stěžovatel učinil základem konkrétní právní výtky;
předpokladem pro účinné uplatnění kasačního důvodu je však také to, že obsahově shodná
tvrzení a námitky stěžovatel uplatnil již v řízení před krajským soudem. Nejvyšší správní soud
totiž nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil až po vydání napadeného rozhodnutí
krajského soudu (§109 odst. 4 s. ř. s.), a nemůže se zabývat důvody, které stěžovatel
nenamítal již v žalobním řízení, ačkoli tak mohl učinit (§104 odst. 4 s. ř. s.). Tvrzení
o mimořádné situaci a porušování lidských práv v Gruzii není nijak právně kvalifikováno
(není totiž zřejmé, zda se stěžovatel domnívá, že žalovaný tyto skutečnosti pominul, a porušil
tak svou povinnost zjistit řádně skutečný stav věci, nebo že žalovaný i soud, ač o těchto
skutečnostech věděli, je nesprávně právně posoudili), a je tedy toliko novou skutečností,
kterou stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem (a dokonce ani v řízení před
žalovaným). K ní Nejvyšší správní soud nepřihlíží, jak mu přikazuje ustanovení §109 odst. 4
s. ř. s.
K doplnění kasační stížnosti z 22. 11. 2004 Nejvyšší správní soud rovněž nepřihlížel:
dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti, resp. ke specifikaci stížních bodů, totiž uplynula
již 12. 11. 2004 a toto podání bylo soudu doručeno až 25. 11. 2004, tedy opožděně.
Po uplynutí této lhůty již nelze účinně zpochybňovat rozhodnutí krajského soudu, s výjimkou
případů, kdy krajský soud vyzve stěžovatele k rozšíření již uplatněných kasačních důvodů
v rámci odstraňování nedostatků náležitostí kasační stížnosti (§106 odst. 3 s. ř. s.);
to se však v této věci nestalo.
Kasační stížnost je tak založena pouze na nově uplatněných skutečnostech
a tzv. jiných důvodech, a je proto nepřípustná. Nejvyšší správní soud se kasační stížností
z tohoto důvodu věcně nezabýval a odmítl ji [§104 odst. 4 a §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. Zástupci, který byl stěžovateli ustanoven
soudem, náleží mimosmluvní odměna podle §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb.
(advokátního tarifu). Soud proto přiznal stěžovatelovu zástupci v souladu se sazbou
mimosmluvní odměny 1000 Kč za jeden úkon právní služby a 75 Kč jako paušální náhradu
výdajů s tímto úkonem spojených (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem tedy zástupci
náleží 1075 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu