ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.64.2004
sp. zn. 1 Azs 64/2004-81
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a
soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobců A) E. G. , B) nezl. V.
G., zastoupené matkou, žalobkyní A), C) nezl. E. G., zastoupeného matkou, žalobkyní A),
právně zastoupeni JUDr. Ing. Jiřím Klavíkem, advokátem v Chrudimi, Havlíčkova 99, 537 01
Chrudim, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2003, čj. OAM-5701/VL-10-04-2002, o
kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka
Pardubice ze dne 28. 11. 2003, čj. 52 Az 244/2003-27
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
IV. Odměna advokáta žalobců JUDr. Ing. Jiřího Klavíka se určuje částkou 4950
Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60
dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 2. 2003, čj. OAM-5701/VL-10-04-2002, nebyl
žalobcům udělen azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve
znění zákona č. 2/2002 Sb. Žalovaný současně rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona.
Toto rozhodnutí žalobci napadli žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka
Pardubice; namítali, že správní orgán v řízení o jejich věci porušil ustanovení §3 odst. 3
správního řádu, neboť se žádostí nezabýval odpovědně a svědomitě, ustanovení §3 odst. 4
správního řádu, neboť nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci a nevedl správní řízení tak,
aby posílil důvěru žalobců ve správnost jeho rozhodování, ustanovení §32 odst. 1 spr ávního
řádu, neboť nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si neopatřil potřebné
podklady pro rozhodnutí, §33 odst. 2 správního řádu, neboť žalob cům nedal možnost
vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladu a ke způsobu jeho zj ištění, ustanovení §
46 správního řádu, neboť napadené rozhodnutí nevyšlo ze spolehlivě zjištěného skutkového
stavu, a ustanovení §47 odst. 3 správního řádu, neboť odůvodnění rozhodnutí není
přesvědčivé a žalovaný se nevypořádal se všemi provedenými důkazy. Žalobci rovněž namítli
porušení §12 a §91 zákona o azylu: domnív ají se totiž, že v jejich případě byly naplněny
zákonné podmínky pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu nebo alespoň pro vztažení
překážky vycestování ve smyslu §91 téhož zákona. Žalobci v žalobě ohledně skutkových
důvodů odkázali na obsah správního spisu.
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice rozsudkem ze dne ze dne
28. 11. 2003, čj. 52 Az 244/2003-27, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Ani jednu z procesních námitek krajský soud neuznal za
důvodnou, stejně tak hodnotil i námitky věcné.
Proti tomuto rozsudku žalobci (dále též „stěžovatelé“) brojili včas podanou kasační
stížností, v níž požádali o ustanovení právního zástupce. Krajský soud v Hradci
Králové, pobočka v Pardubicích této žádosti vyhověl a usnesením ze dne 5. 3 . 2004, čj.
52 Az 244/2003-42, jim zástupcem ustanovil advokáta JUDr Ing. Jiřího Klavíka. Jelikož
kasační stížnost měla vady (neobsahovala žádný kasační důvod) soud stěžovatele vyzval k
doplnění této chybějící náležitosti kasační stížnosti ve lhůtě jednoho měsíce. Stěžovatelé této
výzvě soudu vyhověli a kasační stížnost doplnili. Namítali, že krajský soud v předcházejícím
řízení nesprávně posoudil právní otázku, tj. existenci odůvodněného strachu z pronásledování
z důvodů arménské národnosti a příslušnosti k určité sociální skupině. Jejich práva coby osob
arménské národnosti totiž v Gruzii nejsou chráněna. Vedle toho jim bylo vyhrožováno pro
dluh manžela. Stěžovatelé rovněž požádali o přiznání odkladného účinku, neboť svá práva
před soudem mohou uplatňovat jen tehdy, budou-li přítomni v České republice.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační
stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatelé chráněni před důsledky rozsudku
krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu
(cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží
dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku; takové vízum opravňuje
cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádo st cizince odbor
cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně). Ze zákona platnost
uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o
žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelů žádný význam,
negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení.
Současně s rozhodnutím o kasační stížnosti pak je rozhodování o odkladném účinku
nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasač ní stížnosti přinést
ochranu jen do doby rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší správní soud pak přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v mezích
důvodů vymezených stížnostními body (§109 odst. 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není nedůvodná.
Stěžovatelé namítli nezákonnost rozsudku krajského soudu pro nesprávné posouzení
právní otázky, tj. existence důvodu ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu, a existence
překážky vycestování podle §91 zákona o azylu [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. To muto
tvrzení přisvědčit nelze.
Podle dovolaného ustanovení §12 zákona o azylu bude azyl udělen, zjistí-li se, že cizinec
má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož
občanství má.
Především tu nejde o „pronásledování“ ve smyslu zákona o azylu, tedy neoprávněný
postih ze strany státní autority nebo těch osob, které takovou autoritu zosobňují. Tvrzené
obavy z pomsty ze strany soukromých osob, třebas i odůvodněné, by se mohly stát důvodem
pro udělení azylu pouze tehdy, pokud by státní orgány země původu takové ohrožení
podporovaly, organizovaly, záměrně trpěly apod. Avšak stěžovatelka i jménem svých dětí ve
správním řízení uvedla, že se ani ona ani její manžel před pronásledováním (v podobě
výhrůžek) ze strany věřitelů svého manžela vůbec nedovolávali ochrany u státní moci. Prý by
to nemělo smysl, neboť jsou arménské národnosti a v Gruzii nejsou jejich práva chráněna.
Jestliže ale stěžovatelka gruzínské orgány veřejné moci o pomoc nežádala, nelze usuzovat na
to, že by jí, či jejímu muži, nebyly schopny účinnou pomoc poskytnout.
Není vyloučeno, že věřitel stěžovatelčina manžela působil v rámci organizovaného
zločinu a při vymáhání zaplacení dluhu užíval nelegální metody. Jeho jednání by však v
takovém případě bylo trestné podle práva země původu. Případná nižší efektivita takové
ochrany (v konkrétních podmínkách jednotlivých zemí) nečiní z takového ohrožení
„pronásledování“ a tedy ani azylový důvod.
Stěžovatelé tedy ve správním řízení neuvedli žádnou skutečnost svědčící o tom, že byli
nebo mohli být vystaveni pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu. Krajský
soud proto nepochybil, jestliže přisvědčil žalovanému, kter ý jim azyl neudělil.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením §60 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměli úspěch;
žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo
na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly. Při rozhodování o odměně
zástupce stěžovatelů se Nejvyšší správní soud řídil ustanoveními §9 odst. 3 písm. f), §11
odst. 1 písm. b), d), §12 odst. 4 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a
přiznal zástupci stěžovatelů 4800 Kč odměny za dva úkony právní služby (první porada s
klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, písemné podání k soudu týkající se věci
samé)a 150 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 10. března 2005
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu