ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.67.2004
sp. zn. 1 Azs 67/2004 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce T. N. V.,
zastoupeného Mgr. Miloslavem Půbalem, advokátem ve Vimperku, 1. máje 116,
385 01 Vimperk, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2003, čj. OAM -1205/LE-04-
VL-02-2003, o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
10. 3. 2004, čj. 5 Az 203/2003-22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
IV. Žalobci se vrací částka 3000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Tat o
částka bude uhrazena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od
právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 11. 2003, čj. OAM-1205/LE-04-VL-02-2003,
nebyl žalobci neudělen azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o
azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Žalovaný současně rozhodl, že se na žalobce
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona.
Toto rozhodnutí žalobce napadl žalobou u Městského soudu v Praze; proti výroku o
neudělení azylu podle §12 zákona o azylu ničeho nenamítal; tvrdil ale, že mu měl být
udělen azyl podle §13, příp. §14 zákona o azylu, neboť má v České republice bratra, v
jehož blízkosti chce žít. Městský soud v Praze žalobu rozsudkem ze dne 10. 3. 2004, čj. 5
Az 203/2003-22, zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce nesplnil ani výchozí
podmínky pro udělení azylu podle §13 zákona azylu –netvrdil ani neprokázal, že by jeho
bratru byl udělen azyl, a navíc jeho bratr ani rodinným příslušníkem ve smyslu citovaného
ustanovení není. K humanitárnímu azylu podle §14 zákona o azylu pak uvedl, že na jeho
udělení není právní nárok a správní uvážení ohledně posouzení případu hodného
zvláštního zřetele soud nepřezkoumává. Žalobce konečně ani žádné důvody zvláštního
zřetele hodné neuvedl.
Rozsudek Městského soudu v Praze žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl dne 22. 3.
2004 kasační stížností; tvrdil, že zastává jiné politické názory, než které všeobecně panují
ve Vietnamu, a z toho důvodu se na něho pohlíží jinak než jako na osoby s režimem
sympatizující. Je osobou, pro jejíž normální život není v zemi původu místo. Z těchto
důvodů chtěl v České republice bydlet se svým bratrem. Stěžovatel se domnívá, že
nebude-li mu udělen azyl podle §12 zákona o azylu, mohl by mu být udělen azyl podle §
14 tohoto zákona, neboť tu jsou okolnosti hodné zvláštního zřetele. V doplnění kasační
stížnosti ze dne 21. 4. 2004 stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o
kasační stížnosti rozhodováno přednostně (§56 odst. 2 s. ř. s.) a kde je žadatel chráněn
před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b
odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj.
tehdy, pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o
žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného
účinku; takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která
je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží,
a to i opakovaně). Ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o
kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z
hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasa ční
stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je
rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Nejvyšší správní soud pak přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v
mezích důvodů vymezených stížnostními body (§109 odst. 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že
kasační stížnost není nedůvodná.
Hovoří-li stěžovatel v kasační stížnosti o svých v zemi původu nepohodlných
politických názorech, pak jde o tvrzení, které stěžovatel v řízení před krajským soudem
neuváděl. Z pohledu přezkumu kasačním soudem jde o nové skutkové tvrzení, které
stěžovatel uplatnil až poté, co byl vydán napadený rozsudek Městského soudu v Praze. K
takové skutečnosti Nejvyšší správní soud nepřihlíží (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Stěžovatel dále brojil proti neudělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu.
Podle dovolaného ustanovení lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z
humanitárního důvodu, aniž bude zjištěn důvod pro udělení az ylu podle §12 zákona o
azylu. S charakterem tohoto ustanovení, které je kombinací neurčitého právního pojmu a
správního uvážení, kdy neurčitým právním pojmem je „případ zvláštního zřetele hodný “ a vlastní
rozhodnutí správního orgánu vyjádřené slovy „lze udělit humanitární azyl“ pře dstavuje správní uvážení,
se Nejvyšší správní soud podrobně vypořádal v rozsudku ze dne 19. 7. 2004, čj. 5 Azs
105/2004-72, publikovaném pod č. 375/2004 Sb. NSS, na který se pro stručnost
odkazuje.
Z rozhodnutí žalovaného vyplynulo, že žalovaný možnost udělení humanitárního
azylu vážil, po posouzení osobní situace žalobce a poměrů v jeho zemi původu však
žalobci humanitární azyl neudělil.
Rozhodnutí o udělení humanitárního azylu je vydáváno ve sféře volného uvážení
příslušného správního orgánu. Kontrola zákonnosti takového rozhodnutí se proto může
odehrát jen v rovině přezkumu dodržení procesních práv žalobce a kontrole toho, zda
nebyly překročeny zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej nebylo zneužito;
takové rozhodnutí soud tedy přezkoumává pouze v omezeném rozsahu (§78 odst. 1 s. ř.
s.). Jestliže správní orgán řádně zjistil a posoudil jak osobní situaci stěžovatele, tak i stav v
jeho zemi, a sám z toho nedovodil důvody pro udělení humanitárního azylu, je takové
rozhodnutí v jeho pravomoci, zejména pokud sám stěžovatel ve správním řízení ani žádné
důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu ani neuváděl. Touha žít
v České republice společně s bratrem, která byla v žalobním a kasačním řízení tvrzena
jako jediný důvod pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny, příp. humanitárního azylu,
nevzbuzuje pochybnost o tom, že správní uvážení žalovaného, které vyústilo rozhodnutí
o neudělení humanitárního azylu, nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem,
bylo v souladu s pravidly logického posuzování a takový úsudek byly zjištěny řádným
procesním postupem.
Městský soud v Praze se tedy nedopustil pochybení, jestliže nepřezkoumal správní
uvážení co do posuzování případu hodného zvláštního zřetele. Stížní námitka je tedy
nedůvodná. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné jiné vady, k nimž musí kasační soud
přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením §60 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákl adů řízení, neboť ve věci neměl úspěch;
žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení
právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Stěžovatel při podání zaplatil v kolcích soudní poplatek ve výši 3000 Kč. Je však od
placení soudních poplatků osobně osvobozen [§11 odst. 2 písm. ch) zákona ČNR č.
549/1991 Sb., o soudních poplatcích] a toto osvobození se vztahuje i na řízení o kasační
stížnosti [odst. 3 písm. f) téhož ustanovení]. Protože tedy stěžovatel nebyl k zaplacení
poplatku povinen, zaplacenou částku mu soud vrátil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 10. února 2005
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu