ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.77.2005
sp. zn. 1 Azs 77/2005-68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: V. G., proti
žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM,
170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 27. 12. 2002,
č. j. OAM-2328/AŘ-2002, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 9. 12. 2003, č. j. 55 Az 602/2003-20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 5. 10. 2001, č. j. OAM-7120/VL-04-ZA03-2001, neudělil žalovaný
žalobci azyl pro nesplnění podmínek podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobce napadl toto rozhodnutí rozkladem; ministr vnitra
však rozhodnutím ze dne 27. 12. 2002 rozklad zamítl a rozhodnutí vydané v I. stupni potvrdil.
Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 4. 4. 2003 se žalobce domáhal zrušení
rozhodnutí obou stupňů a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Jelikož žalobce k výzvě
soudu neodstranil vady žaloby, které bránily jejímu věcnému projednání, soud žalobu odmítl
usnesením ze dne 9. 12. 2003.
Dne 23. 1. 2004 byla Krajskému soudu v Brně doručena první kasační stížnost
v žalobcově věci; tu však Nejvyšší správní soud odmítl, neboť ji podala advokátka,
která žalobce (stěžovatele) již nezastupovala.
Dne 28. 11. 2004 byla Krajskému soudu v Brně doručena další kasační stížnost
proti témuž usnesení tohoto soudu ze dne 9. 12. 2003; tentokrát ji však podal přímo
stěžovatel. Kromě skutečností a námitek obsažených již v žalobě stěžovatel dodal, že v době,
kdy byla jeho žaloba odmítnuta, byl zastoupen advokátkou; poté však z neznámého důvodu
došlo ke „zrušení“ tohoto zastoupení. Tím byl stěžovatel poškozen, neboť Nejvyšší správní
soud jej nevyzval, aby si zvolil jiného zástupce a předložil jeho plnou moc,
ani mu neustanovil jiného zástupce z řad advokátů. Nejvyšší správní soud odmítl
i tuto kasační stížnost, tentokrát pro opožděnost. Napadené usnesení krajského soudu
bylo stěžovateli doručeno ve středu 11. 2. 2004; dvoutýdenní lhůta pro podání kasační
stížnosti tak počala běžet ve čtvrtek 12. 2. 2004 a skončila ve středu 25. 2. 2004.
Kasační stížnost, kterou stěžovatel podal k poštovní přepravě dne 29. 11. 2004,
byla tedy zjevně opožděná. V odůvodnění rozhodnutí Nejvyšší správní soud také vysvětlil,
proč nemůže mít soukromoprávní vztah zastoupení mezi stěžovatelem a advokátkou a změny
v něm vliv na včasnost či opožděnost kasační stížnosti.
Dne 9. 2. 2005 bylo usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2003 potřetí
napadeno kasační stížností, kterou opět podal sám stěžovatel. Zopakoval zde věcné námitky
obsažené již v žalobě i v kasační stížnosti ze dne 28. 11. 2004, v nichž popsal svou minulost
coby partyzánského bojovníka v Arménii a vyjádřil přesvědčení, že ohrožení plynoucí
z této situace u něj vytváří důvodnou obavu o vlastní život a je pronásledováním ve smyslu
§12 zákona o azylu. Znovu uvedl, že jej Nejvyšší správní soud poškodil
tím, že jej po ukončení zastoupení nevyzval, aby si zvolil jiného zástupce,
případně že mu zástupce sám neustanovil. Nově k tomu dodal, že v době, kdy došlo
k „zrušení“ jeho zastoupení, nastoupila jeho dosavadní zástupkyně JUDr. P. jako soudkyně na
Městský soud v Brně. K absenci zastoupení v řízení o první kasační stížnosti v této věci tedy
nedošlo stěžovatelovou vinou. Stěžovatel popírá, že by ukončení zastoupení bylo předmětem
vztahu mezi jím a advokátkou, neboť zde mělo jiný cíl. V závěru své kasační stížnosti
stěžovatel zpochybnil, že by Česká republika byla právním státem: ač totiž stěžovatel
postupoval řádně podle předpisů, jeho kasační stížnost nebyla projednána, a stěžovatel se tak
nemá jak bránit. Stěžovatel požádal též o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný
účinek; tato žádost se však – s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.
Kasační stížnost je opožděná.
Jak už bylo uvedeno v předchozím rozhodnutí Nejvyššího správního soudu,
napadené usnesení Krajského soudu v Brně bylo stěžovateli doručeno 11. 2. 2004, a lhůta
pro podání kasační stížnosti tak skončila 25. 2. 2004. Jakoukoli kasační stížnost podanou
po tomto datu – za předpokladu, že stěžovateli bylo napadené rozhodnutí řádně doručeno,
což se v daném případě stalo – je tak nutno považovat za opožděnou. Opožděná byla kasační
stížnost podaná 29. 11. 2004, opožděná je i tato kasační stížnost ze dne 9. 2. 2005 a opožděná
by byla i každá další kasační stížnost podaná v této věci, neboť lhůta k jejímu podání
již jednou uplynula, její zmeškání nelze prominout a nelze ji ani navrátit. Soud stěžovateli
jistě nemůže bránit v tom, aby se pokoušel domoci projednání své věci v kasačním řízení;
s ohledem na vypršení dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti je však jeho snaha
marná a ani v budoucnu by nemohla vést k tomu, aby se soud jakoukoli další stěžovatelovou
kasační stížností v této záležitosti věcně zabýval.
Soud trvá na tom, že vztah zastoupení vzniklý ze smlouvy mezi stěžovatelem
a advokátkou je výlučně věcí jeho účastníků. Advokát může odstoupit od smlouvy
o zastoupení, resp. vypovědět plnou moc, jen z důvodů stanovených zákonem
(narušení důvěry mezi advokátem a klientem, ze strany klienta pak neposkytování potřebné
součinnosti nebo nesložení přiměřené zálohy na odměnu za poskytnutí právních služeb,
o niž advokát požádal); soudu – a to ani takovému, u nějž je zastoupení advokátem
podmínkou řízení – však nepřísluší zkoumat, zda advokát toto omezení respektoval
a zda splnil povinnost učinit i po odstoupení od smlouvy neodkladné úkony tak,
aby jeho klient neutrpěl újmu. Klient, kterému by takovým protiprávním jednáním advokáta
vznikla škoda, by se jí případně mohl domáhat v občanském soudním řízení.
O takovou situaci však ve stěžovatelově věci ani nešlo: když se krajský soud dozvěděl,
že advokátka, jíž byl zaslán stejnopis usnesení, již stěžovatele nezastupuje, doručil stejnopis
přímo jemu a teprve od okamžiku doručení samotnému stěžovateli pak počítal lhůtu
pro podání kasační stížnosti. Stěžovatel byl tak řádně poučen o tom, že může usnesení
napadnout kasační stížností a že v řízení o ní musí být zastoupen advokátem; tohoto svého
práva však ve lhůtě nevyužil. To jde jen k jeho tíži, nikoli k tíži soudu, který žádnou svou
povinnost nezanedbal.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl jako opožděnou [§46 odst. 1 písm. b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního].
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. května 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu