ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.79.2005
sp. zn. 1 Azs 79/2005-94
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: A. T., proti
žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM,
170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 27. 2. 2004, č. j. OAM-87/LE-B01-B04-2004, o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6. 2004,
č. j. 59 Az 42/2004-32,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mítá .
II. Žádný z účastníků ne m á p r á vo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 4. 3. 2004 napadl žalobce rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2004,
jímž byla jeho žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1
písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Krajský soud v Plzni žalobu zamítl rozsudkem ze dne 29. 6. 2004; v řízení před správním
orgánem neshledal vady a přisvědčil žalovanému i v jeho závěru o tom, že Polsko
je pro žalobce bezpečnou třetí zemí.
Dne 27. 8. 2004 podal žalobce (stěžovatel) proti tomuto usnesení kasační stížnost.
Jako její důvody označil bez bližšího upřesnění důvody podle §103 odst. 1 písm. a) až d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“); jinak uvedl jen tolik,
že všechny orgány doposud rozhodující v jeho věci pochybily a že soud porušil zákon
o azylu. Zároveň požádal o ustanovení zástupce, osvobození od soudních poplatků
a o tlumočníka do ruského jazyka. Požádal též o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán
odkladný účinek; tato žádost se však – s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti – stala
bezpředmětnou.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji jako
opožděnou.
Kasační stížnost – jakožto mimořádný opravný prostředek – lze podat pouze ve lhůtě
dvou týdnů po doručení rozhodnutí; zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti přitom nelze
prominout (§106 odst. 2 s. ř. s.). Krajský soud rozhodující ve správním soudnictví je povinen
ve svém rozhodnutí poučit účastníky řízení o tom, zda je proti tomuto rozhodnutí přípustný
opravný prostředek, a pokud ano, v jaké lhůtě a u jakého orgánu jej lze podat. Krajský soud
v Plzni tak ve stěžovatelově případě učinil; stěžovatel se však poučením neřídil a podal
kasační stížnost až po uplynutí dvoutýdenní lhůty.
Je třeba zdůraznit, že ze soudního spisu není zcela zřejmé, kdy byl napadený rozsudek
stěžovateli doručen. Zásilka obsahující vyhotovení rozsudku byla předána k poštovní přepravě
dne 26. 7. 2004 a byla stěžovateli zaslána na adresu, kterou stěžovatel uváděl v žalobě i
v průběhu řízení o ní, tedy do Zařízení pro zajištění cizinců Balková. Na doručence je
v rubrice „Zásilka uložena dne“ vyplněno datum 27. 7. Z toho by se podávalo, že stěžovatel
nebyl při doručování zastižen na adrese, na které se zdržuje; v takovém případě by se za den
doručení považoval desátý den od uložení zásilky (tzv. fikce doručení či náhradní doručení
podle §46 odst. 4 občanského soudního řádu a §42 odst. 5 s. ř. s.), tedy pátek 6. 8. 2004.
Lhůta pro podání kasační stížnosti by tak začala běžet v sobotu 7. 8. 2004 a skončila v pátek
20. 8. 2004. Adresa zařízení pro zajištění cizinců je však na doručence přeškrtnuta;
vedle ní je – kromě dalšího nejasného data – uvedeno „Doslat! Pobytové středisko“ a pod tím
pak „Seč“. Doručenka obsahuje i potvrzení převzetí zásilky dne 10. 8. 2004 a stěžovatelův
podpis. To vede k domněnce, že stěžovatel se v místě doručování již nezdržoval v zařízení
pro zajištění cizinců, nýbrž v pobytovém středisku. Tehdy by se neuplatnila fikce doručení
a lhůtu pro podání kasační stížnosti by bylo nutno počítat až ode dne, kdy stěžovatel zásilku
převzal v místě, kde se skutečně zdržoval, tedy od úterý 10. 8. 2004. Lhůta by v takovém
případě skončila v úterý 24. 8. 2004.
Ať je však tomu jakkoli, je nepochybné, že stěžovatel podal kasační stížnost osobně
u Krajského soudu v Plzni až v pátek 27. 8. 2004; lhůtu k podání kasační stížnosti
tak již v každém případě zmeškal. Datum doručení rozsudku, které sám uvádí v kasační
stížnosti jako „14. 8. 2004“, není pravdivé a na stěžovatelově situaci nemůže nic změnit.
Jeho kasační stížnost byla podána opožděně, a Nejvyšší správní soud ji proto odmítl
[§46 odst. 1 písm. b) a §120 s. ř. s.].
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. května 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu