ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.81.2005
sp. zn. 1 Azs 81/2005-57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: Y. M., proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, poštovní schránka 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7,
proti rozhodnutí ze dne 3. 6. 2003, č. j. OAM-4068/VL-07-P08-2002, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2004, č. j. 30 Az
193/2003-25,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mítá .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 3. 6. 2003 neudělil žalovaný žalobci azyl podle §12, §13 odst. 1,
2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu; zároveň vyslovil, že se na žalobce nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Žalobce napadl toto rozhodnutí včasnou žalobou, kterou však Krajský soud v Hradci
Králové zamítl svým rozsudkem ze dne 20. 5. 2004; v řízení před správním orgánem
neshledal žádné vady a přisvědčil žalovanému i v posouzení důvodu, pro nějž žalobci nebyl
azyl udělen. Zároveň žalobce poučil o tom, že proti rozsudku může podat kasační stížnost,
a sdělil mu též, že v řízení o kasační stížnosti musí být zastoupen advokátem.
Žalobce (stěžovatel) podal v zákonné lhůtě proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové kasační stížnost. Namítl v ní nesprávné posouzení právní otázky soudem, vady
správního řízení a vady řízení před soudem. Navrhl, aby byl napadený rozsudek krajského
soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. V kasační stížnosti zároveň požádal
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Požádal též o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti; tato žádost se však – s ohledem na odmítnutí kasační
stížnosti – stala bezpředmětnou.
Usnesením ze dne 31. 8. 2004 vyzval krajský soud stěžovatele, aby ve lhůtě tří týdnů
od doručení usnesení zaslal soudu vyplněný a potvrzený formulář potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech; ve výroku též uvedl, že nevyhoví-li stěžovatel
této výzvě, bude jeho žádost o ustanovení zástupce zamítnuta. Usnesení bylo stěžovateli
doručováno na adresu uvedenou v kasační stížnosti; stěžovatel však nebyl při doručování dne
3. 9. 2004 zastižen. Zásilka byla proto uložena na poště; zde si ji stěžovatel v úložní lhůtě
nevyzvedl, a následně tedy byla vrácena krajskému soudu jako nevyžádaná. Jak vyplynulo
ze sdělení Pošty Březová, stěžovatel se na soudu známé adrese v době doručování zdržoval;
soud tak považoval usnesení za doručené v důsledku fikce doručení dnem 6. 9. 2004.
Usnesením ze dne 18. 1. 2005 zamítl krajský soud stěžovatelovu žádost o ustanovení
zástupce: stěžovatel totiž – ač mu byla doručena výzva soudu v tomto smyslu – neprokázal,
že nemá dostatečné prostředky k ochraně svých práv. Zároveň soud stěžovatele vyzval,
aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení předložil plnou moc udělenou advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti; ve výroku tohoto usnesení jej zároveň poučil
o tom, že pokud stěžovatel výzvě nevyhoví, kasační stížnost bude předložena Nejvyššímu
správnímu soudu k rozhodnutí (v odůvodnění pak zdůraznil, že nedostatek zastoupení
by bránil kasační stížnost projednat).
Stěžovatel nebyl při doručování usnesení dne 25. 1. 2005 opět zastižen a zásilku
si v úložní lhůtě nevyzvedl; ta se poté vrátila soudu jako nevyžádaná. Soud si poté
nahlédnutím do evidence žalovaného ověřil, že stěžovatel je stále (a to již od 2. 7. 2004)
hlášen na této adrese a jiné místo jeho pobytu není známo. I tato výzva byla tedy stěžovateli
doručena fikcí dne 4. 2. 2005; stěžovatel na ni ovšem nereagoval ani ve stanovené lhůtě,
ani později, a krajský soud proto předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji z následujících
důvodů.
Podle ustanovení §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem;
to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon
advokacie.
Stěžovatel přes výzvu k doložení zastoupení advokátem nepředložil plnou moc udělenou
advokátovi; sám ovšem nemá vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon
advokacie. Povinné zastoupení advokátem je přitom podmínkou řízení o kasační stížnosti, bez
jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat.
Účastníku řízení, u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků
a u nějž je to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením
zástupce (§35 odst. 7 s. ř. s.); osvobozen od soudních poplatků však může být účastník jen
tehdy, pokud doloží, že nemá dostatečné prostředky (§36 odst. 3 s. ř. s.). Stěžovatel
sice v kasační stížnosti požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce,
avšak nedoložil soudem požadované skutečnosti, a neumožnil tak soudu zvážit,
zda předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení zástupce,
opravdu splňuje.
K tomu se na okraj poznamenává, že jak výzva k předložení potvrzení o majetkových
poměrech, tak výzva k doložení plné moci advokáta byla stěžovateli doručena fikcí; toto tzv.
náhradní doručení je institutem, který – jsou-li k tomu dány zákonné předpoklady – zcela
nahrazuje doručení skutečné. Proto s ním zákon také spojuje totožné následky: třetím
(resp. - v případě zásilek určených do vlastních rukou – desátým) dnem úložné lhůty
se tak výzva považuje za doručenou a následujícího dne začíná běžet lhůta k jejímu splnění.
Stěžovatel si ani jednu z výzev nepřevzal, byť se na dané adrese zdržoval, jak je zjevné
z vrácených zásilek i z vyjádření pošty; přitom nesdělil soudu ani jinému orgánu (žalovanému
či cizinecké policii) jinou adresu, kam by mu bylo možno s větším úspěchem doručovat.
Nevyvinul tak ani minimální míru procesní aktivity, kterou lze od účastníků soudního řízení
požadovat.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl pro nesplnění podmínky řízení
spočívající v zastoupení advokátem na základě ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. užitého
přiměřeně podle ustanovení §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud
byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. května 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu