ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.87.2005
sp. zn. 1 Azs 87/2005-41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: V. R., proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, poštovní schránka 21/OAM, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7,
proti rozhodnutí ze dne 13. 8. 2003, č. j. OAM-2798/VL-07-ZA09-2003, o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2004, č. j. 36 Az 790/2003-
19,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mítá .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 13. 8. 2003 neudělil žalovaný žalobkyni azyl podle §12, §13 odst.
1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu; zároveň vyslovil, že se na žalobkyni nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Žalobkyně napadla toto rozhodnutí včasnou žalobou, kterou však Krajský soud v Brně
zamítl svým rozsudkem ze dne 30. 9. 2004; v řízení před správním orgánem neshledal žádné
vady a přisvědčil žalovanému i v posouzení důvodu, pro nějž žalobkyni nebyl azyl udělen.
Zároveň žalobkyni poučil o tom, že proti rozsudku může podat kasační stížnost, a sdělil
jí též, že v řízení o kasační stížnosti musí být zastoupena advokátem.
Žalobkyně (stěžovatelka) podala v zákonné lhůtě proti rozsudku Krajského soudu
v Brně kasační stížnost. Namítla v ní vady správního řízení a poukázala na výklad pojmu
„odůvodněný strach z pronásledování“ podle Příručky k postupům a kritériím pro určování
právního postavení uprchlíků. Navrhla, aby byl napadený rozsudek krajského soudu zrušen
a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. V kasační stížnosti zároveň požádala o osvobození
od soudních poplatků, o ustanovení tlumočníka do ruského jazyka a o ustanovení zástupce.
Požádala též o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti; tato žádost se však – s ohledem
na odmítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.
Přípisem ze dne 8. 11. 2004 vyzval krajský soud stěžovatelku, aby ve lhůtě patnácti dnů
od doručení výzvy zaslala soudu vyplněný a potvrzený formulář potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech; ve výroku též uvedl, že nevyhoví-li stěžovatelka této
výzvě, soud její žádost o ustanovení zástupce zamítne. Výzva byla stěžovatelce doručena dne
18. 11. 2004; stěžovatelka však na ni nereagovala, a soud tedy usnesením ze dne 13. 12. 2004
její žádost zamítl: stěžovatelka totiž neprokázala, že jsou u ní dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení zástupce.
Usnesením ze dne 24. 1. 2005 soud stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů
od doručení usnesení doložila, že je v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem;
ve výroku tohoto usnesení ji zároveň poučil o tom, že pokud stěžovatelka výzvě nevyhoví,
Nejvyšší správní soud její kasační stížnost odmítne. Stěžovatelka nebyla při doručování
usnesení zastižena, a zásilka tak byla dne 11. 2. 2005 uložena na poště. Desátým dnem
od uložení, tj. 21. 2. 2005, nastala fikce doručení (§50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve spojení s §42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního – dále jen „s. ř. s.“) a od tohoto dne začala běžet lhůta ke splnění výzvy;
stěžovatelka si poté (23. 2. 2005) zásilku navíc osobně převzala. Ani na tuto výzvu
však stěžovatelka nereagovala (ať už ve stanovené lhůtě či později), a krajský soud
proto předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji z následujících
důvodů.
Podle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů
vyžadováno pro výkon advokacie.
Stěžovatelka přes výzvu soudu nedoložila, že je v řízení o kasační stížnosti zastoupena
advokátem; sama ovšem nemá vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon
advokacie. Povinné zastoupení advokátem je přitom podmínkou řízení o kasační stížnosti,
bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat.
Účastníku řízení, u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků
a u nějž je to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením
zástupce (§35 odst. 7 s. ř. s.); osvobozen od soudních poplatků však může být účastník
jen tehdy, pokud doloží, že nemá dostatečné prostředky (§36 odst. 3 s. ř. s.). Stěžovatelka
sice v kasační stížnosti požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce,
avšak nedoložila soudem požadované skutečnosti, a neumožnila tak soudu zvážit,
zda předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení zástupce,
opravdu splňuje. Nevyvinula tak ani minimální míru procesní aktivity, kterou lze od účastníků
soudního řízení požadovat.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl pro nesplnění podmínky řízení
spočívající v zastoupení advokátem na základě ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. užitého
přiměřeně podle ustanovení §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud
byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. května 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu