ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.89.2004
sp. zn. 1 Azs 89/2004 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobkyně: N. T. K.
C., zastoupené Mgr. Darinou Kučerovou, advokátem se sídlem Děčín 2, Sofijská 890/31,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, proti rozhodnutí ze
dne 31. 5. 2002, č. j. OAM-10305/VL-16-C10-2001, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 15. 12. 2003, č. j. 15 Az 174/2003-
24,
takto:
I. Kasační stížnost se z am í t á.
II. Žalobkyně ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n e p ř i z n ává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 31. 5. 2002, č. j. OAM-10305/VL-16-C10-2001, neudělil žalovaný
žalobkyni azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon
o azylu). Současně žalovaný rozhodl tak, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně uvedla, že ve Vietnamu se lidé mají
špatně, sama nemá žádné blízké příbuzné; život je velmi obtížný.
V doplnění žaloby ze dne 25. 8. 2003 dodala, že má odůvodněný strach z pronásledování
z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině a pro zastávání politických názorů.
Ve správním řízení byla vyslechnuta pouze jednou, žalovaný porušil §33 odst. 2 správního
řádu, když jí nebyla dána možnost se před vydáním rozhodnutí vyjádřit k jeho podkladu,
a dále §32 odst. 1 správního řádu, když nepřesně a neúplně zjistil skutečný stav věci.
Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu zamítl rozsudkem ze dne 15. 12. 2003. V řízení
před správním orgánem neshledal krajský soud vady vytýkané žalobkyní ani jiné vady,
pro které by měl napadené rozhodnutí zrušit; v odůvodnění rozsudku se rovněž ztotožnil
se žalovaným v tom, že důvody uplatněné žalobkyní nejsou podřaditelné pod žádný z důvodů
pro udělení azylu. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobkyně opustila vlast z ekonomických
důvodů; ve Vietnamu pracovala na poli, jiné lépe placené zaměstnání nehledala. Poté,
co se dozvěděla, že v ČR nalezne práci a vydělá si hodně peněz, rozhodla se z Vietnamu odjet
a požádala o azyl v ČR. Správní orgán po provedeném řízení usoudil, že žalobkyně nesplňuje
zákonné podmínky pro udělení azylu a krajský soud mu dal po přezkoumání napadeného
rozhodnutí v rámci žalobních bodů svým rozsudkem za pravdu, když neshledal ani namítané
procesní vady.
Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“)
včas kasační stížnost založenou na důvodu uvedeném v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
a to na vadě řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel,
nemá oporu ve spisech a soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního
orgánu zrušit. Konkrétně uvedla, že žalovaný zcela nedostatečně posoudil především její
osobní situaci a okolnosti, které uváděla již při pohovoru. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud
zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl přímo ve věci samé.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v mezích
důvodů vymezených stížnostními body (§109 odst. 3 s. ř. s.) a shledal kasační stížnost
nedůvodnou.
Stěžovatelka dovozovala vady řízení před správním orgánem spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech; zejména správní
orgán nedostatečně posoudil její osobní situaci a okolnosti, které uváděla již při pohovoru.
Nejvyšší správní soud se však s touto výtkou neztotožnil.
Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech podklad pro skutkový
závěr učiněný rozhodujícím orgánem, resp. je nedostačující k učinění správného skutkového
závěru.
Ze správního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
V žádosti o udělení azylu žalobkyně jako důvod, pro který žádá o udělení azylu označila
ekonomické potíže, které měla ve Vietnamu. Neměla se na koho obrátit, proto musela opustit
vlast, aby našla lepší život.
Při pohovoru dle §23 zákona o azylu uvedla, že její rodiče zemřeli ve válce v roce 1972.
Nechodila do žádného zaměstnání, pracovala s rodinou strýce na poli, zabývala se tudíž
zemědělstvím. Po smrti strýce v roce 1979 vykonávala zemědělské práce i pro cizí lidi.
Za práci dostávala málo peněz, když byla nemocná, měla potíže se svým uživením. Jiné lépe
placené zaměstnání nehledala, nesplnila by požadavky zaměstnavatelů na odbornou
kvalifikaci a vyšší vzdělání. Žádné jiné potíže než ekonomické neměla. Ve Vietnamu nikdy
neměla problémy se státními orgány, aktivního politického života se neúčastnila.
Zpráva MZV USA o stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu za rok 2001, ze dne
4. 3. 2002, poukázala mimo jiné na to, že chudobou je postiženo asi 30% venkovského
obyvatelstva.
Z žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že skutkový stav žalovaný na základě jím
shromážděných podkladů stanovil tak, že důvodem stěžovatelčiny žádosti o udělení azylu
byla její snaha vyřešit vlastní ekonomické potíže v zemi původu vyvolané nezaměstnaností;
výdělky ze sezónní zemědělské činnosti jí nestačily na obživu. Jiné zaměstnání nesháněla,
protože neměla potřebné vzdělání a kvalifikaci.
Nejvyšší správní soud shledal, že žalovaný při svém rozhodování vycházel především
ze stěžovatelčiny žádosti o udělení azylu a z jejích sdělení poskytnutých během pohovoru
podle §23 zákona o azylu. Stěžovatelka při tomto pohovoru odpovídala na přesné otázky
konkrétně se vztahující k její životní situaci a mohla se i samostatně vyjádřit k důvodům své
žádosti o udělení azylu. Situaci žalobkyně žalovaný též posoudil na pozadí informací
o politické a ekonomické situaci a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu, zejména
pak ze Zprávy Ministerstva zahraničí USA o stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu
za rok 2000, z února 2001, ze Zprávy Ministerstva zahraničí USA o stavu dodržování
lidských práv ve Vietnamu za rok 2001, ze dne 4. 3. 2002.
Ve shodě s rozhodnutím krajského soudu Nejvyšší správní soud konstatuje,
že ze správního spisu jasně vyplývá, že žalovaný provedl v řízení úplné dokazování, je z něj
zřejmé, z jakých důkazních prostředků při svém rozhodování vycházel. Důkazní prostředky
byly řádně a logicky zhodnoceny a provedené dokazování vyústilo v řádně zjištěný skutkový
stav, z něhož správní orgán při svém rozhodování o tom, zda jsou zde důvody pro udělení
azylu dle §12, §13 odst. 1 a odst. 2 a §14 zákona o azylu vycházel. Ze spisového materiálu
bylo rovněž zjištěno, že stěžovatelka nebyla nikterak krácena na svém právu seznámit
se s podklady pro rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhnout jejich doplnění.
Podklady pro skutkový závěr učiněný žalovaným, obsažené ve správním spisu jsou
pro účely rozhodování o udělení azylu zcela dostačující, skutková podstata ze spisu
jednoznačně vyplývá a je konzistentní i s tvrzeními žalobkyně učiněnými v průběhu
správního řízení. Lze jen podotknout, že ani v kasační stížnosti stěžovatelka konkrétněji
nespecifikovala, ke kterým okolnostem vztahujícím se k její osobní situaci, které uváděla
již při pohovoru, žalovaný nepřihlédl. Není tak zřejmé, v čem spatřovala zanedbání procesní
povinnosti ze strany žalovaného.
Nejvyšší správní soud tedy shledal všechny stěžovatelčiny námitky nedůvodnými.
Jelikož v řízení nevyšly najevo žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl
jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla
úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení
právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2005
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu