ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.97.2005
sp. zn. 1 Azs 97/2005 – 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: V. R.,
zastoupeného JUDr. Vladimírem Vlčkem, CSc., advokátem se sídlem Běluňská 259/68,
193 00 Praha 9 – Horní Počernice, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad
Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 29. 1. 2004,
č. j. OAM-272/VL-10-11-2004, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 27. 9. 2004, č. j. 60 Az 32/2004-22,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mítá .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Vladimíra Vlčka, CSc., se ur č uj e částkou 2150 Kč.
Tato částka b ude vyp l a c e n a z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 29. 1. 2004 zamítl žalovaný žalobcovu žádost o azyl jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Krajský soud v Ostravě rozsudkem
ze dne 27. 9. 2004. V řízení před správním orgánem neshledal žádné vady a přisvědčil
žalovanému i v posouzení důvodu, pro nějž byla žalobcova žádost zamítnuta.
Jak totiž vyplynulo ze správního spisu, žalobcův odchod z Ukrajiny byl motivován především
neshodami v rodině a ekonomickými problémy; do azylového řízení pak žalobce vstoupil
proto, aby se vyhnul hrozícímu správnímu vyhoštění, ačkoli mohl požádat o udělení azylu
již dříve.
V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku označil žalobce (stěžovatel) jako důvody této
stížnosti „důvody specifikované v §103 odst. 1 písm. a) až d)“ zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“); jinak kasační důvody nekonkretizoval. Navrhl,
aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení;
kromě toho požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, o osvobození od soudních poplatků
a o tlumočníka. Požádal též o to, aby byl jeho kasační stížnosti přiznán odkladný účinek;
tato žádost se však – s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.
Usnesením ze dne 5. 1. 2005 soud stěžovateli ustanovil advokáta JUDr. Vladimíra
Vlčka, CSc., jako zástupce pro řízení o kasační stížnosti; ustanoveného advokáta
pak mj. vyzval, aby označil důvody kasační stížnosti podle §103 odst. 1 s. ř. s. Advokát
reagoval podáním ze dne 28. 1. 2005; v něm však pouze obecně uvedl, že žalovaný nezjistil
přesně a úplně skutečný stav věci při posuzování situace na Ukrajině, což zakládá důvod
kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. K podání advokát přiložil zprávu
o dodržování lidských práv na Ukrajině; z jejího obsahu je podle něj „zřejmé“, že důvodem
stěžovatelova odchodu z vlasti nebyly jen ekonomické obtíže, ale též pronásledování
ve smyslu §2 odst. 5 zákona o azylu. Dále advokát konstatoval, že žalovaný porušil
§3 odst. 1, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46 správního řádu, to vše bez bližšího upřesnění.
Nejvyšší správní soud nemohl kasační stížnost věcně projednat a odmítl
ji z následujících důvodů:
Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti (§106 odst. 1 s. ř. s.) je i označení
důvodů, pro něž stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu – tzv. stížních bodů. Stížní
bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody, pro něž stěžovatel považuje
rozhodnutí soudu za nezákonné. Důvody uvedené v §103 odst. 1 s. ř. s. jsou však jen obecně
vymezenými kategoriemi, které musí stěžovatel v kasační stížnosti naplnit konkrétním
a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, k jakým konkrétním vadám došlo podle jeho názoru
v řízení před správním orgánem či před soudem, jakými blíže určenými vadami trpí podle
něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje stěžovatel nesprávné posouzení právní otázky
soudem apod. Pouhá paragrafová či slovní citace některého zákonného ustanovení
tak jako stížní bod neobstojí, ať už jsou tato ustanovení – citovaná bez dalšího
kontextu - obsažena v soudním řádu správním, ve správním řádu či v zákoně o azylu. Stejně
tak není stížním bodem odkaz na zprávu o dodržování lidských práv, která je jen souborem
obecných údajů nijak se nevztahujících k osobní situaci stěžovatele. [Tato zpráva je navíc
poměrně rozsáhlá (deset stran) a zabývá se nejrůznějšími aspekty života na Ukrajině; není
tedy zřejmé, jakým způsobem by se v ní měl soud dobrat informace o skutečnostech,
v nichž stěžovatel spatřuje své pronásledování ve smyslu zákona o azylu.]
Postrádá-li kasační stížnost alespoň jeden konkretizovaný důvod, není možno pro tento
nedostatek v řízení o kasační stížnosti pokračovat, neboť Nejvyšší správní soud je vázán
rozsahem a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.). Projevuje se zde zásada
dispoziční: je na stěžovateli, aby svou kasační stížností určil meze přezkumu. Neučiní-li
tak, kasační soud nemá, na základě čeho by přezkoumal napadené rozhodnutí krajského
soudu. Neobsahuje-li kasační stížnost žádný důvod, který by ji činil způsobilou k věcnému
projednání, nestíhá Nejvyšší správní soud ani nutnost přezkumu z úřední povinnosti,
již mu ukládá posledně citované ustanovení.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle §37 odst. 5 ve spojení
s §106 odst. 1 s. ř. s.
Nad rámec svého rozhodnutí soud poznamenává, že v dané věci nebylo důvodu
pro to, aby správní orgán při zamítání stěžovatelovy žádosti jako zjevně nedůvodné
podle §16 zákona o azylu současně posuzoval i důvody pro udělení azylu podle §13 a §14
zákona o azylu – byť tak učinil jen v odůvodnění, a nikoli ve výroku. Pokud totiž v řízení
o žádosti o udělení azylu vyplyne některá ze skutečností taxativně uvedených v §16 odst. 1
zákona o azylu, pak správní orgán – za předpokladu, že běží lhůta stanovená v odstavci 2
téhož ustanovení – bez dalšího takovou žádost zamítne; konečným způsobem tak ve věci
rozhodne, aniž zjišťuje existenci některého z důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona.
Podmínkou pro rozhodování o udělení azylu z některého z důvodů předvídaných
v ustanoveních §13 a §14 zákona je přitom nezjištění existence důvodů pro udělení azylu
podle §12 zákona a neudělení azylu podle tohoto ustanovení. Posuzování azylových důvodů
podle §13 a §14 zákona o azylu při současném zamítání žádosti o udělení azylu
podle §16 zákona nicméně nemělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného
a krajský soud postupoval správně, když žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. Zástupci, který byl stěžovateli ustanoven
soudem, náleží mimosmluvní odměna podle §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Soud proto přiznal stěžovatelově zástupci v souladu se sazbou
mimosmluvní odměny 2000 Kč za dva úkony právní služby a 150 Kč jako paušální náhradu
výdajů s těmito úkony spojených (§13 odst. 3 advokátního tarifu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu