ECLI:CZ:NSS:2005:1.AZS.99.2005
sp. zn. 1 Azs 99/2005 – 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: M. M.,
zastoupeného Michalem Benčokem, advokátem se sídlem Václavské nám. 17, 110 00
Praha 1, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 9. 2. 2004,
č. j. OAM-4248/VL-17-P17-2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2004, č. j. 14 Az 226/2004-21,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mítá .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 9. 2. 2004 žalovaný neudělil žalobci azyl podle §12, §13 odst. 1,
2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu; zároveň vyslovil, že na žalobce se nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 tohoto zákona.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce uvedl, že opustil svou vlast v důsledku tíživé
životní situace a v České republice hodlal nalézt bezpečné a důstojné podmínky k životu;
v jeho vlasti to není možné. Žalovaný nesprávně posoudil skutkový stav věci; žalobce
proto navrhl, aby jeho rozhodnutí bylo zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení a aby soud
přehodnotil stanovisko žalovaného zejména s ohledem na §14 zákona o azylu.
Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu zamítl rozsudkem ze dne 27. 10. 2004.
Jak vyplynulo ze správního spisu, žalobce opustil vlast z ekonomických důvodů
a do azylového řízení vstoupil proto, aby odvrátil hrozící správní vyhoštění. Soud
proto přisvědčil žalovanému v hodnocení důvodů, pro něž žalobci nebyl udělen azyl.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) včas kasační stížnost. Uvedl
zde, že žalovaný porušil §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 správního
řádu, jejichž obsah citoval. Ani soud podle něj řádně nezjistil skutkový stav věci; navíc
si nesprávně vyložil ustanovení §12 zákona o azylu a přehlédl soustavné porušování lidských
práv v Mongolsku a korupci v tamních policejních orgánech. Stěžovatel je přímo ohrožen
na životě, neboť jej vydírají příslušníci mafiánských struktur. Státní moc na území Mongolska
není schopna ochránit své občany před všudypřítomnou kriminalitou; vyšetřují se jen případy,
v nichž jsou již mrtví a na jejichž vyřešení je dán politický zájem. Celkově je situace
v Mongolsku nestabilizovaná a nebezpečná.
Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Požádal též o to, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán
odkladný účinek; tato žádost se však – s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti – stala
bezpředmětnou.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji z následujících
důvodů:
Nejprve je třeba uvést, že tvrzení o porušování lidských právech v Mongolsku,
o korupci, o vydírání ze strany mafie a o ohrožení na životě jsou obsažena až v kasační
stížnosti: v žalobě (a ostatně ani v průběhu správního řízení, což svědčí o jejich účelovosti)
se o nich stěžovatel nezmínil. K takto tvrzeným skutečnostem, které stěžovatel uplatnil
až po vydání napadeného rozhodnutí krajského soudu, Nejvyšší správní soud nepřihlíží
(§109 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel dále zpochybnil výklad ustanovení §12 zákona o azylu, jak jej provedl
správní orgán a jak jej následně převzal i krajský soud; v žalobě však takovou námitku
neuvedl. Vnesl tak do kasačního řízení nový právní důvod, o němž se v řízení před krajským
soudem nezmínil, i když tak učinit mohl; to činí kasační stížnost v této části nepřípustnou
(§104 odst. 4 s. ř. s.). Co se pak týče nijak nekonkretizovaného tvrzení o nesprávně zjištěném
skutkovém stavu, které stěžovatel uplatnil již v žalobě, nelze je považovat za důvod kasační
stížnosti ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s. Toto ustanovení totiž jen obecně vymezuje charakter
důvodů, které mohou vést ke kasaci; takto vypočtené důvody je však třeba naplnit konkrétním
a jedinečným obsahem – tedy tvrzeními svědčícími o tom, jak a čím rozhodující orgán
pochybil právě ve stěžovatelově věci. Námitka sestávající z pouhé citace zákonného
ustanovení a obecného poukazu na problematickou situaci v zemi původu jako kasační důvod
neobstojí, neboť se nijak nevztahuje ke stěžovatelovu příběhu; je proto třeba ji považovat
za tzv. jiný důvod ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s., který je v kasačním řízení nepřípustný.
Nejvyšší správní soud se stížnostními námitkami z tohoto důvodu věcně nezabýval
a kasační stížnost jako nepřípustnou odmítl [§104 odst. 4 a §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu