ECLI:CZ:NSS:2005:2.AFS.34.2004
sp. zn. 2 Afs 34/2004 – 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce R.
B., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Poredským, advokátem se sídlem v Břeclavi, Nár. hrdinů
5, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám. Svobody 4 ,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 29 Ca 147/2003 - 33
ze dne 27. 11. 2003,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) nadepsané
usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“),
ve spojení s §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) zastaveno řízení o jeho žalobě podané u krajského soudu dne
28. 4. 2003. Touto žalobou se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného
č. j. FŘ-110/5291/02-0107 ze dne 25. 2. 2003, jakož i zrušení předcházejícího rozhodnutí
Finančního úřadu v Hodoníně č. j. 17108/02/309932/3490 ze dne 22. 4. 2002. Krajský soud
v Brně řízení zastavil, neboť stěžovatel nesplnil svou poplatkovou povinnost při podání
žaloby, ani ve lhůtě stanovené v usnesení, jímž byl vyzván k zaplacení soudního poplatku,
jež mu bylo doručeno fikcí. Ohledně adresy, na kterou bylo stěžovateli doručováno, soud
uvedl, že se jedná o adresu trvalého pobytu stěžovatele, kterou sám uvedl v několika
žalobách, jež jsou u Krajského soudu v Brně projednávány. Na tuto adresu mu soud běžně
doručuje zásilky a stěžovatel si je přebírá.
Důvod pro podání kasační stížnosti spatřuje stěžovatel v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
K nezaplacení soudního poplatku podle něj došlo z toho důvodu, že příslušné usnesení soudu,
jímž byl k zaplacení soudního poplatku vyzván, mu nebylo doručeno, neboť v době,
kdy mu bylo doručováno, pobýval mimo své bydliště a v místě doručování se nezdržoval.
Dále se domnívá, že následky nezaplacení soudního poplatku ve správním soudnictví je třeba
dovozovat bez omezení z §9 zákona č. 549/1991 Sb. Poukazuje na §9 odst. 7 cit. zákona,
podle něhož usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku soud,
který usnesení vydal, zruší, je-li poplatek zaplacen nejpozději do konce lhůty k odvolání
proti tomuto usnesení. Stěžovatel současně s podáním kasační stížnosti uhradil v kolcích
soudní poplatek, jímž je zpoplatněno podání návrhu na zahájení řízení (žaloby), ve výši
2000 Kč a navrhl, aby soud podle §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb. své usnesení o zastavení
řízení zrušil. Pro případ, že by krajský soud tomuto návrhu nevyhověl, požaduje stěžovatel,
aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že Krajský soud v Brně
svým usnesením č. j. 29 Ca 147/2003 - 18 ze dne 3. 10. 2003 vyzval stěžovatele, aby do pěti
dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek ve výši 2000 Kč za řízení o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu, a to podle položky č. 14a, bod 2, písm. a) Sazebníku
soudních poplatků. Zároveň byl stěžovatel poučen, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené
lhůtě doplacen, řízení před soudem bude zastaveno. V soudním spise je založena neotevřená
zásilka obsahující toto usnesení, jež byla doručována stěžovateli na adresu, kterou uvedl
v žalobě, v kasační stížnosti, jakož i na všech ostatních podáních adresovaných soudu.
Podle záznamu provedeného na zásilce držitelem poštovní licence byla zásilka vrácena zpět,
neboť, přestože byla zásilka dne 22. 10. 2003 uložena na pobočce držitele poštovní licence
a toto uložení řádně oznámeno, nebyla stěžovatelem v úložní době, tj. do 6. 11. 2003
vyžádána. Ze soudního spisu lze rovněž zjistit, že kasační stížností napadené usnesení
krajského soudu bylo stěžovateli doručeno 31. 12. 2003 a žalovanému 5. 1. 2004.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu
v Brně a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., který upravuje následky nezaplacení soudního
poplatku, platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení
zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném
uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Podle §9 odst. 3 cit. zákona soud poplatníka ve výzvě
poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen. Podle §9
odst. 7 cit. zákona usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud,
který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve,
než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání
proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní
moci, zaniká poplatková povinnost.
V dané věci vznikla poplatková povinnost (povinnost zaplatit soudní poplatek
podle položky č. 14a, bod 2, písm. a/ Sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona
č. 549/1991 Sb.) ex lege podáním žaloby, kterou se stěžovatel domáhal přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ve správním soudnictví. Vzhledem k tomu, že příslušný soudní
poplatek nebyl stěžovatelem při podání žaloby zaplacen, byl krajský soud povinen stěžovatele
k zaplacení správního poplatku vyzvat postupem podle §9 odst. 1 věta první zákona
č. 549/1991 Sb. V dané věci soud vyzval stěžovatele usnesení m k zaplacení soudního
poplatku ve lhůtě pěti dnů ode dne doručení usnesení a poučil jej o následcích nevyhovění
této výzvě ve smyslu §9 odst. 3 cit. zákona. Ze soudního spisu bylo ověřeno, že držitel
poštovní licence se neúspěšně pokusil o doručení zásilky postupem podle §46 odst. 2 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“),
na adrese stěžovatele, poté byla zásilka uložena na provozovně držitele poštovní licence
a toto uložení bylo stěžovateli řádně oznámeno. Stěžovatel si uloženou zásilku ve lhůtě tří dnů
ode dne jejího uložení na poště podle §46 odst. 2 o. s. ř. nevyžádal a nevyzvedl si ji po celou
dobu úložní doby zásilky. V daném případě tedy byla fakticky splněna první z podmínek
nastoupení fikce náhradního doručení zásilky určené do vlastních rukou, tj. nevyzvednutí
si zásilky do tří dnů od jejího uložení. Druhou podmínkou nastoupení fikce náhradního
doručení podle §46 odst. 2 o. s. ř. je skutečnost, že se adresát zásilky v místě doručení
zdržuje. Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že se v době pokusu o doručení v místě
doručení nezdržoval, neboť byl mimo bydliště. T oto tvrzení však dále v kasační stížnosti
nerozvádí. V této věci Nejvyšší správní soud uvádí, že pouze krátkodobá nepřítomnost
adresáta v místě doručení není překážkou aplikace §46 odst. 2 o. s. ř. Stěžovateli bylo
usnesení doručováno na adresu, kterou uvedl ve své žalobě, na kterou mu bylo v průběhu
soudního řízení před krajským soudem úspěšně doručováno a kterou opětovně uvedl u své
osoby v kasační stížnosti. Za takových okolností je na stěžovateli, aby sv ou nepřítomnost
v místě doručení v době doručování nejen tvrdil, nýbrž aby toto své tvrzení doplnil bližší
specifikací, zejména co do důvodů (např. pobyt v nemocnici, služební cesta, dovolená apod.)
a délky doby, po kterou se v místě svého bydliště nezdržoval a předložil o tom příslušné
důkazy. Přitom podle §46 odst. 5 o. s. ř. platí, že není-li zjištěn opak, má se za to,
že se adresát v místě doručení zdržoval. V daném případě navíc obsahovala doručenka
všechny náležitosti uvedené v §50e odst. 1 o. s. ř. a podle §50e odst. 4 o. s. ř. je tak možno
tuto doručenku považovat za veřejnou listinu, potvrzující pravdivost informací
v ní uvedených (§134 o. s. ř.). Bylo proto na stěžovateli, aby prokázal opak. Pokud stěžovatel
zpochybnil nastoupení fikce náhradního doručení pouze tvrzením, že v uvedené době pobýval
mimo své bydliště, aniž by toto tvrzení blíže rozvedl a prokázal, nezbývá Nejvyššímu
správnímu soudu než konstatovat, že splnění podmínek náhradního doručení zpochybněno
nebylo. Proto se v daném případě fikce náhradního doručení usnesení, kterým byl stěžovatel
vyzván k zaplacení soudního poplatku, uplatní, a to ve smyslu §46 odst. 2 o. s. ř. ve spojení
s §42 odst. 5 s. ř. s. Usnesení obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku bylo
stěžovateli doručeno náhradním způsobem 27. 10. 2003. Pětidenní lhůta k zaplacení poplatku,
stanovená výzvou, tak začala běžet 28. 10. 2003 a skončila 3. 11. 2003. Ze soudního spisu pak
vyplývá, že stěžovatel příslušný soudní poplatek nezaplatil ani ve lhůtě stanovené v usnesení,
ani později před přijetím usnesení o zastavení řízení.
Lze tedy shrnout, že v daném případě byly splněny podmínky pro zastavení řízení
podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §9 odst. 1 věta za středníkem zákona č. 549/1991 Sb.
V dané věci nepřicházelo v úvahu ani pozdější zrušení rozhodnutí krajským soudem
postupem podle §9 odst. 7 cit. zákona. V řízeních vedených o žalobách proti rozhodnutím
správních orgánů je třeba aplikovat jen tu část pravidla upraveného v uvedeném ustanovení,
která se týká postupu ve věcech správního soudnictví. Podle tohoto pravidla soud,
který usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku vydal, zruší toto usnesení, je-li
poplatek zaplacen dříve, než usnesení nabylo právní moci. Usnesení o zastavení řízení bylo
v daném případě doručeno stěžovateli 31. 12. 2003 a žalovanému 5. 1. 2004, posléze
uvedeného dne toto rozhodnutí nabylo právní moci (§54 odst. 5 ve spojení s §55 odst. 5
s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že soudní poplatek ve výši 2000 Kč, kterým je zpoplatněno podání
žaloby ve správním soudnictví, byl stěžovatelem zaplacen až spolu s podáním kasační
stížnosti, jež byla předána poštovní přepravě 12. 1. 2004 a soudu doručena 13. 1. 2004,
tedy po právní moci usnesení o zastavení řízení, nebylo možné, aby krajský soud s odkazem
na §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb. své usnesení zrušil. Stěžovatel naopak částku
odpovídající výši soudního poplatku za podání žaloby ve správním soudnictví uhradil
až po zániku poplatkové povinnosti podle §9 odst. 7 cit. zákona.
Nejvyšší správní soud tedy neshledal naplnění důvodu podle §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s., a proto kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán
měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s.). K rozhodnutí o vrácení poplatku, kterým je zpoplatněno řízení
o žalobě, je příslušný Krajský soud v Brně (§3 odst. 1 ve spojení s §10 odst. 1 zákona
č. 549/1991 Sb.)
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky (§53 odst. 3
s. ř. s.)
V Brně dne 9. března 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu