ECLI:CZ:NSS:2005:2.AFS.66.2005
sp. zn. 2 Afs 66/2005 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce Ing. L. V.,
zastoupeného advokátem JUDr. Petrem Nevrklou, se sídlem Královský Vršek 25, Jihlava,
proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2004,
sp. zn. 30 Ca 151/2004,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včas podanou kasační stížností
proti v záhlaví označenému rozsudku krajského soudu, kterým soud zamítl jeho žalobu
proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně (dále jen „žalovaný“) ze dne 17. 7. 2000,
č. j. FŘ 110/403/00-0107, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému
platebnímu výměru Finančního úřadu v Jihlavě ze dne 1. 11. 1999,
č. j. 99048/99/314912/5300. Tímto dodatečným platebním výměrem byla stěžovateli
dodatečně vyměřena za rok 1995 daň ve výši 5 503 664 Kč za to, že v tomto roce prodal
pozemky, které mu byly vydány na základě dohody o podmínkách bezúplatného převodu
jiných pozemků ve vlastnictví státu podle ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.,
o půdě, uzavřené na základě smlouvy o postoupení pohledávky mezi stěžovatelem
jako postupníkem a MUDr. E.B. a MUDr. D.B.
Ze spisu vyplývá, že o stěžovatelově žalobě proti výše uvedenému rozhodnutí
žalovaného rozhodl Krajský soud v Brně nejprve svým rozsudkem ze dne 16. 4. 2003,
sp. zn. 30 Ca 437/2000, kterým rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení
s odůvodněním, že prodej nemovitostí stěžovatelem byl osvobozen od daně podle ustanovení
§4 odst. 1 písm. g) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, neboť stěžovatel
tyto nemovitosti nabyl z titulu daného v ustanovení §11 odst. 2 zákona o půdě, jakkoliv
z důvodu postoupení pohledávky a jakkoliv nebyl původní oprávněnou osobou.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný kasační stížnost odůvodněnou právním
názorem, podle nějž nebylo možno na posuzovaný případ vztáhnout osvobození plynoucí
z ustanovení §4 odst. 1 písm. g) zákona o daních z příjmů, když postavení oprávněné osoby
k vydání pozemků nemohly podle §33a odst. 1 zákona o půdě oprávněné osoby postoupit
stěžovateli. Nejvyšší správní soud tuto argumentaci akceptoval, napadený rozsudek krajského
soudu zrušil rozsudkem ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. 3 Afs 8/2003, a věc vrátil krajskému soudu
k novému řízení s odůvodněním, že žalovaný nepochybil, když příjem z prodeje předmětného
pozemku považoval za příjem podle ustanovení §10 odst. 1 písm. b) zákona o daních
z příjmů a nevztáhl na něj osvobození podle ustanovení §4 odst. 1 písm. g) tohoto zákona.
V reakci na to vydal krajský soud nový rozsudek ze dne 15. 12. 2004,
sp. zn. 30 Ca 151/2004, kterým v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího
správního soudu stěžovatelovu žalobu zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel nyní posuzovanou kasační stížnost opřenou
o argumentaci mající dokázat, že předmětný prodej pozemků bylo nutno osvobodit od daně
z příjmu podle §4 odst. 1 písm. g) zákona o daních z příjmů.
Podle ustanovení §104 odst. 3 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s ř. s.“) je nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí, „jímž soud rozhodl znovu
poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí,
je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem
Nejvyššího správního soudu.“
Z výše uvedené rekapitulace projednávané věci je zjevné, že toto ustanovení
na posuzovanou situaci plně dopadá, nedopadá na ně naopak výjimka obsažená v části
tohoto ustanovení za středníkem. Kasační stížnost stěžovatele totiž směřuje proti rozsudku
krajského soudu, jímž tento soud rozhodl znovu poté, co byl jeho první rozsudek ze dne
16. 4. 2003 zrušen výše uvedeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel
v kasační stížnosti přitom zpochybňuje argumentaci krajského soudu, která odráží závazný
právní názor vyjádřený v daném rozsudku zdejšího soudu. Důvodem jeho kasační stížnosti
tedy není námitka, že se krajský soud tímto názorem neřídil, ale naopak zpochybnění
tohoto závazného právního názoru. Proto je nutno takovou kasační stížnost označit
za nepřípustnou podle ustanovení §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. a jako nepřípustný návrh
ve smyslu ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ji odmítnout.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřípustnou [§46 odst. 1
písm. d), §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.].
Podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí návrhu žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. června 2005
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu