ECLI:CZ:NSS:2005:2.ANS.2.2004
sp. zn. 2 Ans 2/2004 - 64
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce JUDr. Z. V.,
zastoupeného JUDr. Janem Bébrem, advokátem se sídlem Praha 5, Ostrovského 3,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2003,
čj. 8 Ca 3/2003 – 31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Jana Bébra se určuje částkou 2150 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení
shora označeného usnesení Městského soudu v Praze. Tímto rozhodnutím v právní věci
shora označených účastníků řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního
orgánu, byl zamítnut návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků a návrh
téhož účastníka řízení na ustanovení zástupce.
Jak je zřejmé z odůvodnění tohoto usnesení, městský soud vycházel z toho,
že žalobce je v současné době v pracovním poměru s příjmem 15 996 Kč měsíčně,
jeho manželka má též vlastní příjem a žalobce má pouze jednu vyživovací povinnost.
Skutečnost, že žalobce má dluhy, nepovažoval tento soud za relevantní. Vzhledem
k tomu, že soudní poplatek v projednávané věci činí podle zákona ČNR č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (položka 14 a, bod 2, písm. d)
Sazebníku soudních poplatků) 1000 Kč, měl městský soud za to, že tato částka
nepřesahuje majetkové poměry žalobce. Pokud se týká návrhu na ustanovení zástupce,
Městský soud v Praze poukázal na ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. s tím, že ustanovit
zástupce lze jen tomu žalobci, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních
poplatků.
Stěžovatel v kasační stížnosti a v jejím doplňku především odkázal na článek 37
odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že soud, pokud by řádně vycházel
z celkové finanční situace stěžovatele, měl hodnotit nejen jeho příjmy, ale také i výdaje.
Tedy měl přihlédnout nejen k tomu, že příjem manželky stěžovatele ani zdaleka
nepokrývá náklady jejího léčení, ale i k dluhům stěžovatele, které vznikly tím, že stěžovatel
neměl žádnou naději domoci se ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod
před mocí soudní, ale i jiným orgánem. Vznik dluhů nebyla tedy ryze soukromá věc
stěžovatele. Částka 1000 Kč není pro stěžovatele žádným pakatelem, ale jde například
o měsíční kapesné pro syna. Soud měl přihlédnout i k tomu, že obdobných řízení
k ochraně svých ústavně zaručených základních práv a svobod byl nucen podstoupit
celkem deset, přičemž celková výše soudních poplatků se pohybuje v rovině jeho jednoho
měsíčního příjmu.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, a neshledal stížnost důvodnou. Vycházel z následujících
skutečností, úvah a závěrů:
Účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být podle ustanovení
§36 odst. 3 s. ř. s. na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních
poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne.
Nejedná-li se tedy o případ uvedený ve větě druhé, soud (předseda senátu)
při rozhodování podle tohoto ustanovení především porovnává na jedné straně výdělkové
a další majetkové poměry dotyčného účastníka řízení, na druhé straně pak výši soudního
poplatku se zřetelem na případné další náklady spojené s předmětným řízením
před soudem. Výsledkem této úvahy je pak závěr, zda účastníkovi je možné přiznat
osvobození od soudních poplatků či nikoli.
Stejnou úvahou se řídil i Nejvyšší správní soud při posouzení důvodnosti kasační
stížnosti. Dospěl k závěru, že uvažovaná výše soudních poplatků v této věci (1000 Kč)
se zřetelem na příjem žalobce a jeho rodiny nebrání uplatnění práva na soudní ochranu.
Pokud stěžovatel poukazuje na to, že vede řadu dalších sporů a celková výše soudních
poplatků dosahuje výše jeho průměrného měsíčního výdělku, je třeba zejména poukázat
na to, že ani stěžovatel netvrdí, že by byl povinen zaplatit poplatky ze všech těchto sporů
v jednom měsíci, či v relativně krátké době.
Toliko pro úplnost je třeba poukázat i na to, že – jak vyplývá m. j. ze spisu vedeného
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Ca 62/2004 – stěžovatel vedle příjmu
uvedeného v Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, pobírá
ještě příspěvek na službu.
Městský soud tedy nepochybil, když napadeným usnesením stěžovateli
nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Rozhodnutí o zamítnutí návrhu
na ustanovení zástupce pak v souladu s ustanovením §35 odst. 7 s. ř. s. vychází z prvotní
podmínky – rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). Stěžovatel, který neměl v řízení o kasační stížnosti úspěch,
nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému pak, jak vyplývá z obsahu spisu,
náklady v tomto řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému náhradu nákladů
řízení nepřiznává.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2004, čj. 8 Ca 3/2003 – 48
byl stěžovateli pro řízení o této kasační stížnosti ustanoven zástupce – advokát
JUDr. Jan Bébr. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát
(§35 odst. 7, §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu tohoto zástupce částkou 2x 1000 Kč
[(§7, 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb.)] a 2x 75 Kč na úhradu hotových výdajů
(§13 odst. 3 téže vyhlášky). Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 18. května 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu